19 C 9/2023 — Okresní soud v Kolíně

Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení 3 912 Kč s příslušenstvím. V žalobních důvodech uvedla, že žalovaný dne [datum] způsobil provozem motorového vozidla škodu na dopravním značení ve výši 3 912 Kč. Žalobkyně jako pojistitelka odpovědnosti žalovaného za újmu způsobenou provozem vozidla tuto škodu nahradila poškozenému. Žalovaný jednak nesepsal záznam o dopravní nehodě, jednak bez zřetele hodného důvodu opustil místo dopravní nehody, a proto má žalobkyně za žalovaným postižní pohledávku ve výši poskytnutého pojistného plnění. Žalovaný ji nesplnil ani přes výzvu žalobkyně ze dne [datum]. Jejím příslušenstvím je proto úrok z prodlení v zákonné výši. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Podle § 153b odst. 1 o. s. ř. zmešká-li žalovaný, kterému byly řádně doručeny do jeho vlastních rukou (§ 49 o.s.ř.) žaloba a předvolání k jednání nejméně deset dnů přede dnem, kdy se jednání má konat, a který byl o následcích nedostavení se poučen, bez důvodné a včasné omluvy první jednání, které se ve věci konalo, a navrhne-li to žalobce, který se dostavil k jednání, pokládají se tvrzení žalobce obsažená v žalobě o skutkových okolnostech, týkající se sporu, za nesporná a na tomto základě může soud rozhodnout o žalobě rozsudkem pro zmeškání. Podle § 153b odst. 3 o.s.ř. rozsudek pro zmeškání nelze vydat ve věcech, v nichž nelze uzavřít a schválit smír (§ 99 odst. 1 a 2 o.s.ř.), nebo došlo-li by takovým rozsudkem ke vzniku, změně nebo zrušení právního poměru mezi účastníky. Soud doručil žalovanému žalobu a předvolání k prvému jednání ve věci dne [datum], tedy více než deset dnů přede dnem jeho konání, přičemž žalovaný byl upozorněn, že jestliže se k němu bez důvodné a včasné omluvy nedostaví, může být vydán rozsudek pro zmeškání. Žalovaný se přesto bez omluvy k prvému nařízenému jednání ve věci nedostavil. Žalobkyně, která se dostavila, navrhla vydání rozsudku pro zmeškání. Se zřetelem k tomu, že byly splněny předpoklady pro vydání rozsudku pro zmeškání, soud podle § 153b odst. 1 o.s.ř. vydal rozsudek pro zmeškání, kterým žalobě zcela vyhověl, s tím, že tvrzení žalobkyně obsažená v žalobě o skutkových okolnostech týkajících se sporu, měl za nesporná. Věc právně posoudil podle § 9, 10 odst. 1 písm. b) a c) zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla), ve znění pozdějších předpisů), § [číslo] odst. 1, § [číslo], § [číslo] odst. 1, § [číslo] odst. 1 a § 1970 o.z. a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, určuje odměna likvidátora, likvidačního správce a člena orgánu právnické osoby jmenovaného soudem a upravují některé otázky Obchodního věstníku a veřejných rejstříků právnických a fyzických osob, ve znění pozdějších předpisů Lhůta k plnění vychází z § 160 odst. 1 o.s.ř. V projednávané věci soud neshledal důvody pro stanovení delší lhůty ani ke stanovení splátek. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o.s.ř. Plně procesně úspěšné žalobkyni přísluší právo na náhradu nákladů řízení ve výši 7 341 Kč, které sestávají ze soudního poplatku zaplaceného za řízení ve výši 400 Kč a z odměny za zastupování advokátem a náhrady jeho hotových výdajů v celkové výši 6 941 Kč (čtyři úkony právní služby po 1 000 Kč při tarifní hodnotě 3 912 Kč, a to převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění ze dne [datum], žaloba a účast při jednání konaném dne [datum], a dále čtyři paušální náhrady hotových výdajů po 300 Kč, celkem tedy 5 200 Kč, a náhrada za daň z přidané hodnoty ve výši 1 092 Kč, a cestovné ve výši 249 Kč při cestě vlakem [obec] – [obec] a zpět dne [datum] a náhrada za promeškaný čas v rozsahu čtyř půlhodin po 100 Kč, tj. 400 Kč). Náklad na podání ze dne [datum] soud nemá za účelně vynaložený, neboť jím žalobkyně doplnila návrhy na provedení důkazních prostředků, jež měla obsahovat již žaloba (návrh na vydání elektronického platebního rozkazu). Při určení výše odměny za zastupování advokátem soud vycházel z vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 5. 2013, sp. zn. 31 Cdo 3043/2010, uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod [číslo]).