11 C 201/2024-44 — Okresní soud v Kolíně

1. Žalobou podanou u soudu dne 25. 1. 2024 se žalobce na žalovaném domáhal zaplacení částky 49 169,89 Kč s příslušenstvím. Uvedl, že právní předchůdce žalobce, společnost , jméno FO, a žalovaný uzavřeli dne 20. 12. 2022 smlouvu o revolvingovém úvěru č. , hodnota, . Předchůdce žalobce poskytl žalovanému platební kartu s úvěrovým rámcem ve výši 40 000 Kč, když žalovaný mohl čerpat až do maximálního úvěrového rámce 500 000 Kč. Tento úvěr se žalovaný zavázal splácet formou měsíčních splátek ve výši 2 500 Kč (včetně pojištění, které bylo smlouvu sjednáno). Jednotlivé splátky byly splatné vždy k 17. dni příslušného měsíce. Žalovaný vyčerpal částku 40 582,48 Kč. Žalovaný nehradil měsíční splátky pravidelně, a důsledkem toho právní předchůdce žalobce odstoupil od smlouvy a prohlásil celý úvěr ke dni 30. 6. 2023 za splatný. Žalobce předmětnou pohledávku nabyl na základě smlouvy o postoupení pohledávek s účinností ke dni 11. 7. 2023, postoupení bylo žalovanému písemně oznámeno dne 14. 7. 2023. Žalovaná částka je tvořena jistinou ve výši 40 582,48 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 3 308,45 Kč, náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši 482 Kč, smluvní pokutou ve výši 8 587,41 Kč (smluvní pokuta je tvořena postoupenou pokutou ve výši 268 Kč a dále pokutou ve výši 0,1% denně z částky 40 582,48 Kč od 26. 6. 2023 do 24. 1. 2024). Žalobce dále požadoval zákonný úrok z prodlení z částky 40 582,48 Kč (jistina) od 1. 7. 2023 do zaplacení a z částky 8 587,41 Kč (smluvní pokuta) od 25. 1. 2024 do zaplacení. Žalovaný byl naposledy vyzván k úhradě dlužné částky upomínkou právního zástupce žalobce ze dne 2. 11. 2023.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Účastníci se k nařízenému jednání nedostavili, soud proto věc projednal a rozhodl v jejich nepřítomnosti dle ust. § 101 odst. 3 o.s.ř.4. Soud provedl důkaz listinami, které předložil žalobce k prokázání svých tvrzení a z těchto listin byl zjištěn tento skutkový stav:Právní předchůdce žalobce společnost , právnická osoba, a žalovaný uzavřeli dne 20. 12. 2022 smlouvu o revolvingovém spotřebitelském úvěru a rámcovou smlouvu o platebních službách. Ve smlouvě byly sjednány podmínky úvěru, zejména úvěrový rámec ke dni podpisu smlouvy ve výši 40 000 Kč a maximální úvěrový rámec ve výši 500 000 Kč, roční úroková sazba 26,28 %. Žalovaný se zavázal splácet úvěr ve splátkách, kdy minimální výše měsíční splátky činila 5 % z dlužné částky, nejméně však 500 Kč. Nedílnou součástí smlouvy byla přihláška k pojištění, kdy částka pojistného odpovídala 7,99 % ze sjednané měsíční splátky úvěru a všeobecné podmínky, kde byla dále sjednána smluvní pokuta 0,1% denně z dlužné částky a poplatky. Dopisem ze dne 31. 5. 2023 odstoupil předchůdce žalobce od smlouvy o úvěru, oznámil žalovanému, že v důsledku prodlení se splácením prohlašuje úvěr za splatný ke dni 30. 6. 2023 a vyzval žalovaného k úhradě dlužné částky. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 10. 7. 2023 uzavřenou mezi , právnická osoba, jako postupitelem a žalobcem jako postupníkem došlo k postoupení pohledávek specifikovaných v příloze 1 smlouvy – tedy i pohledávky za žalovaným - na žalobce. Dopisem ze dne 14. 7. 2023 předchůdce žalobce oznámil žalovanému postoupení pohledávek. Přípisem právního zástupce žalobce ze dne 2. 11. 2023 byl žalovaný vyzván k zaplacení dlužné částky.5. Podle § 2395 zák. č. 89/2012 Sb. (o.z.) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.6. Podle § 86 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.7. Podle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.8. Podle § 2991 odst. 1, 2 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.9. V projednávané věci bylo prokázáno, že předchůdce žalobce s žalovaným uzavřeli dne 20. 12. 2022 smlouvu o spotřebitelském úvěru, na základě které byl žalovanému poskytnut úvěrový rámec ve výši 40 000 Kč, který mohl být navýšen až do částky 500 000 Kč. Žalovaný vyčerpal částku ve výši 40 582,48 Kč. Žalovaný se zavázal splatit úvěr ve splátkách, kdy minimální výše měsíční splátky činila 5 % z dlužné částky, nejméně však 500 Kč.10. Soud má za to, že k posouzení oprávněnosti nároku žalobce na vrácení úvěru včetně příslušenství a dalších plnění bylo zapotřebí posoudit platnost smlouvy z hlediska toho, zda předchůdce žalobce dostál své zákonné povinnosti posoudit úvěruschopnost žalovaného jakožto dlužníka náležitým způsobem. Bylo na žalobci, aby splnění této povinnosti v průběhu řízení tvrdil a prokázal. Žalobce po výzvě soudu nedostatečně doplnil svá tvrzení a nedoložil listinné důkazy ohledně zkoumání úvěruschopnosti žalovaného. Ve vyjádření ze dne 30. 9. 2024 pouze uvedl, že poměry žalovaného jsou uvedeny v samotné žádosti o úvěr, tedy že pobíral příjem ve výši 105 000 Kč a výše jeho výdajů činila 12 500 Kč měsíčně. Tvrzení nijak nedoložil. Žalobce (jeho právní zástupce) se z jednání nařízeného na 22. 10. 2024 omluvil a soud ho tedy nemohl dále poučit dle ustanovení § 118a odst. 1, 3 o.s.ř. o povinnosti tvrdit a prokázat shora uvedenou skutečnost.11. Žalobci se tedy nepodařilo vyvrátit právní domněnku porušení povinnosti zkoumat úvěruschopnost žalovaného nastolenou podle zákona o spotřebitelském úvěru.12. Soud i bez návrhu přihlédne k neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru, zjistí-li, že poskytovatel spotřebitelského úvěru nesplnil povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele. Smlouva o úvěru, kterou žalovaný uzavřel s předchůdcem žalobce, je tedy neplatná, protože předchůdce žalobce porušil povinnost před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru s odbornou péčí posoudit schopnost žalovaného poskytnutý spotřebitelský úvěr splácet.13. Vzhledem k tomu, že mezi předchůdcem žalobce a žalovaným nebyl sjednán platný závazek, má žalobce dle ustanovení § 2993 věta prvá o.z. nárok na vrácení peněžité částky představující nezaplacenou část jistiny úvěru. Z tvrzení a listinných důkazů žalobce bylo prokázáno, že žalobce vyplatil žalovanému částku 40 582,48 Kč z titulu spotřebitelského úvěru, žalovaný neuhradil ničeho a zbývá mu zaplatit na jistinu úvěru částku 40 582,48 Kč. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci kromě dlužné částky 40 582,48 Kč i zákonný úrok z prodlení dle § 1970 o.z. ve výši dle § 2 vl. nař. č. 351/2013 Sb., jdoucí od 11. 11. 2023 (tj. ode dne následujícího po uplynutí lhůty k plnění stanovené v předžalobní výzvě) do zaplacení. Soud proto v tomto rozsahu žalobě vyhověl a rozhodl, jak je ve výroku I. rozsudku uvedeno. Ve zbytku žalobního nároku soud z výše uvedených důvodů žalobu zamítl (výrok II. rozsudku).14. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. Žalobce byl v řízení procesně úspěšný ohledně částky 40 582,48 Kč s příslušenstvím, ohledně smluvní pokuty 8 587,41 Kč a dalšího příslušenství byla jeho žaloba jako nedůvodná zamítnuta. Procesní úspěch žalobce činil 83 %, neúspěšný byl ve výši 17 %, náleží mu proto náhrada nákladů řízení v poměru 66%. Žalobci vznikly náklady za právní zastoupení ve věci za 3 úkony právní služby po 500 Kč, 3 režijní paušály po 100 Kč dle § 14b) vyhl.č. 177/1996 Sb., 21 % DPH advokáta ve výši 378 Kč dle § 137 odst. 3 o.s.ř. a 1 967 Kč za zaplacený soudní popla