14 C 263/2023-51 — Okresní soud v Kolíně

1. Žalobce se na žalovaném domáhá zaplacení částky 29 355,36 Kč s úrokem z prodlení z této částky v zákonné výši za dobu od 6. 1. 2021 do zaplacení. Žalobu odůvodnil zejména tím, že jako poskytovatel zdravotních služeb poskytl žalovanému ve dnech 13. 11. 2020 – 16. 11. 2020 zdravotní péči, čímž mu vznikly náklady v celkové výši 35 355,36 Kč. Jelikož žalovaný neměl zdravotní pojištění, vystavil žalobce dne 22. 12. 2020 fakturu č. , hodnota, na částku 35 355,36 Kč se splatností dne 5. 1. 2021. Žalovaný dosud uhradil pouze 6 000 Kč, a to přes předžalobní upomínku žalobce ze dne 22. 2. 2021.2. Usnesením zdejšího soudu ze dne 13. 10. 2023, č. j. , spisová značka, , byl žalovanému z důvodu jeho neznámého pobytu ustanoven opatrovník, advokát , Jméno zástupce zainteresované osoby 0/0, .3. Žalovaný navrhl prostřednictvím svého opatrovníka žalobu v plném rozsahu zamítnout. Na svoji obranu zejména uvedl, že není prokázáno poskytnutí tvrzené zdravotní péče, jelikož žalobce svůj nárok opírá pouze o vystavenou fakturu, která je toliko účetním dokladem. Doklad na uhrazení částky 6 000 Kč pak nelze považovat za uznání dluhu žalovaným, neboť tato částka měla být uhrazena již před poskytnutím zdravotní služby.4. Po dokazování provedeném listinami předloženými žalobcem soud dospěl k následujícím závěru o skutkovém stavu:5. Žalovaný je ukrajinské národnosti, žalobci se prokázal pasem č. FZ559913 (prokázáno kopií pasu žalovaného).Žalovaný nebyl dne 13. 11. 2020, ani dne 16. 11. 2020 plátcem veřejného zdravotního pojištění (prokázáno listinou o ověření platnosti pojištění ke dni 13. 11. 2020 a ke dni 16. 11. 2020).Žalovaný dne 13. 11. 2020 mj. souhlasil s poskytnutím zdravotních služeb a se zaplacením ceny poskytnutých zdravotních služeb (prokázáno prohlášením pacienta – cizince samoplátce ze dne 13. 11. 2020). Žalobce přijal od žalovaného částku 6 000 Kč, o čemž žalobce vystavil příjmový platební doklad (prokázáno pokladním dokladem č. , hodnota, znějícím na částku 6 000 Kč ze dne 13. 11. 2020).Žalobce vystavil žalovanému fakturu č. , hodnota, znějící na částku 35 355,36 Kč se splatností dne 5. 1. 2021 a s rozúčtováním lékařských úkonů (prokázáno fakturou č. , hodnota, včetně přílohy k faktuře).Dne 22. 2. 2021 zaslal žalobce žalovanému výzvu k zaplacení částky 29 355 Kč (prokázáno výzvou ze dne 22. 2. 2021 vč. dodejky).6. V této věci jde o řízení s cizím prvkem, když žalovaný je ukrajinský občan. Soud zkoumal pravomoc českých soudů věc projednat a rozhodnout. Podle čl. 48 odst. 5 smlouvy mezi Českou republikou a Ukrajinou o právní pomoci v občanských věcech vyhlášené jako sdělení Ministerstva zahraničních věcí č. 123/2002 Sb. m. s. mají pravomoc předmětnou věc projednat a rozhodnout české soudy, neboť žalovaný se naposled zdržoval na území ČR v obvodu zdejšího soudu. Rozhodným ve věci je podle čl. 48 odst. 2 výše uvedené smlouvy právo české.7. Podle § 2636 odst. 1 o. z. smlouvou o péči o zdraví se poskytovatel vůči příkazci zavazuje pečovat v rámci svého povolání nebo předmětu činnosti o zdraví ošetřovaného, ať již je jím příkazce nebo třetí osoba.Podle § 2636 odst. 2 o. z. příkazce zaplatí poskytovateli odměnu, je-li to ujednáno; to neplatí, stanoví-li jiný právní předpis, že se péče o zdraví hradí výlučně z jiných zdrojů.Podle § 3029 odst. 2 o. z. nestanoví-li tento zákon něco jiného, nejsou dotčena ustanovení právních předpisů z oboru práva veřejného, jakož i ustanovení jiných právních předpisů upravujících zvláštní soukromá práva.Podle § 41 odst. 1 písm. c) zákona č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách a podmínkách jejich poskytování (zákon o zdravotních službách), pacient je při poskytování zdravotních služeb povinen uhradit poskytovateli cenu poskytnutých zdravotních služeb nehrazených nebo částečně hrazených z veřejného zdravotního pojištění nebo jiných zdrojů, které mu byly poskytnuty s jeho souhlasem.8. Soud žalobu zamítl z důvodu neunesení důkazního břemene žalobcem ohledně prokázání tvrzení, že žalovanému ve dnech 13. – 16. 11. 2020 skutečně poskytl uváděné zdravotní služby. Žalobci se v tomto směru podařilo prokázat pouze to, že žalovaný podepsal informovaný souhlas s poskytnutím blíže neurčených zdravotních služeb a povinností zaplatit za ně žalobci cenu (ať už z prostředků vlastních či skrze zdravotní pojištění), převzetí částky 6 000 Kč od žalovaného a vystavení faktury č. , hodnota, znějící na částku 35 355,36 Kč. Částka 6 000 Kč však byla žalovaným zaplacena ještě před tvrzeným poskytnutím zdravotních úkonů, na jejichž základě byla žalobcem vystavena faktura č. , hodnota, ; proto ji nelze považovat za částečnou úhradu na následně poskytnuté zdravotní služby, když ani z pokladního dokladu, ani z jiných skutečností tento závěr nevyplývá. Zároveň ji nelze ani považovat za uznání dluhu žalovaným, když v době poskytnutí této částky předmětný dluh ještě neexistoval. Podepsání souhlasu žalovaným pak v žádném případě neprokazuje provedení dalších konkrétních zdravotních úkonů, které nadto v této listině nejsou ani obecně uvedeny. Faktura č. , hodnota, je toliko jednostranně vystaveným účetním dokladem, který svědčí pouze o tom, že žalobce požaduje po žalovaném vyfakturovanou částku, a z důkazního hlediska ohledně provedení zdravotních úkonů se tak jedná v zásadě pouze o zopakované tvrzení žalobce.9. U jednání konaného dne 11. 4. 2024 proto soud hodlal žalobce poučit podle § 118a odst. 3 o. s. ř. o nutnosti označit veškeré důkazy k prokázání tvrzení, že zdravotní služby byly žalovanému skutečně poskytnuty; žalobce se však k jednání nedostavil (řádně omluven), takže mu poučení nemohlo být poskytnuto. Zároveň platí, že účastník řízení, který se k jednání nedostaví (a nemůže být z toho důvodu poučen o povinnosti unést břemeno důkazní), nemůže v dalším řízení ani v rámci opravných prostředků namítat, že poučen nebyl.10. Na základě shora uvedeného proto soud žalobu v plném rozsahu zamítl, když žalobce neprokázal existenci dluhu žalovaného (§ 2636 odst. 2 o. z. a contrario, § 41 odst. 1 písm. c/ zákona o zdravotních službách a contrario).11. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 1 a § 149 odst. 2 o. s. ř. Žalovaný měl ve věci plný úspěch a náleží mu proto plná náhrada účelně vynaložených nákladů řízení. Náklady řízení žalovaného sestávají z nákladů zastoupení ustanoveným opatrovníkem, které platí stát. Náhradu nákladů řízení žalovaného je proto třeba v souladu s ustálenou soudní praxí přiznat státu, a to ve standardní lhůtě k plnění (§ 160 odst. 1 o. s. ř.) a ve výši shodné s částkou uvedenou ve výroku III.12. O odměně opatrovníka soud rozhodl v souladu s ustanoveními vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif). Přiznaná částka se skládá z mimosmluvní odměny za provedení 3 úkonů právní služby po 2 300 Kč (příprava a převzetí věci dne 20. 10. 2023, vyjádření k žalobě dne 23. 11. 2023, účast při jednání soudu dne 11. 4. 2024) v celkové výši 6 900 Kč, náhrady hotových výdajů za 3 provedené úkony ve výši 900 Kč, náhrady za 2 promeškané půlhodiny ve výši 200 Kč společně s cestovným ve výši 204 Kč za cestu na trase , adresa, a zpět (jedna cesta 13,2 km; spotřeba paliva – motorové nafty – 4,7 l/100 km), a to vše zvýšené o zákonnou sazbu DPH ve výši 21%, tj. částku 1 722,84 Kč, tj. celková výše přiznané odměny činí 9 926,84 Kč.