14 C 133/2024-26 — Okresní soud v Kolíně

1. Žalobce se žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 31. 1. 2024 domáhal zaplacení žalované částky s tím, že účastníci, resp. žalovaný a právní předchůdce žalobce společnost , právnická osoba, . (dříve , právnická osoba, .), uzavřeli dne 4. 6. 2018 smlouvu o půjčce č. , číslo smlouvy, , na jejímž základě se žalobce zavázal poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 600 000 Kč. Součástí smlouvy o půjčce jsou obchodní podmínky a sazebník právního předchůdce žalobce. Žalovaný se zavázal zapůjčené prostředky vrátit a zaplatit úroky ve 120 pravidelných měsíčních splátkách po 6 632 Kč. Právní předchůdce žalobce své povinnosti ze smlouvy splnil, žalovaný však nikoli, když se dostal do prodlení se splácením půjčky. Protože žalovaný nesplácel půjčku řádně a včas, právní předchůdce žalobce půjčku zesplatnil ke dni 14. 2. 2023. Pohledávka za žalovaným byla postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 4. 10. 2023 s účinností ke dni 11. 10. 2023 na žalobce. Postoupení bylo žalovanému oznámeno. Žalobce se domáhal uhrazení částky 424 504,92 Kč, poplatků ve výši 499 Kč, kapitalizovaného smluvního úroku ve výši 12 382,61 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 502,78 Kč, úroku ve výši 5,9 % ročně z částky 424 504,92 Kč od 15. 2. 2023 do zaplacení a zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 425 003,92 Kč od 15. 2. 2023 do zaplacení. Žalovaný ani přes výzvu právního zástupce žalobce dlužnou částku neuhradil.2. Žalovaný se k žalobě, ač mu byla řádně doručena, nevyjádřil.3. Soud provedl důkazy listinami, které předložil žalobce k prokázání svých tvrzení (§ 120 odst. 1 občanského soudního řádu, dále jen „o.s.ř.“), účastníci provedení dalších důkazů nenavrhovali a potřeba provedení jiných důkazů v řízení nevyšla najevo a po postupu dle § 132 o.s.ř. byl prokázán následující skutkový stav:4. Žalovaný a právní předchůdce žalobce společnost , právnická osoba, ., uzavřeli dne 4. 6. 2018 smlouvu o půjčce č. , číslo smlouvy, , sjednali výši úroků, počet a výši měsíčních splátek a další smluvní podmínky (prokázáno rámcovou smlouvou o poskytování bankovních, platebních a investičních služeb ze dne 4. 6. 2018, smlouvou o půjčce č. , číslo smlouvy, ze dne 4. 6. 2018, akceptací návrhu na uzavření smlouvy o půjčce č. , číslo smlouvy, , všeobecnými obchodními podmínkami, produktovými podmínkami, sazebníkem).Před uzavřením smlouvy právní předchůdce žalobce zkoumal úvěruschopnost žalovaného. Žalovaný v žádosti o úvěr uvedl příjem z podnikání ve výši 1 279 078 Kč, splátkové výdaje ve výši 12 200 Kč měsíčně, životní výdaje ve výši 10 000 Kč měsíčně. Právní předchůdce žalobce při poskytnutí úvěru vycházel ze skutečnosti, že příjem žalovaného činí 40 000 Kč měsíčně, a to z podnikatelské činnosti, splátkové výdaje žalovaného činí 12 200 Kč měsíčně, životní výdaje činí 12 260 Kč (z toho výdaje na domácnost 4 840 Kč), žalovaný je ženatý, má 2 vyživovací povinnosti a bydlí ve vlastním domě. Žalovanému tak zbývala měsíčně částka 15 540 Kč ke splácení nového úvěru. Žalovaný byl dále lustrován v bankovním registru klientských informací, bez negativního záznamu; z hlediska existujících úvěrů bylo zjištěno, že žalovaný měl hypoteční úvěr t. č. ve výši 3 265 817 Kč s měsíční splátkou 12 200 Kč, který řádně splácel (prokázáno protokolem o ověření úvěruschopnosti).Žalovaný na tuto smlouvu čerpal částku 600 000 Kč, doposud žalovaný uhradil 240 863,72 Kč (prokázáno výpisy z bankovního účtu žalovaného č. , č. účtu, za období červen 2018 – srpen 2023). Protože žalovaný úvěr nesplácel řádně a včas, využil právní předchůdce žalobce svého práva ze smlouvy a dopisem ze dne 14. 2. 2023 pohledávku zesplatnil (prokázáno prohlášením o okamžité splatnosti zajišťovaného závazku a výzvou k uhrazení dluhu ze dne 14. 2. 2023). Pohledávka za žalovaným byla smlouvou ze dne 4. 10. 2023 postoupena na žalobce (prokázáno smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 4. 10. 2023 vč. přílohy č. 1 seznam postoupených pohledávek, potvrzením o úplatě ze dne 11. 10. 2023). Postoupení bylo žalovanému oznámeno (prokázáno oznámením o postoupení ze dne 18. 10. 2023 vč. podacího archu). Žalobce uplatňuje vedle jistiny smluvní úroky a zákonné úroky z prodlení. Žalovaný byl vyzýván k úhradě dlužné částky předžalobní upomínkou ze dne 29. 12. 2023 (prokázáno předžalobní upomínkou ze dne 29. 12. 2023 vč. podacího lístku).5. Po právní stránce soud věc posoudil následovně. Žalovaný a právní předchůdce žalobce uzavřeli dne 4. 6. 2018 smlouvu o zápůjčce podle § 2390 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v účinném znění (dále jen „o. z.“); poskytovatel úvěru v postavení podnikatele a žalovaný v postavení spotřebitele (§ 419 a § 420 o. z.). Z předložených listin vyplývá, že součástí smlouvy o zápůjčce jsou i všeobecné obchodní podmínky, na něž bylo odkázáno (§ 1751 odst. 1 o. z.), přičemž – protože žalovaný je spotřebitel a uzavřená smlouva je smlouvou adhezní – uvedená doložka je platná, neboť žalovaný byl s jejím významem seznámen (§ 1799 o. z.), jak plyne zejm. z čl. 1.1. Úvodní ustanovení smlouvy. Vzniklý závazek je tak kromě příslušných ustanovení o. z., nutno posoudit s ohledem na datum uzavření smlouvy o zápůjčce rovněž podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v účinném znění (dále jen z. s. ú.) – srov. § 2 odst. 1 z. s. ú.6. Poskytovatel úvěrů byl povinen před uzavřením smlouvy posoudit úvěruschopnost žalovaného (§ 86 odst. 1 z. s. ú.), přičemž porušení této povinnosti má za následek neplatnost smlouvy. Jedná se přitom o neplatnost absolutní (§ 588 o. z.) – k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, a zejména rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020, ve věci C-679/18, neboť zákon o spotřebitelském úvěru provádí směrnici Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS, což s sebou nese i povinnost eurokonformního výkladu vnitrostátní úpravy.7. K posouzení úvěruschopnosti žalobce sdělil, že tuto právní předchůdce žalobce posuzoval zejména na základě údajů poskytnutých žalovaným a nahlédnutím do veřejných registrů.8. Na základě shora uvedeného má soud za to, že právní předchůdce žalobce svou povinnost řádně přezkoumat úvěruschopnost žalovaného nesplnil. Žalobce předložil jako jediný důkaz k prokázání splnění uvedené povinnosti vyjádření svého právního předchůdce obsahující protokol o posouzení úvěruschopnosti, z něhož lze však za průkazné vzít pouze to, že právní předchůdce žalobce se zabýval příjmy a výdaji žalovaného a že si řádně prověřil existenci dalších závazků žalovaného. Z předloženého však nevyplývá, na základě jakých skutečností (s výjimkou existujících závazků a s tím spojených výdajů určených na splátky) právní předchůdce žalobce k tvrzeným údajům (příjem 40 000 Kč měsíčně, životní výdaje 12 260 Kč měsíčně) dospěl.9. Soud nicméně dospěl k závěru, že smlouva o úvěru ze dne 4. 6. 2018 byla uzavřena platně. V souladu s recentní judikaturou Nejvyššího soudu (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2023, č. j. 33 Cdo 1819/2023-133) totiž nelze považovat smlouvu za neplatnou jen proto, že nebyla řádně posouzena úvěruschopnost spotřebitele, nýbrž musí být postaveno najisto, že spotřebitel nebyl schopen úvěr splácet. V posuzovaném případě však žalovaný úvěr od doby poskytnutí úvěru až do srpna 2022 splácel, z toho do ledna 2019 včetně tak činil bez jakéhokoli zpoždění, a po dobu trvání úvěru splatil částku ve výši cca 40 % poskytnuté jistiny. Žalovaný ostatně do doby poskytnutí projednávaného úvěru rovněž řádně splácel hypoteční úvěr ve splátce o dvojnásobné výši.10. Za shora uvedeného soud dospěl k závěru, že nárok žalobce tak, jak byl žalobou uplatněn, je dán, proto rozhodl, jak uvedeno ve výroku. Úrok z prodlení soud přiznal žalobci v zákonné výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle ust. § 160 odst. 1 věta první o.s.ř., když neshledal důvody pro její prodloužení.11. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalobce byl v řízení plně úspěšný a náleží mu plná náhrada účelně vynaložených nákladů řízení a náhrady za daň z přidané hodnoty, jelikož advokát žalobce je plátcem této daně. Konkrétně má žalobce nárok na náhradu částky:- 17 001 Kč (zaplacený soudní poplatek),o Advokát žalobce učinil v řízení celkem tři úkony právní služby: převzetí a příprava zastoupení (§ 11 odst. 1 písm. a/ adv. tarifu), návrh ve věci samé, výzva k plnění (§ 11 odst. 1 písm. d/; vyhl. č. 177/1996 Sb., adv. tarifu).o Mimosmluvní odměna za tři úkony právní služby činí (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění, návrh ve věci samé) 3 x 10 020 Kč (§ 7 bod 6. vyhl. č. 177/1996 Sb., adv. tarifu).o Paušální náhrada hotových výdajů advokáta činí 3 x 300 Kč (§ 13 odst. 4 vyhl. č. 177/1996 Sb., adv. tarifu).- 6 501,60 Kč (náhrada za 21% daň z přidané hodnoty z odměny zástupce žalobce a jeho hotových výdajů podl