14 C 161/2024-24 — Okresní soud v Kolíně

1. Žalobou podanou ke zdejšímu soudu se žalobce domáhal zaplacení 60 040 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 59 740 Kč od 2. 3. 2022 do zaplacení jakožto příspěvku do garančního fondu žalobce (dále jen „příspěvek“) za autobus s nejvyšší povolenou hmotností do nad 5 000 kg, RZ , SPZ, , VIN , VIN kód, , provozovaný od dne 25. 12. 2020 do 18. 7. 2021, tedy po dobu 206 dní, bez pojištění odpovědnosti.2. Žalovaný se k žalobě, ač mu byla řádně doručena, nevyjádřil.3. Ohledně skutkového stavu dospěl soud na základě předložených listin k závěru, že žalovaný byl v období od 25. 12. 2020 do 18. 7. 2021 vlastníkem autobusu s nejvyšší povolenou hmotností nad 5 000 kg, RZ , SPZ, , VIN , VIN kód, (prokázáno smlouvou o koupi autobusu ze dne , datum, ). K tomuto vozidlu, ač bylo vedeno dle registru vozidel jako provozované, nebylo sjednáno povinné pojištění odpovědnosti z provozu vozidla. Žalobce opakovaně žalovaného vyzval k úhradě příspěvku nepojištěných, žalovaný však nijak nereagoval a neuhradil na pohledávku ničeho (prokázáno výzvou k úhradě ze dne 16. 12. 2021, upomínkou ze dne 23. 3. 2022). Žalovaný byl řádnou předžalobní upomínkou vyzván k plnění i právním zástupcem žalobce (prokázáno předžalobní upomínkou ze dne 23. 8. 2022 vč. podacího archu).4. V posuzovaném případě žalovaný jakožto vlastník shora specifikovaného motorového vozidla provozoval toto vozidlo v období od 25. 12. 2020 do 18. 7. 2021 bez pojištění odpovědnosti, čímž porušil svou povinnost dle § 1 odst. 2 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění účinném do 31. 3. 2024 (dále jen „zákon č. 168/1999 Sb.“), tj. povinnost pojištění odpovědnosti vozidla. V souvislosti s porušením uvedené povinnosti vznikl žalobci vůči žalovanému nárok na úhradu příspěvku, jehož výše se vypočte jako součin počtu dní, kdy byla povinnost porušována a výše denní sazby podle druhu vozidla, a která v posuzovaném případě činí částku 59 740 Kč (§ 4 odst. 1, 3 zákona č. 168/1999 Sb. ve spojení s § 2 vyhlášky Ministerstva financí č. 205/1999 Sb., kterou se provádí zákon č. 168/1999 Sb., dále jen „vyhláška č. 205/1999 Sb.“). Žalobci dále vznikl nárok na úhradu nákladů spojených s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek ve výši 300 Kč (§ 4 odst. 4 zákona č. 168/1999 Sb. ve spojení s § 2a vyhlášky č. 205/1999 Sb.).5. V posuzovaném případě činí celková výše příspěvku 59 740 Kč, náklady na mimosoudní uplatnění práva na příspěvek 300 Kč. S ohledem na shora uvedené proto soud rozhodl, jak je uvedeno ve výroku rozsudku. Úrok z prodlení přiznal soud žalobci zákonný ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle § 160 odst. 1 věty první o.s.ř., když neshledal důvody pro její prodloužení.6. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalobce byl v řízení plně úspěšný a náleží mu plná náhrada účelně vynaložených nákladů řízení a náhrady za daň z přidané hodnoty, jelikož advokát žalobce je plátcem této daně. Konkrétně má žalobce nárok na náhradu částky:- 2 402 Kč (zaplacený soudní poplatek),o Advokát žalobce učinil v řízení celkem tři úkony právní služby: převzetí a příprava zastoupení (§ 11 odst. 1 písm. a/ adv. tarifu), návrh ve věci samé, výzva k plnění (§ 11 odst. 1 písm. d/; vyhl. č. 177/1996 Sb., adv. tarifu).o Mimosmluvní odměna za tři úkony právní služby činí (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění, návrh ve věci samé) 3 x 3 540 Kč (§ 7 bod 5. vyhl. č. 177/1996 Sb., adv. tarifu).o Paušální náhrada hotových výdajů advokáta do podání návrhu činí 3 x 300 Kč (§ 13 odst. 4 vyhl. č. 177/1996 Sb., adv. tarifu).- 2 419,2 Kč (náhrada za 21% daň z přidané hodnoty z odměny zástupce žalobce a jeho hotových výdajů podle § 137 odst. 3 o.s.ř.).Celkem tak má žalobce nárok na úhradu nákladů řízení ve výši 16 341,2 Kč, a to k rukám zástupce žalobce ve standardní třídenní lhůtě k plnění s počátkem běhu od právní moci rozsudku (§ 149 odst. 1, § 160 odst. 1 o.s.ř.). Pokud se podrobí přisouzená částka testu proporcionality, přiměřenosti a účelnosti (viz rozhodnutí Ústavního soudu Pl. ÚS 25/12 a další rozhodnutí ve věci náhrady nákladů civilního řízení) má soud za to, že obstojí, když odráží jak povahu uplatněného nároku i jeho výši v návaznosti na počet úkonů právních služby.