19 C 30/2023 — Okresní soud v Kolíně

Žalobkyně se domáhala po žalované zaplacení 20 989 Kč s příslušenstvím. V žalobních důvodech uvedla, že jako úvěrující uzavřela dne [datum], dne [datum], dne [datum], dne [datum] a dne [datum] se žalovanou jako úvěrovanou smlouvy o úvěru, na jejímž základě poskytla žalované na žádost žalované peněžní prostředky. Žalovaná namítla jejich neplatnost, a účastnice řízení proto dne [datum] uzavřely dohodu o narovnání, kterou se žalovaná zavázala zaplatit žalobkyni 20 989 Kč, a to v ujednaných splátkách po 3 498 Kč měsíčně pod ztrátou výhody splátek. Ujednané splátky však žalovaná ani zčásti nesplnila. Příslušenstvím pohledávky žalobkyně za žalovanou je úrok z prodlení v zákonné výši. Žalovaná ji nesplnila ani přes výzvu zástupce žalobkyně ze dne [datum]. Žalovaná ve vyjádření k žalobě nárok uplatněný v projednávané věci žalobkyní uznala a navrhla, aby soud povolil splátky. Podle § 153a odst. 1 věta první o.s.ř. uzná-li žalovaný v průběhu soudního řízení nárok nebo základ nároku, který je proti němu žalobou uplatňován, rozhodne soud rozsudkem podle tohoto uznání. Podle § 153a odst. 2 o.s.ř. rozsudek pro uznání nelze vydat ve věcech, v nichž nelze uzavřít a schválit smír (§ 99 odst. 1 a 2 o.s.ř.). V projednávané věci soud po zjištění, že žalovaná uznala nárok, který proti ní žalobkyně uplatnila, a že jde o věc, která by dovolovala uzavřít smír, rozhodl na podkladě tohoto uznání rozsudkem pro uznání a ve shodě se žalobním požadavkem uložil žalované, aby žalobkyni zaplatila 20 989 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11, 75 % p.a. z částky 3 498 Kč od [datum] do zaplacení, z částky 3 498 Kč od [datum] do zaplacení, z částky 3 498 Kč od [datum] do zaplacení, z částky 3 498 Kč od [datum] do zaplacení, z částky 3 498 Kč do [datum] do zaplacení a ve výši 15 % p.a. z částky 3 499 Kč od [datum]. Věc právně posoudil podle § 1903 odst. 1 a § 1970 o.z. a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, určuje odměna likvidátora, likvidačního správce a člena orgánu právnické osoby jmenovaného soudem a upravují některé otázky Obchodního věstníku a veřejných rejstříků právnických a fyzických osob. Soud se zřetelem k vůli žalované dluh vůči žalobkyni splnit, výši tohoto dluhu a majetkovým a výdělkovým poměrům žalované, jakož i ke stanovisku žalobkyně k povolení splátek shledal důvody pro postup podle § 160 odst. 1 část věty za středníkem o.s.ř. a stanovil, že plnění se může stát ve splátkách po 1 500 Kč měsíčně pod ztrátou výhody splátek. Žalovaná uvedla, že v pracovním poměru dosahuje příjmu ve výši 21 000 až 22 000 Kč čistého měsíčně. Pravidelné výdaje žalované sestávají z nákladů na bydlení ve výši 1 558 Kč měsíčně, na dopravu ve výši 2 000 Kč měsíčně, na služby elektronických komunikací ve výši 2 000 Kč měsíčně a ze splátek jiných dluhů ve výši 3 000 Kč měsíčně. Další dluhy žalované dosahují celkem částky 18 000 Kč. Žalovaná má vyživovací povinnosti vůči dvěma nezletilým dětem. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o.s.ř. Plně procesně úspěšné žalobkyni přísluší vůči žalované právo na náhradu nákladů řízení ve výši 2 110, 50 Kč, které sestávají ze soudního poplatku zaplaceného za řízení ve výši 840 Kč a z odměny za zastupování advokátem a náhrady jeho hotových výdajů v celkové výši 1 270, 50 Kč (dva úkony právní služby po 300 Kč při tarifní hodnotě 20 989 Kč, a to převzetí a příprava zastoupení a návrh na vydání elektronického platebního rozkazu, jeden úkon právní služby po 150 Kč při tarifní hodnotě 20 989 Kč, a to výzva k plnění ze dne [datum], dále tři paušální náhrady hotových výdajů po 100 Kč, celkem tedy 1 050 Kč, a náhrada za daň z přidané hodnoty ve výši 220, 50 Kč). Výzvu zástupce žalobkyně žalované ze dne [datum] soud považoval za jednoduchou výzvu k plnění podle § 11 odst. 2 písm. h) advokátního tarifu, za niž náleží mimosmluvní odměna ve výši jedné poloviny, protože neobsahovala žádný právní rozbor. Náklad na podání ze dne [datum] soud nemá za účelně vynaložený, protože jím žalobkyně navrhla smír, se kterým žalovaná nesouhlasila. Při určení výše odměny za zastupování advokátem soud vycházel z vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 5. 2013, sp. zn. 31 Cdo 3043/2010, uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod [číslo]). Přitom použil § 14b advokátního tarifu, jehož účelem je vystihnout zvláštní okolnosti nákladových poměrů při podání formulářové žaloby, neboť v projednávané věci bylo řízení zahájeno žalobou založenou na vyplnění předem připraveného vzoru o jednotlivé skutkové okolnosti (k tomu nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. I. ÚS 3923/11, uveřejněný ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu, roč. 2012, pod [číslo] 2012). Předmětem řízení bylo peněžité plnění nepřevyšující 50 000 Kč. Pro úplnost soud uvádí, že žalobkyně podáním ze dne [datum] navrhla schválení smíru, který však žalovaná podáním ze dne [datum] odmítla. K uzavření smíru proto mezi účastnicemi řízení nedošlo. Jestliže zde nebyl smír, nemohl soud rozhodnout ani o jeho schválení či neschválení (k tomu rozhodnutí bývalého Nejvyššího soudu Slovenské socialistické republiky ze dne 28. 4. 1976, sp. zn. 1 Cz 48/76, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 1977, pod poř. [číslo]).