19 C 62/2023 — Okresní soud v Kolíně

1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení 79 933 Kč s příslušenstvím. V žalobních důvodech uvedla, že žalovaný jako obchodní zástupce uzavřel dne [datum] s [právnická osoba], sídlem [adresa], [IČO], jako zastoupenou smlouvu o obchodním zastoupení. Žalovaný však opakovaně porušoval závazky, které tato smlouva založila, a způsobil tak [právnická osoba] škodu ve výši 81 533 Kč. Žalovaný a [právnická osoba] dále uzavřeli smlouvu o půjčce, kterou [právnická osoba] žalovanému přenechala 24 000 Kč a žalovaný se je zavázal vrátit a zaplatit úrok ve výši 14 368 Kč, celkem tedy 38 368 Kč. Žalovaný tyto dluhy vůči [právnická osoba] dne [datum] a zavázal se je splnit ve splátkách po 3 000 Kč měsíčně počínaje zářím 2014. Žalovaný se však ocitl v prodlení s plněním sjednaných splátek, a [právnická osoba] proto vůči žalovanému uplatnila ztrátu výhody splátek. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek, kterou [právnická osoba] jako postupitelka a žalobkyně jako postupnice uzavřely dne [datum], se věřitelkou těchto pohledávek stala žalobkyně. Má proto žalobkyně za žalovaným pohledávku na náhradu škody ve výši 79 933 Kč. Jejím příslušenstvím je úrok z prodlení v zákonné výši. 2. Žalovaný ve vyjádření k žalobě popřel správnost výpočtů obsažených v uznání závazku a vznesl námitku promlčení pohledávky, která je předmětem řízení v projednávané věci. 3. Z uznání závazku a dohody o splátkách ze dne [datum] soud zjistil, že žalovaný vůči [právnická osoba], sídlem [adresa] (po změně sídla [obec] nad [příjmení] – Střekov, [příjmení] [číslo], PSČ [PSČ]), [IČO] uznal závazek spočívající v povinnosti nahradit škodu způsobenou porušení povinnosti odevzdat [právnická osoba] peněžní prostředky ve výši 38 368 Kč v hotovosti podle smlouvy o obchodním zastoupení, kterou uzavřeli dne [datum]„ Součástí uznání“ byla vlastní půjčka žalovaného. V příčinné souvislosti s protiprávním úkonem žalovaného vznikla [právnická osoba] škoda ve výši 81 533 Kč, kterou se žalovaný zavázal nahradit ve splátkách po 3 000 Kč počínaje zářím 2014. 4. Ze smlouvy o postoupení pohledávek, kterou Mgr. [jméno] [příjmení], sídlem [adresa], insolvenční správkyně [právnická osoba], uzavřela dne [datum] se žalobkyní jako postupnicí, soud zjistil, že insolvenční správkyně [právnická osoba] postoupila žalobkyni pohledávky uvedené v příloze [číslo] této smlouvy, mezi nimi též pohledávku za žalovaným, která je předmětem řízení v projednávané věci. Ke zpeněžení těchto pohledávek (prodeji mimo dražbu) Městský soud v Praze jako insolvenční soud udělil souhlas usnesením ze dne 26. 10. 2020, č.j. MSPH 90 INS 20878/2016-B-112, jak vyplývá z uvedeného rozhodnutí. 5. Z výzvy zástupce žalobkyně žalovanému ze dne [datum] soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovaného ke splnění pohledávek, která je předmětem řízení v projednávané věci. Tuto výzvu zástupce žalobkyně odeslal žalovanému dne [datum], jak soud zjistil z podacího lístku. 6. Žalovaný tedy jako dne [datum] vůči [právnická osoba] uznal závazek spočívající v povinnosti nahradit škodu způsobenou porušením povinnosti odevzdat [právnická osoba] peněžní prostředky ve výši 38 368 Kč v hotovosti podle smlouvy o obchodním zastoupení, kterou uzavřeli dne [datum]„ Součástí uznání“ byla vlastní půjčka žalovaného. V příčinné souvislosti s protiprávním úkonem žalovaného vznikla [právnická osoba] škoda ve výši 81 533 Kč, kterou se žalovaný zavázal nahradit ve splátkách po 3 000 Kč počínaje zářím 2014 Tyto pohledávky insolvenční správkyně [právnická osoba] na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] postoupila žalobkyni. Insolvenční soud udělil k uzavření této smlouvy souhlas usnesením ze dne 26. 10. 2020, č.j. MSPH 90 INS 20878/2016-B-112. Zástupce žalobkyně vyzval žalovaného ke splnění pohledávky, která je předmětem řízení v projednávané věci, dopisem ze dne [datum]. 7. Z dohody o změně smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] ani z nepodepsaných oznámení o postoupení pohledávek ze dne [datum], včetně poštovního podacího archu, soud nezískal žádné skutkové zjištění významné pro projednávanou věc. 8. Žalobkyně skutkově tvrdila, že žalovaný uzavřel s [právnická osoba] smlouvu o obchodním zastoupení dne [datum]. V důsledku toho se právní poměr účastníků řízení řídí zákonem č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (§ 261 odst. 1 obchodního zákoníku, § 3028 odst. 3 o.z.), a zákonem č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (§ 1 odst. 2 obch. zák.). 9. Podle § 652 odst. 1 obch. zák. smlouvou o obchodním zastoupení se obchodní zástupce jako nezávislý podnikatel zavazuje dlouhodobě pro zastoupeného vyvíjet činnost směřující k uzavírání určitého druhu smluv (dále jen "obchody") nebo sjednávat a uzavírat obchody jménem zastoupeného a na jeho účet. 10. Podle § 373 obch. zák. kdo poruší svou povinnost ze závazkového vztahu, je povinen nahradit škodu tím způsobenou druhé straně, ledaže prokáže, že porušení povinností bylo způsobeno okolnostmi vylučujícími odpovědnost.). 11. Podle § 323 odst. 1 obch. zák. zná-li někdo písemně svůj určitý závazek, má se za to, že v uznaném rozsahu tento závazek trvá v době uznání. Tyto účinky nastávají i v případě, kdy pohledávka věřitele byla v době uznání již promlčena. 12. Podle § 266 odst. 1 obch. zák. projev vůle se vykládá podle úmyslu jednající osoby, jestliže tento úmysl byl straně, které je projev vůle určen, znám nebo jí musel být znám. 13. Podle § 266 odst. 2 obch. zák. v případech, kdy projev vůle nelze vyložit podle odstavce 1, vykládá se projev vůle podle významu, který by mu zpravidla přikládala osoba v postavení osoby, které byl projev vůle určen. Výrazy používané v obchodním styku se vykládají podle významu, který se jim zpravidla v tomto styku přikládá. 14. Podle § 266 odst. 3 obch. zák. při výkladu vůle podle odstavců 1 a 2 se vezme náležitý zřetel ke všem okolnostem souvisejícím s projevem vůle, včetně jednání o uzavření smlouvy a praxe, kterou strany mezi sebou zavedly, jakož i následného chování stran, pokud to připouští povaha věci. 15. Podle § 37 odst. 1 obč. zák. právní úkon musí být učiněn svobodně a vážně, určitě a srozumitelně; jinak je neplatný. 16. Podle § 524 odst. 1 obč. zák. věřitel může svou pohledávku i bez souhlasu dlužníka postoupit písemnou smlouvou jinému. 17. Žalovaný vůči [právnická osoba] uznal závazek spočívající v povinnosti nahradit škodu způsobenou porušením povinnosti odevzdat [právnická osoba] peněžní prostředky ve výši 38 368 Kč v hotovosti podle smlouvy o obchodním zastoupení, kterou uzavřeli dne [datum]„ Součástí uznání“ byla vlastní půjčka žalovaného. V příčinné souvislosti s protiprávním úkonem žalovaného vznikla [právnická osoba] škoda ve výši 81 533 Kč, kterou se žalovaný zavázal nahradit ve splátkách po 3 000 Kč počínaje zářím 2014. 18. Žalovaný tedy měl vůči [právnická osoba] dva závazky: závazek nahradit škodu, kterou způsobil porušením povinnosti odevzdat [právnická osoba] peněžní hotovost ve výši 38 368 Kč, a dále závazek vrátit této společnosti blíže neurčený předmět zápůjčky. Na druhé straně výše škody, která měla [právnická osoba] vzniknout, měla činit 81 533 Kč. Není přitom patrné, zda uvedená částka zahrnuje i dluh spočívající v povinnosti vrátit předmět půjčky, jak by vyplývalo z okolnosti, že právě tuto částku se žalovaný zavázal zaplatit [právnická osoba] ve sjednaných splátkách po 3 000 Kč měsíčně, nebo zda šlo jen o pohledávku na náhradu škody. Při posledně uvedené možnosti však z uznání dluhu nevyplývá, jak mohla porušením povinnosti odevzdat peněžní prostředky ve výši 38 368 Kč v hotovosti vzniknout škodu ve výši 81 533 Kč. 19. Obsah uznání závazku se míjí i se žalobními důvody. Žalobkyně totiž skutkově tvrdila, že žalovaný vůči [právnická osoba] porušil povinnost odevzdat [právnická osoba] hotovost podle smlouvy o obchodním zastoupení, a způsobil tak škodu ve výši 81 933 Kč, a vedle toho byl povinen vrátit předmět půjčky ve výši 24 000 Kč společně s úrokem ve výši 14 368 Kč, celkem tedy 38 368 Kč, tj. částku označenou v uznání závazku za peněžní hotovost, kterou měl žalovaný podle smlouvy o obchodním zastoupení odevzdat společnosti [právnická osoba] 20. Požadavek„ určitosti závazku“ je nutno vykládat ve smyslu jeho identifikace, a to takovým způsobem, aby nebyl zaměnitelný s jiným. Závazek, jehož se uznání týká, tak lze konkretizovat např. uvedením jeho důvodu, odkazem na listinu, ve které je dále specifikován, a podobně (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 3. 2004, sp. zn. 29 Odo 1126/2003, uveřejněný v Souboru civilních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu vydávaném nakladatelstvím C. H. Beck pod č. C [číslo]). 21. Určitost uznávaného závazku podle § 323 odst. 1 obch. zák. musí vyplývat z písemného projevu dlužníka a nelze ji dovozovat ani z toho, že účastníkům muselo být známo, jaký závazek dlužník uznává (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2007, sp. zn. 32 Odo 1251/2006, uveřejněný v Souboru civilních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu vydávaném nakladatelstvím C. H. Beck pod č