11 C 221/2024-63 — Okresní soud v Kolíně

1. Žalobou podanou u soudu dne 23. 4. 2024 se žalobce domáhal zaplacení částky 12 178 Kč s příslušenstvím. Uvedl, že dne 31. 8. 2023 uzavřel s žalovaným smlouvu o úvěru, na základě které mu poskytl úvěr ve výši 10 000 Kč. Žalovaný se zavázal k úhradě dlužné částky a poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 330 Kč. Celková výše úvěru byla splatná do 30 dnů od jeho poskytnutí. Žalovaný si prodloužil splatnost úvěru o 30 dní tzv. korunovým odkladem, za který mu byl účtován poplatek ve výši 990 Kč. Žalovaný si dále prodloužil splatnost o dalších 30 dní tzv. desetiprocentním odkladem, za který mu byl účtován poplatek ve výši 490 Kč. Úvěr nebyl řádně splacen, žalovaný uhradil pouze částku 1 492 Kč, žalobce vyzval žalovaného k úhradě dlužné částky, avšak bezvýsledně. Žalobce tedy požadoval po žalovaném celkovou částku 12 178 Kč, sestávající z neuhrazené jistiny 9 499 Kč, poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 330 Kč, poplatku za prodloužení splatnosti tzv. korunovým odkladem ve výši 990 Kč, poplatku za prodloužení splatnosti tzv. desetiprocentním odkladem ve výši 489 Kč, smluvních pokut ve výši 570 Kč a účelně vynaložených nákladů na vymáhání ve výši 300 Kč. Požadované příslušenství představuje kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 88,59 Kč za dobu od 6. 4. 2024 do 23. 4. 2024 a zákonný úrok z prodlení z částky 12 178 Kč od 24. 4. 2024 do zaplacení.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Účastníci se k nařízenému jednání nedostavili, soud proto věc projednal a rozhodl v jejich nepřítomnosti dle ust. § 101 odst. 3 o.s.ř.4. Soud provedl důkaz listinami, které předložil žalobce k prokázání svých tvrzení a z těchto listin byl zjištěn tento skutkový stav:Mezi žalobcem a žalovaným byla dne 31. 8. 2023 sjednána smlouva o úvěru, na základě které byl žalovanému týž den poskytnut úvěr ve výši 10 000 Kč. Žalovaný se ve smlouvě o úvěru zavázal zaplatit žalobci kromě jistiny ve výši 10 000 Kč dále poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 330 Kč. Žalovaný si prodloužil splatnost úvěru o 30 dní tzv. korunovým odkladem, za který mu byl účtován poplatek ve výši 990 Kč a dále si prodloužil splatnost o dalších 30 dní tzv. desetiprocentním odkladem, za který mu byl účtován poplatek ve výši 490 Kč. Celková výše úvěru byla splatná do 30 dnů od jeho poskytnutí. Žalovaný byl k úhradě dluhu vyzván předžalobní upomínkou právního zástupce žalobce ze dne 22. 3. 2024. Celkem žalovaný na úvěr zaplatil 1 492 Kč.5. Ze soudem vyžádané zprávy od , právnická osoba, . ze dne 26. 9. 2024 bylo zjištěno, že na účet č. , č. účtu, vlastníka , jméno FO, (žalovaný) byla dne 31. 8. 2023 připsána částka 10 000 Kč z účtu č. , č. účtu, , pod v.s. , tel. číslo, .6. Podle § 2395 zák. č. 89/2012 Sb. (o.z.) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.7. Podle § 86 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.8. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.9. Podle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.10. Podle § 2991 odst. 1, 2 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.11. V projednávané věci bylo prokázáno, že žalobce s žalovaným uzavřeli dne 31. 8. 2023 smlouvu o spotřebitelském úvěru, na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 10 000 Kč. Žalovaný se zavázal splatit úvěr včetně sjednaného poplatku ve výši 330 Kč do 30 dnů od jeho poskytnutí. Žalovaný uhradil pouze částku 1 492 Kč.12. Soud má za to, že k posouzení oprávněnosti nároku žalobce na vrácení úvěru včetně příslušenství a dalších plnění bylo zapotřebí posoudit platnost smlouvy z hlediska toho, zda žalobce dostál své zákonné povinnosti posoudit úvěruschopnost žalovaného jakožto dlužníka náležitým způsobem. Bylo na žalobci, aby splnění této povinnosti v průběhu řízení tvrdil a prokázal. Žalobce byl vyzván, aby ve stanovené lhůtě označil důkazní prostředky ke svému tvrzení, že před uzavřením úvěrové smlouvy zkoumal úvěruschopnost žalovaného. Žalobce tak učinil podáním ze dne 24. 9. 2024, kdy zaslal soudu listinný důkaz – úvěrovou zprávu ohledně žalovaného. Z uvedených listin však vyplývá pouze přehled skutečností k poměrům žalovaného, jak je žalobce zpracoval na základě informací od žalovaného, nebyly však předloženy listiny prokazující konkrétní příjmy a výdaje žalovaného, případně další skutečnosti o jeho solventnosti, což soud považuje za nedostatečné. Žalobce (jeho právní zástupce) se z jednání nařízeného na 22. 10. 2024 omluvil a soud ho tedy nemohl dále poučit dle ustanovení § 118a odst. 3 o.s.ř. o povinnosti prokázat, že před uzavřením úvěrové smlouvy byla ze strany žalobce náležitě prověřena úvěruschopnost žalovaného. Žalobci se tedy nepodařilo vyvrátit právní domněnku porušení povinnosti zkoumat úvěruschopnost žalovaného nastolenou podle zákona o spotřebitelském úvěru.13. Soud i bez návrhu přihlédne k neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru, zjistí-li, že poskytovatel spotřebitelského úvěru nesplnil povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele. Smlouva o úvěru, kterou žalovaný uzavřel s žalobcem, je tedy neplatná, protože žalobce porušil povinnost před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru s odbornou péčí posoudit schopnost žalovaného poskytnutý spotřebitelský úvěr splácet.14. Vzhledem k tomu, že mezi žalobcem a žalovaným nebyl sjednán platný závazek, má žalobce dle ustanovení § 2993 věta prvá o.z. nárok na vrácení peněžité částky představující nezaplacenou část jistiny úvěru. Z tvrzení žalobce a provedených listinných důkazů bylo prokázáno, že žalobce vyplatil žalovanému částku 10 000 Kč z titulu spotřebitelského úvěru, žalovaný uhradil částku 1 492 Kč a zbývá mu zaplatit na jistinu úvěru částku 8 508 Kč. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci kromě uvedené dlužné částky i zákonný úrok z prodlení dle § 1970 o.z. ve výši dle § 2 vl. nař. č. 351/2013 Sb., jdoucí od 6. 4. 2024 (tj. ode dne následujícího po uplynutí lhůty k plnění stanovené v předžalobní výzvě) do zaplacení. Soud proto v tomto rozsahu žalobě vyhověl a rozhodl, jak je ve výroku I. rozsudku uvedeno. Ve zbytku žalobního nároku soud z výše uvedených důvodů žalobu zamítl (výrok II. rozsudku).15. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. Žalobce byl v řízení procesně úspěšný ohledně částky 8 508 Kč s příslušenstvím, ohledně zbývající částky 3 670 Kč s příslušenstvím byla jeho žaloba jako nedůvodná zamítnuta. Procesní úspěch žalobce činil 70 %, neúspěšný byl ve výši 30 %, náleží mu proto náhrada nákladů řízení v poměru 40 %. Žalobci vznikly náklady za právní zastoupení ve věci za 3 úkony právní služby po 300 Kč, 3 režijní paušály po 100 Kč dle § 14b) vyhl.č. 177/1996 Sb., 21 % DPH advokáta ve výši 252 Kč dle § 137 odst. 3 o.s.ř. a 800 Kč za zaplacený soudní poplatek, tj. celkem 2 252 Kč, z toho 40 % představuje částku 901 Kč. Soud žalovanému uložil, aby náhradu nákladů řízení v uvedené výši zaplatil k rukám advokáta žalobce podle § 149 odst. 1 o.s.ř.16. Lhůta k plnění byla žalovanému stanovena dle § 160 odst. 1 věta prvá o.s.ř.