14 C 36/2024-28 — Okresní soud v Kolíně

1. Žalobce se žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 19. 10. 2023 domáhal zaplacení žalované částky s příslušenstvím s tím, že účastníci uzavřeli dne 15. 12. 2022 smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě se žalobce zavázal poskytnout žalované peněžní prostředky ve výši 7 000 Kč a žalovaná se zavázala tyto prostředky vrátit a zaplatit úroky. Součástí smlouvy o úvěru jsou obchodní podmínky a sazebník žalobce. Žalobce před poskytnutím úvěru prověřoval úvěruschopnost žalované, a to zejména na základě informací od žalované (počet členů domácnosti, pravidelné měsíční výdaje žalované, čisté měsíční příjmy žalované atd.); dále žalobce prověřoval žalovanou v centrální evidenci exekucí, insolvenčním rejstříku, bankovním a nebankovním registru klientských informací, katastrálním rejstříku, registru neplatných dokladů, registru osob hledaných Policí ČR, registru politicky aktivních osob a ve svých interních registrech. Příjem žalované byl ověřen za pomoci Poskytovatele služby informování o platebním účtu v souladu se směrnicí Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 2015/2366 ze dne 25. 11. 2015. Ověřená výše čistého měsíčního příjmu žalované činila 10 500 Kč. Úvěr ve výši 7 000 Kč byl žalované vyplacen dne 15. 12. 2022 na bankovní účet č. , č. účtu, . Žalovaná však své smluvní závazky nehradila řádně a včas, když úvěr, jenž byl splatný dne 20. 2. 2023, v termínu splatnosti včas neuhradila. Žalobce se domáhal uhrazení částky 7 000 Kč jakožto dlužné jistiny, poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 2 030 Kč, poplatku za službu „Klidné spaní“ ve výši 220 Kč, poplatku za službu „Presto“ ve výši 165 Kč, poplatku za službu „Informační SMS servis“ ve výši 58 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 9 473 Kč za dobu od 21. 2. 2023 do zaplacení a smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z dlužné jistiny kapitalizované za dobu od 21. 2. 2023 do 22. 5. 2023 na částku 1 170,64 Kč. Žalovaná ani přes výzvu zástupce žalobce dlužnou částku neuhradila.2. Žalovaná se k žalobě, ač jí byla řádně doručena, nevyjádřila.3. Soud provedl důkazy listinami, které předložil žalobce k prokázání svých tvrzení (ust. § 120 odst. 1 občanského soudního řádu, dále jen „o.s.ř.“), účastníci provedení dalších důkazů nenavrhovali a potřeba provedení jiných důkazů v řízení nevyšla najevo a po postupu dle ust. § 132 o.s.ř. byl prokázán následující skutkový stav:4. Žalovaná a žalobce uzavřeli dne 15. 12. 2022 smlouvu o spotřebitelském úvěru s postupným čerpáním, sjednali si výši úvěru, výši úroků a další smluvní podmínky (prokázáno smlouvu o úvěru ze dne 15. 12. 2022, sazebníkem, listinou nazvanou „Souhlas se zpracováním osobních údajů“, obchodními podmínkami žalobce, předsmluvním formulářem). Žalobce při poskytování úvěru vyšel ze skutečnosti, že výše ověřeného čistého průměrného měsíčního příjmu žalované činí 10 500 Kč, přičemž žalovaná měla v žádosti o úvěr uvést výši příjmu 20 000 Kč, výdaje na půjčky 2 000 Kč, výdaje na bydlení 500 Kč, ostatní nezbytné výdaje 200 Kč, ostatní zbytné výdaje 3 000 Kč. Žalobce dále vycházel z finanční rezervy pro výdaje 600 Kč a disponibilního příjmu 7 200 Kč (prokázáno listinami nazvanými „Identifikované příjmy“ a „Výpis o posouzení úvěruschopnosti u společnosti , právnická osoba, .“). Žalovaná na smlouvu čerpala částku 7 000 Kč, doposud neuhradila ničeho (prokázáno přípisem MONETA Money bank, a.s., ze dne 13. 2. 2024, listinami nazvanými „Přehled bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli“ a „Autorizace ověření totožnosti“). Protože žalovaná úvěr řádně a včas nesplatila, byla žalovaná vyzvána k úhradě dlužné částky předžalobní upomínkou právního zástupce žalobce ze dne 11. 9. 2023 (prokázáno předžalobní upomínkou ze dne 11. 9. 2023 včetně podacího lístku). Žalobce uplatnil jistinu, dlužné poplatky, úroky z prodlení a smluvní pokutu.5. Výše uvedené listiny soud hodnotí jako plně věrohodné. Vzhledem k tomu, že se žalobce k jednání soudu dne 23. 5. 2024 (řádně omluven) nedostavil, nemohl mu soud poskytnout poučení podle § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. o povinnosti tvrzení a důkazní o tom, zda a jak zkoumal před uzavřením smlouvy úvěruschopnost žalované.6. Po právní stránce soud věc posoudil následovně. Žalovaná a žalobce uzavřeli smlouvu o úvěru podle § 2395 a násl. o. z.; žalobce v postavení podnikatele a žalovaná v postavení spotřebitele (§ 419 a § 420 o. z.). Vzniklý závazek je tak kromě příslušných ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, nutno posoudit s ohledem na datum uzavření smlouvy o úvěru rovněž podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen z. s. ú.) – srov. § 2 odst. 1 z. s. ú.7. Žalobce byl povinen před uzavřením smlouvy posoudit úvěruschopnost žalované (§ 86 odst. 1 z. s. ú.), přičemž porušení této povinnosti má za následek neplatnost smlouvy. Jedná se přitom o neplatnost absolutní (§ 588 o. z.) – k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, a zejména rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020, ve věci C-679/18, neboť zákon o spotřebitelském úvěru provádí směrnici Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS, což s sebou nese i povinnost eurokonformního výkladu vnitrostátní úpravy.8. K prověřování úvěruschopnosti žalované žalobce sdělil, že tuto prověřoval zejména na základě informací od žalované (počet členů domácnosti, pravidelné měsíční výdaje žalované, čisté měsíční příjmy žalované atd.); dále žalobce prověřoval žalovanou v registrech a databázích (zejm. Centrální evidenci exekucí, insolvenčním rejstříku, bankovním a nebankovním registru klientských informací). Ověřená výše čistého měsíčního příjmu žalované činila 10 500 Kč.9. Jak již bylo uvedeno shora, žalobce se tím, že se nedostavil k jednání soudu, zbavil dobrodiní poučení o povinnosti tvrzení a povinnosti důkazní ohledně zkoumání úvěruschopnosti žalované (tvrzení a prokázání, případně jakým dalším způsobem úvěruschopnost žalované zkoumal). Uvedené zkoumání úvěruschopnosti je totiž nedostatečné ve smyslu odkazované judikatury Nejvyššího soudu, Ústavního soudu a Soudního dvora Evropské unie. Žalobce nesplnil svou povinnost stanovenou mu zákonem, posouzení úvěruschopnosti řádně neprovedl, neboť toto posouzení proběhlo víceméně formálně, bez náležitých a dostatečných podkladů. Žalobce k prokázání posouzení úvěruschopnosti žalované předložil jako důkazy listiny nazvané „Výpis o posouzení úvěruschopnosti“ a „Identifikované příjmy“. V tomto formuláři je pouze uvedeno, že žalovaná má ověřený čistý příjem ve výši 10 500 Kč, pravidelné měsíční výdaje na půjčky 2 000 Kč, na bydlení měsíčně vydá 500 Kč, na další nezbytné výdaje uvedla částku 200 Kč, další zbytné výdaje 3000 Kč. Příjmy žalované jsou přitom mimořádně nízké a žalovaná evidentně nemá žádné prostředky, které by mohla použít při jejich výpadku. Pro dodržení standardu odborné péče ve smyslu § 86 odst. 1 z. s. ú. je přitom nutno prověřit i výdaje žadatele a způsob jejich financování, a to s přihlédnutím ke konkrétním skutečnostem v posuzovaném případě (srov. rozsudek Vrchního soudu v Praze sp. zn. 102 VSPH 709/2021). Podle mínění soudu se žalobce neměl spokojit s údaji, uvedenými žalovanou, neboť tyto jsou co do svého rozsahu nedostatečné. Žalobce si ani nevyžádal výplatní pásky žalované, zda skutečně dosahuje takových příjmů, jaké uvádí (v žádosti uvedla, že dosahuje příjmů 20 000 Kč). Dále žalovaná uvedl, že pravidelně měsíčně vydává na splátky jiných půjče částku 2 000 Kč, soud má za to, že tato informace měla u žalobce vyvolat potřebu podrobněji zkoumat poměry žalované. Žalobce se přitom nemůže zprostit své povinnosti jednat s patřičnou odbornou péčí odkazem na skutečnost, že žalovaná se zavázala a je povinna v žádosti uvést úplné a pravdivé údaje, neboť – jak shora podrobně vysvětleno – žalobce musí být aktivní a nemůže se spoléhat jen na údaje poskytnuté žalovanou (když v daném případě si žádné podrobnější údaje ani nevyžádal).10. Soud tak dospívá k závěru, že žalobce nepostupoval při uzavírání smlouvy o úvěru s odbornou péči, jelikož s ohledem na konkrétní okolnosti případu a (v době uzavírání smlouvy) osvědčené poměry žalované nezkoumal dostatečně její úvěruschopnost.11. Smluvní strany se tudíž musí vyrovnat podle principů bezdůvodného obohacení, neboť žalované bylo plněno na základě neplatného právního důvodu (§ 2991 a násl. o. z.). Podle § 2993 věty první o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Nelze tak přihlížet ke smluvním ujednáním o úroku, poplatkům či smluvním pokutám. Žalovaná netvrdila ani neprokazovala, že by na pohledávku jakkoli hradila, zbývá jí tak k uhrazení poskytnutá jistina ve výši 7 000 Kč.12. Za shora uvedeného soud dospěl k závěru, že nárok žalobce tak, jak byl žalobou uplatněn, je částečně dán, proto rozhodl, jak uvedeno ve výroku. Vzhledem k pasivitě žalované soud nemohl zkoumat její možnosti (§