14 C 47/2024-24 — Okresní soud v Kolíně

1. Předmětem řízení je požadavek žalobce na zaplacení částky 810 Kč spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 76,18 Kč a náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši 87 Kč jakožto dlužného televizního poplatku za měsíce leden – červen 2023, jehož poplatníkem je žalovaný jako držitel televizního přijímače od 1. 4. 1991, kdy byl zapsán do příslušné evidence.2. Závěr o skutkovém stavu:Žalovaný byl mimo jiné i v období leden – červen 2023 vlastníkem televizního přijímače, když svou povinnost ze zákona nahlásit se jako poplatník televizního poplatku splnil žalovaný již dne 1. 4. 1991. Za období leden – červen 2023 žalovaný nezaplatil televizní poplatky, a to ani přes výzvy žalobce a právního zástupce žalobce.3. Stručné právní posouzení věci:Žalovaný jakožto poplatník televizního poplatku dle ust. § 3 odst. 2 zákona č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích (dále jen „z. č. 348/2005 Sb.“), kterým je osoba vlastnící televizní přijímač, neuhradil v období leden – červen 2023 televizní poplatky ve výši stanovené v § 6 z. č. 348/2005 Sb. na 135 Kč měsíčně, čímž porušil svou povinnost dle ust. § 7 odst. 1 z. č. 348/2005 Sb., tj. platit provozovateli vysílání televizní poplatek. V posuzované věci činí celková výše dlužných televizních poplatků 810 Kč. V souvislosti s porušením uvedené povinnosti vzniklo žalobci dle ust. § 10 zákona č. 348/2005 Sb. právo domáhat se svého práva u soudu včetně zaplacení úroku z prodlení.4. Na základě doposud uvedeného soud důvodně podané žalobě vyhověl včetně požadovaného úroku z prodlení v zákonné výši, který žalobce kapitalizoval ke dni 15. 11. 2023 (§ 1970 o.z., nařízení vlády č. 351/2013 Sb.). Lhůta k plnění byla určena standardní třídenní (§ 160 odst. 1 o.s.ř.).5. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. Soud žalobci přiznal toliko náhradu nákladů za vynaložený soudní poplatek ve výši 400 Kč, když ve shodě se závěry Ústavního soudu ve věci vedené pod sp.zn. IV. ÚS 2777/2011 a pod sp.zn. Pl. ÚS 25/12 a zejména s odkazem na závěry vyslovené v rozhodnutí sp.zn. I. ÚS 3344/2012 dospěl k závěru, že žalobci žádné jiné účelně vynaložené náklady v tomto řízení nevznikly. S přihlédnutím ke všem okolnostem případu, tj. typizované žalobě, jednoduchosti případu (skutkové i právní) a bagatelní pohledávce uplatněný nárok na náhradu nákladů právního zastoupení ve výši stanovené vyhláškou č. 177/1996 Sb. měřítko účelnosti nenaplňuje. Ústavní soud opakovaně judikoval, že tam, kde k hájení svých práv je stát vybaven organizačními složkami, není důvod, aby výkon svých práv a povinností přenášel stát na soukromé subjekty – advokáty a pokud tak učiní, není důvodu uznat tyto náklady řízení jako náklady účelně vynaložené. Je-li , právnická osoba, - ač její činnost nepochybně není výkonem veřejné moci - v převážné míře financována z televizních poplatků, který představuje ve své podstatě druhou daň z majetku (za účelem vyloučení závislosti veřejnoprávních médií na státním rozpočtu), je i na , právnická osoba, třeba klást vzhledem k jejímu výsadnímu postavení srovnatelné nároky jako na orgány státní moci. Tvoří-li tedy příjem z poplatků 90% z rozpočtu žalobce (viz rozhodnutí sp.zn. I. ÚS 3344/2012 z výroční zprávy , právnická osoba, na rok 2012) vytrácí se racionální smysl právního zastoupení a je žádoucí a správné, aby si žalobce činnost spojenou se správou a vymáháním financí, zabezpečoval sám. Je sice na žalobci jaká personální a jiná opatření přijme (např. i zastoupení advokátem), aby zajistil vymáhání a správu svých pohledávek, ale nelze systematicky prostřednictvím institutu nákladů řízení jako náhrady za kvalifikovanou (odbornou) pomoc ve sporu, generovat zisk bez zohlednění shora uvedeného a bez ohledu na skutečný obsah této pomoci. Taková soustavná činnost není odbornou ale ryze administrativní (faktickou) pomocí, na níž však nelze vztahovat principy a pravidla, která se uplatňují pro právní zastoupení v občanském soudním řízení. Žalobce se tak vystavuje tomu, že takto poskytnutá „právní“ pomoc bude vážena kritériem účelnosti jako zákonnou podmínkou pro přiznání její náhrady proti neúspěšné straně, a že tomuto kritériu neobstojí jako v tomto případě.