18 C 326/2022-25 — Okresní soud v Kolíně

1. Žalobce se podanou žalobou domáhal na žalovaném zaplacení částky 11 224,91 Kč s příslušenstvím. Uvedl, že jeho právní předchůdce, společnost [právnická osoba] (dříve [právnická osoba]), a žalovaný uzavřeli smlouvu o revolvingovém úvěru [číslo] na základě které se původní věřitel zavázal poskytnout žalovanému úvěr s úvěrovým rámcem ve výši 10 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit poskytnutý úvěr dle sjednaných specifických podmínek upravených v čl. IV smlouvy. Žalovaný svou povinnost nesplnil a nesplácel poskytnutý úvěr řádně a včas, čímž se dostal do prodlení se splácením revolvingového úvěru. Od data prodlení jsou tak žalovanému účtovány poplatky dle sazebníku a úvěr je úročen úrokovou sazbou ve výši 23,76 % ročně. Jelikož žalovaný nesplácel poskytnutý úvěr řádně a včas, využil předchůdce žalobce svého práva a ke dni 31. 3. 2022 prohlásil úvěr za splatný v plné výši. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 21. 4. 2022 byla pohledávka z výše uvedené smlouvy postoupena na žalobce. Dlužná částka ve výši 11 224,91 Kč sestává z nesplacené jistiny úvěru ve výši 9 923,41 Kč, poplatků ve výši 700 Kč, pokut ve výši 202 Kč a pojistného ve výši 399,50 Kč. Dále žalobce žalobou požadoval kapitalizovaný smluvní úrok ve výši 1 130,68 Kč, běžící úrok v sazbě 23,76 % ročně z částky 11 224,91 Kč od 1. 4. 2022 do zaplacení a zákonný úrok z prodlení z částky 11 224,91 Kč od 1. 4. 2022 do zaplacení. K úhradě dlužné částky byl žalovaný bezvýsledně vyzván předžalobní upomínkou. 2. Žalovaný se k žalobě, ač mu byla řádně doručena, nevyjádřil. 3. Žalobce se z nařízeného jednání omluvil, žalovaný se k jednání bez včasné a důvodné omluvy nedostavil. Soud tak ve věci jednal v nepřítomnosti účastníků dle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu („o.s.ř.“). 4. Soud provedl důkazy listinami, které předložil žalobce k prokázání svých tvrzení (ust. § 120 odst. 1 o.s.ř.), účastníci provedení dalších důkazů nenavrhovali a potřeba provedení jiných důkazů v řízení nevyšla najevo a po postupu dle ust. § 132 o.s.ř. byl v řízení prokázán níže uvedený skutkový stav. 5. Právní předchůdce žalobce, společnost [právnická osoba] (dříve [právnická osoba]), a žalovaný uzavřeli na základě žádosti žalovaného ze dne 20. 2. 2020 smlouvu o revolvingovém úvěru (číslo úvěrového účtu [číslo]), na základě které se původní věřitel zavázal poskytnout žalovanému úvěr s úvěrovým rámcem ve výši 10 000 Kč. Žalovaný se zavázal splatit úvěr v měsíčních splátkách splatných vždy do 17. dne v měsíci ve výši min. 5 % z dlužné částky (bez čerpání podle specifických podmínek a splácení) k poslednímu pracovnímu dni v kalendářním měsíci, zaokrouhlené na celé desetitisíce nahoru, nejméně však 500 Kč (čl. IV smlouvy). Úrok byl sjednán v sazbě 23,76 % ročně (prokázáno žádostí/smlouvou o revolvingovém úvěru ze dne 20. 2. 2020, rámcovou smlouvou o poskytování bankovních služeb ze dne 20. 2. 2020, oznámením o otevření revolvingového úvěru ze dne 25. 6. 2020, produtkovými podmínkami pro revolvingové úvěry, sazebníkem pro úvěry, všeobecnými obchodními podmínkami). Na revolvingový úvěr načerpal žalovaný celkem částku 12 645,40 Kč, avšak nesplácel jej řádně a včas. Ke dni 18. 2. 2022 činila celková dlužná částka 12 355,59 Kč, z toho 1 130,68 Kč představoval úrok, 399,50 Kč pojištění, 700 Kč poplatky a 202 Kč pokuta (prokázáno výpisem z úvěrového účtu). Předchůdce žalobce od smlouvy odstoupil z důvodu prodlení žalovaného se splácením úvěru a zároveň žalovaného vyzval k uhrazení dluhu ve výši 12 356 Kč s tím, že k 31. 3. 2022 se stává úvěr splatným v celém rozsahu (prokázáno odstoupením od smlouvy ze dne 24. 2. 2022). Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 14. 4. 2022 došlo s účinností ke dni 21. 4. 2022 (den připsání úplaty za postoupené pohledávky na účet postupitele) k postoupení pohledávky z předmětné smlouvy o úvěru na žalobce. Postoupení pohledávky bylo žalovanému dopisem oznámeno (prokázáno smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 14. 4. 2022, potvrzením o připsání úplaty za postoupené pohledávky, oznámením o postoupení pohledávky ze dne 26. 4. 2022 včetně dokladu o odeslání). Žalovaný byl k uhrazení dlužné částky vyzván předžalobní upomínkou (prokázáno předžalobní výzvou ze dne 2. 5. 2022 včetně dokladu o odeslání). 6. Po právní stránce soud posoudil vztah účastníků, resp. právního předchůdce žalobce a žalovaného, jako smlouvu o úvěru dle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku („o.z.“). Smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 7. Podle § 1879 o.z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). 8. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění ke dni uzavření smlouvy, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 9. Podle § 86 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění ke dni uzavření smlouvy, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 10. Soud má za to, že k posouzení oprávněnosti nároku žalobce jakožto právního nástupce na vrácení úvěru včetně příslušenství a dalších plnění je zapotřebí posoudit platnost dané smlouvy z hlediska toho, zda předchůdce žalobce dostál své zákonné povinnosti s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost žalovaného jakožto dlužníka náležitým způsobem. Bylo na žalobci, aby splnění této povinnosti v průběhu řízení tvrdil a prokázal. K prověřování úvěruschopnosti žalovaného žalobce uvedl, že jeho právní předchůdce zjistil, že v době sjednání smlouvy žil žalovaný u rodičů, byl svobodný, neměl děti a pracoval ve službách a prodeji (ve společnosti [právnická osoba]) s čistým příjmem 15 829 Kč měsíčně. Jiné půjčky (hypotéky, úvěry, kreditní karty) neměl, jeho celkové měsíční výdaje činily 8 000 Kč měsíčně. Předchůdce žalobce dále učinil dotaz do registru SOLUS, kde žalovaný nebyl veden jako osoba se závazky po splatnosti. Vzhledem k výši úvěru (resp. úvěrového rámce revolvingového úvěru ve výši 10 000 Kč) a výši sjednaných splátek (5 % z dlužné částky, nejméně však 500 Kč) považuje soud prověření úvěruschopnosti žalovaného ze strany předchůdce žalobce za dostatečné. 11. Soud tak má na základě provedeného dokazování a po zhodnocení důkazů ve smyslu ust. § 132 o.s.ř. za prokázané, že mezi předchůdcem žalobce a žalovaným byla platně uzavřena smlouva o úvěru, na základě které předchůdce žalobce poskytl žalovanému revolvingový úvěr ve sjednané výši za stanovených podmínek, žalovaný úvěr čerpal, aniž by však současně plnil podmínky smlouvy a splácel, jak se zavázal ve smlouvě. Proto předchůdce žalobce učinil v souladu se smluvními podmínkami splatným celý zbytek úvěru včetně příslušenství, od smlouvy odstoupil a žalovaný byl o zesplatnění informován. Žalovaný přesto na zažalovanou pohledávku ničeho neuhradil. 12. Za shora uvedeného proto soud dospěl k závěru, že žaloba byla podána důvodně, a proto rozhodl, jak je uvedeno ve výroku tohoto rozsudku. Žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobce smlouvu o úvěru, jejíž podmínky řádně neplnil. V řízení nebylo tvrzeno ani prokázáno, že žalovaný na žalobou uplatňovanou pohledávku něčeho uhradil. Tím, že žalovaný svůj dluh nezaplatil v termínu splatnosti, dostal se tak dnem následujícím po dni splatnosti do prodlení. O úroku z prodlení soud rozhodl dle § 1970 o.z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle ust. § 160 odst. 1 o.s.ř., když neshledal důvodu pro jiný postup. 13. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn § 142 odst. 1 o.s.ř. Žalobce byl v řízení plně úspěšný a náleží mu plná náhrada účelně vynaložených nákladů řízení a náhrada za daň z přidané hodnoty, jelikož advokát žalobce je plátcem této daně. Konkrétně má žalobce nárok na náhradu: - 800 K