12 C 259/2024-37 — Okresní soud v Kolíně

Žalobce se domáhal zrušení vyživovací povinnosti k žalované, stanovené naposledy rozsudkem zdejšího soudu s tím, že žalovaná ukončila studium, v současné době je schopna se samostatně živit.Žalovaná s žalobou souhlasila s tím, že ukončila studium, v současné době je vedena na úřadu práce.Na základě provedeného dokazování soud zjistil následující skutkový stav:Rozsudkem Okresního soudu v Kolíně ze dne 24.3.2016 bylo rozhodnuto o stanovení výživného pro tehdy nezletilou , Jméno zainteresované osoby 1/0, na částku 9 500 Kč měsíčně.Z dokladu o ukončení studia bylo zjištěno, že žalovaná získala inženýrský titul v magisterském studijním programu regionální rozvoj.Z potvrzení Úřadu práce v Kolíně ze dne 1.8.2024 bylo zjištěno, že žalovaná je vedena v evidenci uchazečů o zaměstnání od 1.8.2024.Podle ust. § 910 odst. 1 zák. č. 89/2012 Sb. (dále o.z.) předci a potomci mají vzájemnou vyživovací povinnost.Podle ust. § 911 téhož zákona výživné lze přiznat, jestliže oprávněný není schopen sám se živit.Na základě výše uvedeného skutkového stavu soud dospěl k závěru, že žaloba byla podána důvodně. Žalobce je otcem žalované a po rozvodu manželství na ni platil výživné dle soudního rozhodnutí, naposledy ve výši 9 500 Kč měsíčně. Žalovaná ukončila studia v magisterském studijním programu na Masarykově univerzitě v Brně, v současné době je na úřadu práce. Jsou tedy splněny podmínky pro zrušení vyživovací povinnosti žalobce. Soud proto na základě shora uvedených skutečností vyživovací povinnost žalobce k žalované zrušil s účinností od 1.9.2024.Výrok o nákladech řízení mezi účastníky je odůvodněn ust. § 151 odst. 1 o.s.ř. za situace, kdy procesně úspěšný žalobce nepožadoval na žalované náhradu nákladů řízení. Soud proto rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.