11 C 324/2023-101 — Okresní soud v Kolíně

1. Žalobce se žalobou podanou dne 3. 5. 2023 domáhal na žalované zaplacení částky 34 099 Kč s příslušenstvím. Uvedl, že s žalovanou uzavřel dne 5. 10. 2017 smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na základě které byl žalované poskytnut úvěr ve výši 20 000 Kč. Žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr a sjednaný úrok za poskytnutí úvěru ve výši 108,84% ročně splácet v 48 měsíčních splátkách po 1 336 Kč, splatných vždy k 17. dni každého kalendářního měsíce, počínaje měsícem listopadem 2017. Žalovaná neplnila řádně podmínky smlouvy a ocitla se v prodlení s úhradou splátek. Do data zesplatnění celého úvěru žalovaná uhradila částku 1 336 Kč. Žalobci vzniklo právo na zaplacení smluvních pokut dle bodu 6.1 smluvních ujednání, neboť platí, že žalobci vzniká právo na zaplacení smluvní pokuty ve výši 499 Kč za každou splátku, se kterou se žalovaný ocitl v prodlení o délce 30 dnů. Žalobce požadoval zaplacení této smluvní pokuty u dvou splátek, tedy celkem 998 Kč. Žalobci také vzniklo právo na zaplacení náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalované dle bodu 6.2 smluvních ujednání ve výši 400 Kč. Vzhledem k prodlení žalované s úhradou splátek žalobce ke dni 20. 2. 2018 zesplatnil celý úvěr a celá dosud nesplacená jistina, přirostlé úroky za poskytnutí úvěru se staly součástí nové jistiny. V bodě 6.5 smluvních ujednání bylo dále sjednáno, že jestliže žalovaná po zesplatnění úvěru novou jistinu úvěru v den následující po zesplatnění nezaplatí, vzniká jí povinnost zaplatit žalobci smluvní pokutu ve výši 0,1% denně z dlužné nové jistiny, tedy od 22. 2. 2018 do zaplacení. Žalovaná na svůj dluh po zesplatnění neuhradila ničeho, a to ani po výzvě právního zástupce žalobce. Žalobní nárok sestává z částky 25 097 Kč (nová jistina + pevné smluvní pokuty) se zákonným úrokem z prodlení, dále z částky 9 002 Kč (smluvní pokuta 0,1 % denně za dobu od 22. 2. 2018 do 3. 5. 2023), úroku v sazbě 75,95 % ročně z částky 19 929,76 Kč od 22. 2. 2018 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy tento celkový úrok dosáhne částky 76 953 Kč.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.3. K nařízenému jednání dne 23. 4. 2024 se žalovaná nedostavila, soud proto věc projednal v její nepřítomnosti dle ust. § 101 odst. 3 o.s.ř.4. Soud provedl důkaz listinami, které předložil žalobce k prokázání svých tvrzení a z těchto listin byl zjištěn tento skutkový stav:Žalobce a žalovaná uzavřeli dne 5. 10. 2017 smlouvu o úvěru č. , hodnota, , v níž se žalobce jako věřitel zavázal poskytnout žalované úvěr ve výši 20 000 Kč a žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr a sjednaný úrok za poskytnutí úvěru ve výši 108,84% ročně splácet v 48 měsíčních splátkách po 1 336 Kč, splatných vždy k 17. dni každého kalendářního měsíce, počínaje měsícem listopadem 2017.K posouzení úvěruschopnosti žalované žalobce předložil oznámení Úřadu práce ČR ze dne 29. 8. 2017 o přiznání příspěvku na živobytí žalované ve výši 3 974 Kč a seznam vyplacených dávek – příspěvků na živobytí za měsíce srpen a září 2017, z nichž vyplývá výše vyplaceného příspěvku v částce 3 974 Kč měsíčně. Dále bylo předloženo oznámení Úřadu práce ČR o přiznání příspěvku na bydlení ve výši 6 865 Kč, včetně přehledu vyplacených dávek za měsíce červenec a srpen 2017 a oznámení Úřadu práce ČR o přiznání přídavku na dítě ve výši 500 Kč a rodičovského příspěvku ve výši 7 600 Kč. Z předloženého důkazu Hodnocení klienta dále vyplývá, že žalovaná uvedla svůj pravidelný měsíční příjem 3 800 Kč (rodičovská) a ostatní příjmy v celkové výši 11 839 Kč (výživné, soc. dávky apod.). K výdajům sdělila, že na bydlení, úvěry a ostatní vynaloží měsíčně částku 12 819 Kč. Z výše uvedeného je tedy zřejmé, že žalovaná pobírala pouze dávky sociální podpory, výši výdajů žalobce nijak nedoložil.Dle evidence žalobce žalovaná uhradila 1 336 Kč a dostala se tak do prodlení. Vzhledem k prodlení žalované s úhradou splátek žalobce ke dni 20. 2. 2018 celý úvěr zesplatnil. Dle obchodních podmínek žalobce, a to bodu 6.1 a 6.2 má žalobce nárok smluvní pokutu ve výši 499 Kč za každou splátku, se kterou se žalovaná ocitla v prodlení o délce 30 dnů, a dále na náhradu nákladů za upomínání ve výši 400 Kč. V bodu 6.5 smluvních podmínek bylo ujednáno, že žalované vzniká povinnost zaplatit žalobci smluvní pokutu ve výši 0,1% denně z dlužné nové jistiny od zesplatnění pohledávky. Žalovaná byla několikrát vyzvána k zaplacení dlužné částky, naposledy předžalobní výzvou právního zástupce žalobce ze dne 12. 4. 2023.5. Podle § 2395 zák. č. 89/2012 Sb. (o.z.) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.6. Podle § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle odstavce 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.7. Podle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.8. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožného.9. Podle § 2991 odst. 1, 2 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.10. V projednávané věci bylo prokázáno, že žalobce s žalovanou uzavřeli dne 5. 10. 2017 smlouvu o spotřebitelském úvěru, na základě které byl žalované poskytnut úvěr ve výši 20 000 Kč. Žalovaná se zavázala splácet úvěr včetně sjednaného poplatku, a to v 48 měsíčních splátkách po 1 336 Kč, přičemž žalovaná dle evidence žalobce uhradila jednu splátku ve výši 1 336 Kč.11. Soud má zato, že k posouzení oprávněnosti nároku žalobce na vrácení úvěru včetně příslušenství a dalších plnění bylo zapotřebí posoudit platnost smlouvy z hlediska toho, zda žalobce dostál své zákonné povinnosti posoudit úvěruschopnost žalované jakožto dlužníka náležitým způsobem. Bylo na žalobci, aby splnění této povinnosti v průběhu řízení tvrdil a prokázal. Soud dospěl k závěru, že žalobce nedostatečně posoudil úvěruschopnost žalované, když z předložených důkazů je zřejmé, že žalovaná pobírala pouze dávky sociální podpory, další příjmy neměla. Jiné důkazy prokazující úvěruschopnost žalované, zejména o jejích výdajích, nebyly předloženy. Žalobci se tedy nepodařilo vyvrátit právní domněnku porušení povinnosti zkoumat úvěruschopnost žalované nastolenou podle zákona o spotřebitelském úvěru.12. V projednávané věci nepředstavuje porušení povinnosti žalobce před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru s odbornou péčí posoudit schopnost žalované poskytnutý spotřebitelský úvěr splácet důvod, který by zakládal zjevný rozpor uzavřené smlouvy o ú