14 C 228/2024-35 — Okresní soud v Kolíně

1. Žalobce se žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 8. 4. 2024 domáhal zaplacení žalované částky s příslušenstvím s tím, že účastníci uzavřeli dne 4. 5. 2023 smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě se žalobce zavázal poskytnout žalované peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč a žalovaná se zavázala tyto prostředky vrátit a zaplatit úroky. Nedílnou součástí smlouvy byly všeobecné podmínky žalobce. Před uzavřením smlouvy žalobce zkoumal úvěruschopnost žalované. Peněžní prostředky byly žalované poskytnuty tak, že částka 27 500 Kč byla zaslána na účet žalované a částka 2 500 Kč byla zaslána na účet zprostředkovatele úvěru. Žalovaná se zavázala žalobci vrátit celkovou částku 46 000 Kč ve 40 pravidelných měsíčních splátkách po 1 150 Kč. Žalovaná však svou povinnost nesplnila řádně a včas, proto žalobce v souladu se smlouvou úvěr zesplatnil ke dni 26. 2. 2024. Žalobce žalované odeslal upomínky, dne 26. 12. 2023, dne 26. 1. 2024 a dne 26. 2. 2024, za něž žalované naúčtoval částku 300 Kč (3x 100 Kč) coby účelně vynaložené náklady na vymáhání. Žalobce po žalované požadoval 27 027 Kč jakožto dlužnou jistinu úvěru, kapitalizované úroky ve výši 1 905 Kč, náhradu účelně vynaložených nákladů ve výši 300 Kč, smluvní pokutu za opožděné splátky ve výši 1 996 Kč (4x 499 Kč), smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky 28 932 Kč za dobu od 27. 2. 2024 do 7. 4. 2024 kapitalizovanou ve výši 1 186 Kč, úrok ve výši 27,28 % ročně z částky 27 027 Kč od 27. 2. 2024 do 27. 5. 2024, úrok ve výši 14,75 % ročně z částky 27 027 Kč od 28. 5. 2024 do zaplacení a zákonný úrok z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 27 027 Kč od 27. 2. 2024 do zaplacení. Žalovaná ani přes výzvu právního zástupce žalobce dlužnou částku neuhradila.2. Žalovaná se k žalobě, ač jí byla řádně doručena, nevyjádřila.3. Soud provedl důkazy listinami, které předložil žalobce k prokázání svých tvrzení (§ 120 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „o.s.ř.“), účastníci provedení dalších důkazů nenavrhovali a potřeba provedení jiných důkazů v řízení nevyšla najevo a po postupu dle § 132 o.s.ř. byl prokázán následující skutkový stav:4. Účastníci uzavřeli dne 16. 5. 2023 smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , sjednali si výši úroků, výši měsíčních splátek a další smluvní podmínky (prokázáno smlouvou o úvěru ze dne 16. 5. 2023, potvrzením o provedení transakce ve výši 1 Kč žalovanou na účet žalobce ze dne 16. 5. 2023, úvěrovými podmínkami, formulářem pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, tabulkou umoření). Před uzavřením smlouvy žalobce zkoumal úvěruschopnost žalované. Žalovaná uvedla výši svého čistého měsíčního příjmu ve výši 17 000 Kč, výši výdajů na bydlení 8 500 Kč, jiné výdaje ve výši 0 Kč. Žalobce vyšel ze zjištění, že průměrný čistý měsíční příjem žalované činí 18 000 Kč, žalovaná bydlí ve vlastním bydlení, její náklady na bydlení činí 8 900 Kč měsíčně, žalovaná není vedena v insolvenčním rejstříku ani Centrální evidenci exekucí a nemá vyživovací povinnost (prokázáno listinou o posouzení úvěruschopnosti žalované ze dne 5. 5. 2023). Žalovaná byla výlučným vlastníkem pozemku st. p. č. , hodnota, , jehož součástí je stavba rodinného domu č. p. 132, zapsaném na listu vlastnictví č. , hodnota, pro obec a katastrální území , adresa, (prokázáno výpisem z katastru nemovitostí ze dne 15. 5. 2023). Žalovaná dne 28. 12. 2021 uzavřela smlouvu o spotřebitelském úvěru na bydlení č. , hodnota, s termínem splatnosti dne 31. 1. 2026, přičemž poskytovaný úvěr by měl být splacen z výtěžku prodeje nemovitosti ve vlastnictví žalované; úvěr ve výši 850 000 Kč měl být užit na splacení dvou existujících závazků žalované s tím, že zbytek z této částky bude poskytnut žalované bez uvedení účelu (prokázáno smlouvou o spotřebitelském úvěru na bydlení č. , hodnota, ze dne 28. 12. 2021). Průměrný čistý měsíční příjem žalované za únor – březen 2023 činil 18 508 Kč, z toho jí však v dubnu 2023 byla provedena srážka z příjmu ve výši 5 000 Kč (prokázáno výplatními páskami žalované za období únor – březen 2023). Žalovaná nebyla vedena v insolvenčním rejstříku ani v Centrální evidenci exekucí (prokázáno výpisem z insolvenčního rejstříku ze dne 26. 3. 2023, výpisem z Centrální evidence exekucí ze dne 26. 3. 2023). Žalovaná na tuto smlouvu čerpala částku 27 500 Kč, částka 2 500 Kč byla odeslána na účet č. , č. účtu, , žalovaná doposud uhradila 6 801 Kč (prokázáno potvrzením o provedení transakce ve výši 27 500 Kč žalobcem na účet žalované ze dne 16. 5. 2023, potvrzením o provedení transakce ve výši 2 500 Kč žalobcem ze dne 16. 5. 2023, listinou nazvanou „bonita smlouvy“). Protože žalovaná úvěr nesplácela řádně a včas, upomínal žalobce opakovaně žalovanou k úhradě upomínkami ze dne 26. 12. 2023 a ze dne 26. 1. 2024, následně přistoupil k zesplatnění celého úvěru dopisem ze dne 26. 2. 2024, kterým rovněž vyzval žalovanou k úhradě celé dlužné částky (prokázáno upomínkou ze dne 26. 12. 2023, upomínkou ze dne 26. 1. 2024, zesplatněním a předžalobní výzvou ze dne 26. 2. 2024 včetně podacího lístku). Žalobce uplatňuje jistinu, úroky, smluvní pokutu, náklady na upomínání a zákonné úroky z prodlení.5. Výše uvedené listiny soud hodnotí jako plně věrohodné. Vzhledem k tomu, že se žalobce k jednání soudu dne 6. 11. 2024 (řádně omluven) nedostavil, nemohl mu soud poskytnout poučení podle § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. o povinnosti tvrzení a důkazní o tom, zda a jak zkoumal před uzavřením smlouvy úvěruschopnost žalované.6. Po právní stránce soud věc posoudil následovně. Žalovaná a žalobce uzavřeli dne 16. 5. 2023 smlouvu o úvěru podle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“); poskytovatel úvěru v postavení podnikatele a žalovaná v postavení spotřebitele (§ 419 a § 420 o. z.). Vzniklý závazek je tak kromě příslušných ustanovení o. z. nutno posoudit s ohledem na datum uzavření smlouvy o úvěru rovněž podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen z. s. ú.) – srov. § 2 odst. 1 z. s. ú.7. Poskytovatel úvěrů byl povinen před uzavřením smlouvy posoudit úvěruschopnost žalované (§ 86 odst. 1 z. s. ú.), přičemž porušení této povinnosti má za následek neplatnost smlouvy. Jedná se přitom o neplatnost absolutní (§ 588 o. z.) – k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, a zejména rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020, ve věci C-679/18, neboť zákon o spotřebitelském úvěru provádí směrnici Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS, což s sebou nese i povinnost eurokonformního výkladu vnitrostátní úpravy.8. K posouzení úvěruschopnosti žalobce sdělil, že tuto posoudil zejména na základě informací zjištěných od žalované. Současně si však žalobce vyžádal výplatní pásky za dva předcházející měsíce, lustroval žalovanou v insolvenčním rejstříku, Centrální evidenci exekucí a katastru nemovitostí. Takto žalobce zjistil, že výše čistého měsíčního příjmu žalované činí 18 000 Kč, žalovaná neměla záznam v insolvenčním rejstříku či evidenci exekucí, byla vlastníkem pozemku p. č. , hodnota, v obci a katastrálním území , adresa, a neměla vyživovací povinnost. Ohledně nákladů žalobce stanovil náklady žalované na bydlení dle normativní částky 8 932 Kč měsíčně, ostatní výdaje částkou životního minima ve výši 4 860 Kč měsíčně.9. Jak již bylo uvedeno shora, žalobce se tím, že se nedostavil k jednání soudu, zbavil dobrodiní poučení o povinnosti tvrzení a povinnosti důkazní ohledně zkoumání úvěruschopnosti žalované (tvrzení a prokázání, případně jakým dalším způsobem úvěruschopnost žalované zkoumal). Uvedené zkoumání úvěruschopnosti je totiž nedostatečné ve smyslu odkazované judikatury Nejvyššího soudu, Ústavního soudu a Soudního dvora Evropské unie. Žalobce nesplnil svou povinnost stanovenou mu zákonem, posouzení úvěruschopnosti řádně neprovedl, neboť toto posouzení proběhlo víceméně formálně, bez náležitých a dostatečných podkladů. Žalobce řádně přezkoumal příjmy žalované, které si prověřil mj. z výplatních pásek žalované. Nedostatečně se již zabýval výdaji žalované, které si sice u žalované zjišťoval, fakticky je však následně nahradil statistickými údaji o životním minimu a normativních nákladech na bydlení. Povinností poskytovatele úvěru je nicméně řádně prověřit příjmy i výdaje žadatele o úvěr (k tomu srov. např. rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 8. 3. 2022, č. j. 102 VSPH 709/2021-73), neboť uvedenou povinností chrání poskytovatel úvěru primárně sám sebe před rizikem nesplácení. Byť v případě žalované byla částka normativních nákladů na bydlení vyšší než jí uváděná, nemění to nic na skutečnosti, že žalobce tyto její výdaje nijak neprověřil; nijak též neprověřil ani její běžné výdaje. Žalobce se nadto zjevně nedostatečně zabýval ani závazky žalované, k