11 C 48/2024-60 — Okresní soud v Kolíně

1. Žalobce se žalobou podanou dne 7. 12. 2023 domáhal na žalovaném zaplacení částky 15 380 Kč s příslušenstvím s tím, že účastníci uzavřeli dne 23. 11. 2022 smlouvu o úvěru, na základě které žalobce poskytl žalovanému peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč, které byly žalovanému dne 23. 11. 2022 zaslány na účet č. , č. účtu, . Žalovaný se zavázal za poskytnutí úvěru uhradit smluvní úrok 40 % ročně z jistiny v kapitalizované výši 4 000 Kč. Žalobce poskytl žalovanému úvěr prostřednictvím své webové stránky , Anonymizováno, Žalovaný na svůj dluh neuhradil ničeho, v důsledku prodlení s úhradou úvěru byl informován o zesplatnění úvěru ke dni 29. 5. 2023 a zároveň vyzván k jeho splacení. Žalovanému dále vznikla povinnost uhradit též smluvní pokutu ve výši 0,1% denně z částky, ohledně níž je v prodlení, tedy dle žaloby za období od 30. 5. 2023 do 15. 10. 2023 ve výši 1 380 Kč, a dále úroky z prodlení z jistiny v zákonné výši. Žalovaný byl vyzván k úhradě dlužné částky naposledy výzvou právního zástupce žalobce ze dne 15. 10. 2023.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Účastníci se k nařízenému jednání nedostavili, soud proto věc projednal a rozhodl v jejich nepřítomnosti dle ust. § 101 odst. 3 o.s.ř.4. Soud provedl důkaz listinami, které předložil žalobce k prokázání svých tvrzení a z těchto listin byl zjištěn tento skutkový stav:Žalobce poukázal žalovanému dne 23. 11. 2022 částku 10 000 Kč na jeho bankovní účet č. , č. účtu, , což bylo ověřeno také ze zprávy společnosti , právnická osoba, . ze dne 20. 5. 2024. Žalobce však nenavrhl žádný důkazní prostředek o svém skutkovém tvrzení, že žalovaný prostřednictvím internetových stránek žalobce přijal nabídku na uzavření smlouvy o úvěru, kterou by se žalobce zavázal poskytnout žalovanému peněžní prostředky do výše úvěrového limitu 20 000 Kč a žalovaný by se zavázal půjčené peněžní prostředky společně s úrokem ve výši 40% měsíčně vrátit ve sjednaných měsíčních splátkách. Předložená smlouva o úvěru není žalovaným podepsána, a to ani vlastnoručně a ani na základě vygenerovaného kódu, např. na základě zaslané SMS.5. Podle § 86 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.6. Podle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.7. Podle § 2991 odst. 1, 2 zák. č. 89/2012 Sb. (o.z.) kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.8. Sama skutečnost, že žalobce poukázal žalovanému částku ve výši 10 000 Kč, nedostačuje k závěru, že žalovaný skutečně přijal jeho nabídku na uzavření smlouvy o úvěru právě o obsahu, jak jej žalobce vylíčil v žalobě (návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu), zejména pokud jde o výši peněžních prostředků, o jejichž poskytnutí měl žalovaný žádat, výši smluvního úroku a čas plnění povinnosti žalovaného poskytnuté peněžní prostředky společně s ujednaným poplatkem vrátit. V řízení tedy vyšlo najevo, že žalobce žalovanému poskytl částku ve výši 10 000 Kč, avšak žalobci se nepodařilo prokázat, že by se tak stalo na základě uzavřené smlouvy, když smlouva, která byla soudu předložena, není žalovaným podepsána. Dopisem ze dne 15. 10. 2023 zástupce žalobce vyzval žalovaného ke splnění pohledávky, která je předmětem řízení v projednávané věci, a to ve lhůtě do 3 dnů od doručení výzvy.9. Nad výše uvedené má soud také za to, že k posouzení oprávněnosti nároku žalobce na vrácení úvěru včetně příslušenství a dalších plnění bylo zapotřebí posoudit platnost smlouvy z hlediska toho, zda žalobce dostál své zákonné povinnosti posoudit úvěruschopnost žalovaného jakožto dlužníka náležitým způsobem. Bylo na žalobci, aby splnění této povinnosti v průběhu řízení tvrdil a prokázal. S ohledem na to, že žalobce ve věci neprokázal, že při sjednávání smlouvy byla splněna zákonná povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného jakožto dlužníka, je tato smlouva neplatná (§ 87 zák. č. 257/2016 Sb.). V řízení bylo naopak prokázáno, že žalobce nevzal v úvahu všechny nezbytné a relevantní faktory, které by mohly ovlivnit schopnost žalovaného daný úvěr po dobu jeho trvání splácet, neboť z předloženého výpisu z bankovního účtu je zřejmý nulový či korunový disponibilní zůstatek.10. Žalobce (jeho právní zástupce) se z jednání nařízeného na 18. 6. 2024 omluvil a soud ho tedy nemohl poučit dle ustanovení § 118a odst. 1, 3 o.s.ř. o povinnosti tvrdit a prokázat shora uvedené skutečnosti.11. Nedošlo-li mezi účastníky řízení k uzavření smlouvy o úvěru, představovala částka 10 000 Kč, kterou žalobce poskytl žalovanému, bezdůvodné obohacení plněním bez právního důvodu, které je žalovaný povinen žalobci vydat (§ 2991 o.z.). Příslušenstvím této pohledávky je úrok z prodlení ve výši 15% ročně z částky 10 000 Kč od 21. 10. 2023 do zaplacení (§ 1970 o.z., § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.) Počátek prodlení žalovaného se pojí s uplynutím lhůty k plnění určené výzvou zástupce žalobce k zaplacení této částky. Z uvedeného vyplývá, že žalovaný v době před 21. 10. 2023 nebyl v prodlení se splněním pohledávky, která je předmětem řízení, a proto soud zčásti zamítl žalobu, pokud se žalobce po žalovaném domáhal zaplacení úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 10 000 Kč za dobu od 30. 5. 2023 do 20. 10. 2023. Soud dále žalobu zamítl, pokud se žalobce vůči žalovanému domáhal zaplacení částky převyšující rozsah bezdůvodného obohacení, které žalovaný získal, tj. co do částky 4 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 30. 5. 2023 do zaplacení, a dále částky 1 380 Kč požadované z titulu smluvní pokuty.12. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. Žalobce byl v řízení procesně úspěšný ohledně částky 10 000 Kč s příslušenstvím, ohledně zbývající částky 5 380 Kč a dalšího příslušenství byla jeho žaloba jako nedůvodná zamítnuta. Procesní úspěch žalobce činil 65 %, neúspěšný byl ve výši 35 %, náleží mu proto náhrada nákladů řízení v poměru30 %. Žalobci v tomto řízení vznikly náklady za právní zastoupení ve věci za 3 úkony právní služby po 300 Kč a 3 režijní paušály po 100 Kč dle § 14b) vyhl.č. 177/1996 Sb. a 800 Kč za zaplacený soudní poplatek, tj. celkem 2 252 Kč, z toho 30 % představuje částku 675,60 Kč. Soud žalovanému uložil, aby náhradu nákladů řízení v uvedené výši zaplatil k rukám advokáta žalobce podle § 149 odst. 1 o.s.ř.13. Lhůtu k plnění soud žalovanému stanovil dle § 160 odst. 1 věta prvá o.s.ř.