14 C 276/2024-15 — Okresní soud v Kolíně

1. Žalobce se žalobou podanou ke zdejšímu soudu domáhal zaplacení žalované částky s tím, že účastníci, resp. žalovaný a právní předchůdce žalobce společnost , právnická osoba, , uzavřeli dne 18. 12. 2016 smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , číslo úvěrové smlouvy, , na základě které byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč, které žalovaný převzal hotově v den uzavření smlouvy. Žalovaný se zavázal zaplatit smluvnímu věřiteli odměnu ve výši 27 961 Kč, kterou se zavázal zaplatit spolu s jistinou v 60 týdenních splátkách po 467 Kč s tím, že poslední splátka byla stanovena ve výši 408 Kč. Celkovou částku tak tvoří jistina (15 000 Kč) a poplatek sestávající se z pevného úroku (2 586 Kč), částky za zpracování (6 695 Kč) a částky za komfortní a flexibilní splácení (3 680 Kč). Žalovaný však své smluvní závazky nehradil řádně a včas. Žalovaný a právní předchůdce žalobce společnost. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 25. 1. 2024 uzavřené mezi původním věřitelem (, právnická osoba, ) a žalobcem došlo k postoupení pohledávky na žalobce. Postoupení pohledávek bylo žalovanému oznámeno. Žalobce požadoval zaplatit částku 15 000 Kč jakožto dlužnou jistinu, a zákonný úrok z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 15 000 Kč od , právnická osoba, . 2018 do zaplacení. Žalovaný ani přes výzvy dlužnou částku neuhradil.2. Žalovaný se k žalobě, ač mu byla řádně doručena, nevyjádřil.3. Soud provedl důkazy listinami, které předložil žalobce k prokázání svých tvrzení (ust. § 120 odst. 1 o.s.ř.), účastníci provedení dalších důkazů nenavrhovali a potřeba provedení jiných důkazů v řízení nevyšla najevo a po postupu dle ust. § 132 o.s.ř. byl prokázán následující skutkový stav:4. Žalovaný a poskytovatel úvěru (, právnická osoba, ) uzavřeli dne 18. 12. 2016 smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , číslo úvěrové smlouvy, , sjednali výši úroku, poplatků, výši pravidelných měsíčních splátek a další smluvní podmínky (prokázáno smlouvu o úvěru č. , číslo úvěrové smlouvy, ze dne 18. 12. 2016). Žalovaný na tuto smlouvu čerpal částku 15 000 Kč, do postoupení pohledávky žalovaný neuhradil ničeho (prokázáno smlouvu o úvěru č. , číslo úvěrové smlouvy, ze dne 18. 12. 2016). Žalobce uplatňuje vedle jistiny 15 000 Kč běžící zákonné úroky z prodlení. Původní věřitel svou pohledávku za dlužníkem postoupil dne 25. 1. 2024 na žalobce (prokázáno smlouvou o postoupení pohledávek včetně přílohy č. 1 – seznam pohledávek). Tato skutečnost byla žalovanému oznámena přípisem ze dne 14. 2. 2024 (prokázáno oznámením o postoupení pohledávky ze dne 14. 2. 2024, podacím lístkem ze dne 14. 2. 2024). Žalovaný byl vyzýván k úhradě dlužné částky předžalobní upomínkou ze dne 14. 2. 2024 (prokázáno předžalobní upomínkou ze dne 14. 2. 2024, podacím lístkem ze dne 14. 2. 2024).5. Po právní stránce soud věc posoudil následovně. Žalovaný a původní věřitel (poskytovatel úvěru) uzavřeli dne 18. 12. 2016 smlouvu o úvěru podle § 2395 a násl. o. z.; původní věřitel v postavení podnikatele a žalovaný v postavení spotřebitele (§ 419 a § 420 o. z.). Vzniklý závazek tak je kromě příslušných ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, nutno posoudit s ohledem na datum uzavření smluv o úvěru rovněž podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen z. s. ú.) – srov. § 2 odst. 1 z. s. ú.6. Poskytovatel úvěru byl povinen před uzavřením smluv posoudit úvěruschopnost žalovaného (§ 86 odst. 1 z. s. ú.), přičemž porušení této povinnosti má za následek neplatnost smluv. Jedná se přitom o neplatnost absolutní (§ 588 o. z.) – k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, a zejména rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020, ve věci C-679/18, neboť zákon o spotřebitelském úvěru provádí směrnici Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS, což s sebou nese i povinnost eurokonformního výkladu vnitrostátní úpravy.7. Žalobce v žalobě neuvedl žádná relevantní tvrzení o tom, jakým způsobem jeho právní předchůdce provedl před uzavřením smluv posouzení úvěruschopnosti žalovaného a sám v žalobě uvedl, že požaduje pouze zaplacení částky představující bezdůvodné obohacení. Z toho důvodu soud žalobce nevyzýval k doplnění žaloby o tvrzení, jakým konkrétním způsobem byly před poskytnutím úvěru prověřeny majetkové a výdělkové poměry žadatele a aby k doplněným tvrzením označil a předložil důkazy.8. Podle § 1879 zákona č. 89/2012, občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi), což bylo žalovanému původním věřitelem oznámeno (§ 1882 odst. 1 o. z.): žalovaný je tedy povinen plnit svůj dluh žalobci.9. Na základě všeho doposud uvedeného dospívá soud k závěru, že žaloba je důvodná, proto rozhodl, jak je uvedeno ve výroku. Jelikož je žalovaný v prodlení s plněním peněžitého dluhu náleží žalobci též požadované příslušenství ve formě úroků z prodlení. Úrok z prodlení soud přiznal žalobci v zákonné výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle ust. § 160 odst. 1 věta první o. s. ř., když neshledal důvody pro její prodloužení.10. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalobce byl v řízení plně úspěšný a náleží mu plná náhrada účelně vynaložených nákladů řízení a náhrady za daň z přidané hodnoty, jelikož advokát žalobce je plátcem této daně. Konkrétně má žalobce nárok na náhradu částky:- 800 Kč (zaplacený soudní poplatek),o Advokát žalobce učinil v řízení celkem tři úkony právní služby: převzetí a příprava zastoupení (§ 11 odst. 1 písm. a/ adv. tarifu), návrh ve věci samé, výzva k plnění (§ 11 odst. 1 písm. d/; vyhl. č. 177/1996 Sb., adv. tarifu).o Mimosmluvní odměna za tři úkony právní služby činí do podání návrhu (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění, návrh ve věci samé) 3 x 300 Kč (§ 14b odst. 1 písm. c) bod 2 vyhl. č. 177/1996 Sb., adv. tarifu).o Paušální náhrada hotových výdajů advokáta do podání návrhu činí 3 x 100 Kč (§ 14b odst. 5 písm. a) vyhl. č. 177/1996 Sb., adv. tarifu).- 252 Kč (náhrada za 21% daň z přidané hodnoty z odměny zástupce žalobce a jeho hotových výdajů podle § 137 odst. 3 o.s.ř.).Celkem tak má žalobce nárok na úhradu nákladů řízení ve výši 2 252 Kč, a to k rukám zástupce žalobce ve standardní třídenní lhůtě k plnění s počátkem běhu od právní moci rozsudku (§ 149 odst. 1, § 160 odst. 1 o.s.ř.). Pokud se podrobí přisouzená částka testu proporcionality, přiměřenosti a účelnosti (viz rozhodnutí Ústavního soudu Pl. ÚS 25/12 a další rozhodnutí ve věci náhrady nákladů civilního řízení) má soud za to, že obstojí, když odráží jak povahu uplatněného nároku i jeho výši v návaznosti na počet úkonů právních služby.