11 C 103/2024-66 — Okresní soud v Kolíně

1. Žalobce se žalobou podanou u zdejšího soudu dne 28. 1. 2024 domáhal zaplacení částky 15 550 Kč s příslušenstvím. Uvedl, že uzavřel s žalovaným dne 19. 6. 2023 smlouvu o úvěru č. , hodnota, , a to distančně prostřednictvím elektronických prostředků. Žalovaný se nejprve zaregistroval na internetových stránkách žalobce www.orangefinance.cz. Při registraci uvedl požadované údaje včetně e-mailové adresy, čísla účtu a čísla mobilního telefonu. Na základě úspěšné registrace byla žalovaném v informačním systému žalobce založena klientská sekce a sděleny přístupové údaje do systému. Žalovaný následně požádal o poskytnutí úvěru a žalobce žádost o úvěr schválil. Ve smlouvě bylo sjednáno poskytnutí úvěru ve výši 10 000 Kč s tím, že žalovaný se zavázal splatit úvěr nejpozději dne 10. 7. 2023 společně s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 3 530 Kč. Žalobce poskytl žalovanému úvěr dne 19. 6. 2023 převodem na jeho účet č. , č. účtu, . Žalovaný úvěr ani poplatek za poskytnutí úvěru ve stanovené době žalobci neuhradil. Žalobci tak vznikl kromě nároku na vrácení jistiny úvěru ve výši 10 000 Kč a poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 3 530 Kč rovněž nárok na zákonný úrok z prodlení z jistiny úvěru ode dne následujícího po datu splatnosti, tedy od 11. 7. 2023 do zaplacení. Podle čl. IX.1.a. smlouvy o úvěru žalobce v důsledku prodlení žalovaného uplatnil dále nárok na smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky 10 000 Kč od 11. 7. 2023 do 28. 1. 2024 v celkové výši 2 020 Kč. Žalobce žalovaného vyzval k zaplacení dluhu včetně příslušenství naposledy výzvou právního zástupce ze dne 11. 12. 2023, avšak bezvýsledně.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Účastníci se k nařízenému jednání nedostavili, soud proto věc projednal a rozhodl v jejich nepřítomnosti dle ust. § 101 odst. 3 o.s.ř.4. Soud provedl důkaz listinami, které předložil žalobce k prokázání svých tvrzení a z těchto listin byl zjištěn tento skutkový stav:Mezi žalobcem a žalovaným byla dne 19. 6. 2023 uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na základě které byl žalovanému týž den poskytnut úvěr ve výši 10 000 Kč převodem na účet č. , č. účtu, . Žalovaný se zavázal, že úvěr splatí nejpozději dne 10. 7. 2023 společně s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 3 530 Kč. Žalovaný byl k úhradě dluhu vyzván předžalobní upomínkou právního zástupce žalobce ze dne 11. 12. 2023.5. Podle § 2395 zák. č. 89/2012 Sb. (o.z.) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.6. Podle § 86 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.7. Soud přípisem ze dne 15. 5. 2024 vyzval žalobce, ať ve stanovené lhůtě označí důkazní prostředky a předloží listinné důkazy k žalobnímu tvrzení, že před uzavřením úvěrové smlouvy posuzoval úvěruschopnost žalovaného. Žalobce podáním ze dne 11. 6. 2024 uvedl, že zákon o spotřebitelském úvěru upravuje posuzování úvěruschopnosti obecně, aniž by stanovil přesná kritéria, toto posouzení má tedy být přiměřené s ohledem na výši úvěru a také na jeho splatnost. Dále sdělil, že při posouzení úvěruschopnosti vycházel z údajů poskytnutých žalovaným při podání žádosti o úvěr, které jsou uvedeny v Profilu klienta. Žalovaný v žádosti uvedl, že jeho měsíční příjem činí 28 412 Kč a souhrn jeho pravidelných výdajů činí 14 000 Kč. Žalobce také ověřil informace na základě analýzy Kontomatik – výpisů z účtu žalovaného za období březen až květen 2023 a tuto analýzu soudu předložil. Žalobce dále uvedl, že žalovaného lustroval v databázi shromažďující údaje o úvěrové historii (EUCB) a v databázi CEE, ISIR a Black list.Z předložené analýzy Kontomatik, tedy výpisů z účtu žalovaného mimo jiné vyplývá kromě debetních zůstatků na účtu, že žalovanému byly poskytnuty další úvěry, které měl splácet, například od společností , právnická osoba, , , Anonymizováno, .cz a , právnická osoba, .8. Podle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.9. Podle § 2991 odst. 1, 2 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.10. V projednávané věci bylo prokázáno, že žalobce s žalovaným uzavřeli dne 19. 6. 2023 smlouvu o spotřebitelském úvěru, na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 10 000 Kč. Žalovaný se zavázal splatit úvěr včetně sjednaného poplatku ve výši 3 530 Kč do 10. 7. 2023.11. Soud má zato, že k posouzení oprávněnosti nároku žalobce na vrácení úvěru včetně příslušenství a dalších plnění bylo zapotřebí posoudit platnost smlouvy z hlediska toho, zda žalobce dostál své zákonné povinnosti posoudit úvěruschopnost žalovaného jakožto dlužníka náležitým způsobem. Bylo na žalobci, aby splnění této povinnosti v průběhu řízení tvrdil a prokázal. Soud dospěl k závěru, že žalobce nedostatečně posoudil úvěruschopnost žalovaného, když k otázce jeho příjmů a výdajů soudu předložil pouze výpisy z účtu žalovaného, resp. analýzu Komtomatik, ze které nevyplývá dostatečná solventnost žalovaného, naopak je zřejmé, že žalovanému nezbývá dostatek prostředků na splátku úvěru. Důkazy prokazující výdaje žalovaného nebyly soudu předloženy vůbec. Žalobci se tedy nepodařilo vyvrátit právní domněnku porušení povinnosti zkoumat úvěruschopnost žalovaného nastolenou podle zákona o spotřebitelském úvěru.12. Soud i bez návrhu přihlédne k neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru, zjistí-li, že poskytovatel spotřebitelského úvěru nesplnil povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele. Smlouva o úvěru, kterou žalovaný uzavřel s žalobcem, je tedy neplatná, protože žalobce porušil povinnost před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru s odbornou péčí posoudit schopnost žalovaného poskytnutý spotřebitelský úvěr splácet.13. Vzhledem k tomu, že mezi žalobcem a žalovaným nebyl sjednán platný závazek, má žalobce dle ustanovení § 2993 věta prvá o.z. nárok na vrácení peněžité částky představující nezaplacenou část jistiny úvěru. Z tvrzení a listinných důkazů žalobce bylo prokázáno, že žalobce vyplatil žalovanému částku 10 000 Kč z titulu spotřebitelského úvěru a žalovaný nezaplatil ničeho. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci kromě dlužné částky 10 000 Kč i zákonný úrok z prodlení dle § 1970 o.z. ve výši dle § 2 vl. nař. č. 351/2013 Sb., jdoucí od 21. 12. 2023 (tj. ode dne následujícího po uplynutí lhůty k plnění stanovené v předžalobní výzvě) do zaplacení. Soud proto v tomto rozsahu žalobě vyhověl a rozhodl, jak je ve výroku I. rozsudku uvedeno. Ve zbytku žalobního nároku soud z výše uvedených důvodů žalobu zamítl (výrok II. rozsudku).14. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. Žalobce byl v řízení procesně úspěšný ohledně částky 10 000 Kč s příslušenstvím, ohledně zbývající částky 5 550 Kč s příslušenstvím byla jeho žaloba jako nedůvodná zamítnuta. Procesní úspěch žalobce činil 64%, neúspěšný byl ve výši 36 %, náleží mu proto náhrada nákladů řízení v poměru 28 %. Žalobci vznikly náklady za právní zastoupení ve věci za 3 úkony právní služby po 300 Kč a 3 režijní paušály po 100 Kč dle § 14b) vyhl.č. 177/1996 Sb., 21 % DPH advokáta ve výši 252 Kč dle § 137 odst. 3 o.s.ř. a 800 Kč za zaplacený soudní poplatek, tj. celkem 2 252 Kč, z toho 28 % představuje částku 631 Kč. Soud dodává, že nepovažuje za účelně vynalože