14 C 192/2024-43 — Okresní soud v Kolíně

1. Žalobce se žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 28. 3. 2024 domáhal zaplacení žalované částky s příslušenstvím s tím, že účastníci, resp. žalovaná a právní předchůdce žalobce společnost , právnická osoba, ., uzavřeli dne 15. 11. 2018 smlouvu o úvěru k účtu č. , č. účtu, , na jejímž základě se právní předchůdce žalobce zavázal poskytnout žalované peněžní prostředky ve výši 150 000 Kč a žalovaná se zavázala tyto prostředky vrátit a zaplatit úroky. Součástí smlouvy o úvěru jsou všeobecné podmínky právního předchůdce žalobce. Žalovaní se zavázala celý úvěr splatit v pravidelných měsíčních splátkách spolu s úrokem ve výši 13,9 % ročně. Žalovaná však porušila svou povinnost splácet úvěr řádně a včas, proto právní předchůdce žalobce po marném upomínání úvěr zesplatnil dopisem ze dne 29. 7. 2023. Pohledávka za žalovanou byla smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 31. 10. 2023 s účinností ke dni 1. 11. 2023 postoupena na žalobce, postoupení bylo žalované oznámeno. Žalobce po žalované požadoval částku 92 097,72 Kč jakožto dlužnou jistinu úvěru, kapitalizovaný smluvní úrok ve výši 3 377,90 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 3 568,75 Kč, poplatky ve výši 673 Kč, úrok ve výši 13,9 % ročně z částky 3 377,90 Kč od 2. 11. 2023 do zaplacení, úrok ve výši 13,9 % ročně z částky 92 097,72 Kč od 2. 11. 2023 do zaplacení a zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 96 148,62 Kč od 2. 11. 2023 do zaplacení. Žalovaná ani přes výzvu právního zástupce žalobce dlužnou částku neuhradila.2. V této věci jde o řízení s cizím prvkem, když žalovaná je rumunský občan. Soud zkoumal pravomoc českých soudů věc projednat a rozhodnout. Žalovaná měla v době zahájení řízení v projednávané věci bydliště na území České republiky, a proto je podle čl. 4 odst. 1 a čl. 62 odst. 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech dána mezinárodní soudní příslušnost (pravomoc) soudů České republiky, a to bez zřetele na státní příslušnost žalované. Smlouva o právní pomoci v občanských věcech mezi Českou republikou a Rumunskem zveřejněné jako sdělení Ministerstva zahraničních věcí č. 1/1996 Sb., neupravuje – s výjimkou odpovědnosti za škodu – mezinárodní soudní příslušnost ve věcech mimosmluvních závazků, a proto na projednávanou věc nedopadá.3. Žalovaná se k žalobě, ač jí byla řádně doručena, nevyjádřila.4. Soud provedl důkazy listinami, které předložil žalobce k prokázání svých tvrzení (§ 120 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „o.s.ř.“), účastníci provedení dalších důkazů nenavrhovali a potřeba provedení jiných důkazů v řízení nevyšla najevo a po postupu dle § 132 o.s.ř. byl prokázán následující skutkový stav:5. Žalovaná a právní předchůdce žalobce společnost , právnická osoba, ., uzavřeli dne 15. 11. 2018 smlouvu o úvěru k účtu č. , č. účtu, , sjednali výši úroků, výši měsíčních splátek a další smluvní podmínky. Část poskytovaného úvěru ve výši 111 788 Kč dle smlouvy měla být použita na uhrazení existujícího závazku žalované u právního předchůdce žalobce vedeném na úvěrovém účtu č. , č. účtu, (prokázáno žádostí o poskytnutí úvěrového produktu ze dne 14. 11. 2018, smlouvou o úvěru ze dne 15. 11. 2018, všeobecnými obchodními podmínkami, ceníkem, standardními informacemi o spotřebitelském úvěru). Před uzavřením smlouvy žalobce zkoumal úvěruschopnost žalované. Žalovaná v žádosti o úvěr uvedla výši svého průměrného měsíčního příjmu 21 447 Kč, splátkové výdaje 4 000 Kč, ostatní výdaje 0 Kč, skutečnost, že je vdaná, bydlí na ubytovně, domácnost s ní sdílejí 2 další osoby, z toho jedna bez příjmu, žalovaná je zaměstnaná, a to na dobu neurčitou prokázáno žádostí o poskytnutí úvěrového produktu ze dne 14. 11. 2018). Za období 1. 9. 2018 – 15. 11. 2018 měla žalovaná průměrný čistý měsíční příjem ve výši 32 449,36 Kč, průměrné měsíční výdaje ve výši 26 783,29 Kč; z toho za měsíce září a říjen 2018 žalovaná zaslala celkem částku 4 502 Kč na účet č. , č. účtu, coby splátky úvěru (2 085 Kč měsíčně) a poplatků (166 Kč měsíčně) (prokázáno výpisy z bankovního účtu žalované č. , č. účtu, za září – listopad 2018). Žalovaná dne 20. 8. 2018 uzavřela pracovní smlouvu na dobu neurčitou, jako den nástupu do práce byl určen den 1. 9. 2018 (prokázáno pracovní smlouvou ze dne 20. 8. 2018). Za měsíc září 2018 žalovaná obdržela mzdu ve výši 21 447 Kč čistého (prokázáno potvrzením zaměstnavatele , právnická osoba, o výši pracovního příjmu ze dne 15. 10. 2018). V předchozím zaměstnání, které bylo ukončeno ke dni 31. 8. 2018, měla žalovaná průměrný čistý měsíční příjem ve výši 9 854 Kč (prokázáno potvrzením zaměstnavatele , právnická osoba, . o výši pracovního příjmu ze dne 26. 10. 2018). Právní předchůdce žalobce při poskytování úvěru vyšel ze zjištění, že žalovaná má průměrný čistý měsíční příjem 21 447 Kč a není vedena v insolvenčním rejstříku. Dále stanovil na základě údajů sdělených žalovanou a dalších statistických údajů výši výdajů žalované na částku 11 012 Kč. Žalovaná měla v době poskytnutí úvěru existující úvěr u právního předchůdce žalobce v aktuální výši 118 664 Kč se splátkou 2 085 Kč a dále externí úvěr ve výši 35 000 Kč se splátkou 3 505 Kč měsíčně. Úvěr u právního předchůdce žalobce byl v rámci poskytovaného úvěru zkonsolidován (prokázáno vyjádřením právního předchůdce žalobce k posouzení úvěruschopnosti žalované). Žalovaná na tuto smlouvu čerpala částku 150 000 Kč, když z toho částka 110 680,97 Kč byla použita na splacení existujícího úvěru žalované u právního předchůdce žalobce a zbylá částka ve výši 39 319,03 Kč byla zaslána žalované na bankovní účet (prokázáno smlouvou o úvěru ze dne 15. 11. 2018, výpisem z bankovního účtu žalované č. , č. účtu, za listopad 2018). Žalovaná doposud uhradila 156 304,57 Kč (prokázáno historickým výpisem z úvěrového účtu č. , hodnota, ). Protože žalovaná úvěr nesplácela řádně a včas, zesplatnil právní předchůdce žalobce po marném upomínání celý úvěr dopisem ze dne 29. 7. 2023 (prokázáno výzvou k úhradě dlužné částky ze dne 27. 6. 2023, rozhodnutím o okamžité splatnosti celkového dluhu ze dne 29. 7. 2023). Žalovaná pohledávka byla smlouvou ze dne 31. 10. 2023 postoupena na žalobce (prokázáno smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 31. 10. 2023 včetně přílohy č. , hodnota, – seznam pohledávek, dohodou o úplatě ze dne 31. 10. 2023, potvrzením o zaplacení kupní ceny ze dne 2. 11. 2023). Postoupeny bylo žalované oznámeno (prokázáno oznámením o postoupení pohledávky ze dne 21. 11. 2023 vč. podacího lístku). Žalobce uplatňuje jistinu, úroky a zákonné úroky z prodlení. Žalovaná byla vyzývána k úhradě dlužné částky předžalobní upomínkou ze dne 16. 1. 2024 (prokázáno předžalobní upomínkou ze dne 16. 1. 2024 vč. podacího lístku).6. Po právní stránce soud věc posoudil následovně. Žalovaná a právní předchůdce žalobce uzavřeli dne 15. 11. 2018 smlouvu o úvěru podle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“); poskytovatel úvěru v postavení podnikatele a žalovaná v postavení spotřebitele (§ 419 a § 420 o. z.). Z předložených listin vyplývá, že součástí smlouvy o úvěru jsou i všeobecné obchodní podmínky, na něž bylo odkázáno (§ 1751 odst. 1 o. z.), přičemž – protože žalovaná je spotřebitel a uzavřená smlouva je smlouvou adhezní – uvedená doložka je platná, neboť žalovaná byla s jejím významem seznámena (§ 1799 o. z.), jak plyne zejména z čl. 1.1 základních ustanovení smlouvy. Vzniklý závazek je také kromě příslušných ustanovení o. z., nutno posoudit s ohledem na datum uzavření smlouvy o úvěru rovněž podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v účinném znění (dále jen z. s. ú.) – srov. § 2 odst. 1 z. s. ú.7. Poskytovatel úvěrů byl povinen před uzavřením smlouvy posoudit úvěruschopnost žalované (§ 86 odst. 1 z. s. ú.), přičemž porušení této povinnosti má za následek neplatnost smlouvy. Jedná se přitom o neplatnost absolutní (§ 588 o. z.) – k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, a zejména rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020, ve věci C-679/18, neboť zákon o spotřebitelském úvěru provádí směrnici Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS, což s sebou nese i povinnost eurokonformního výkladu vnitrostátní úpravy.8. K posouzení úvěruschopnosti žalobce sdělil, že tuto právní předchůdce žalobce posuzoval zejména na základě informací poskytnutých žalovanou. Takto poskytovatel úvěru zjistil, že žalovaná je vdaná, má uzavřený pracovní poměr na dobu neurčitou, dále s ohledem na výši příjmu a výši požadovaného úvěru dospěl poskytovatel úvěru k závěru, že schopnost žalované splácet úvěr je dostatečná.9. Na základě shora uvedeného má soud za to, že právní předchůdce žalobce svou povinnost řádně přezkoumat