14 C 72/2024-56 — Okresní soud v Kolíně

1. Žalobce se žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 4. 11. 2023 domáhal zaplacení žalované částky s tím, že účastníci uzavřeli dne 8. 8. 2022 smlouvu o poskytnutí spotřebitelského úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě se žalobce zavázal poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 170 000 Kč a žalovaný se zavázal tyto prostředky vrátit a zaplatit úroky. Součástí smlouvy o úvěru jsou obchodní podmínky a sazebník žalobce. Úvěr byl žalovanému vyplacen v souladu s čl. 4.3. smlouvy o úvěru. Žalovaný se zavázal úroky úvěru splácet v pravidelných měsíčních splátkách po 7 354 Kč vždy k 15. dni příslušného kalendářního měsíce. Žalovaný však své smluvní závazky nehradil řádně a včas a dostal se do prodlení se splátkou splatnou dne 15. 4. 2023. Žalobce proto úvěr dopisem ze dne 21. 9. 2023 zesplatnil a vyzval žalovaného k úhradě dlužné jistiny úvěru a nákladů právního zastoupení. Žalobce se domáhal uhrazení částky 162 187,78 Kč a zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 162 187,78 Kč za dobu od 4. 11. 2023 do zaplacení. Žalovaný ani přes výzvu právního zástupce žalobce dlužnou částku neuhradil.2. Žalovaný se k žalobě, ač mu byla řádně doručena, nevyjádřil.3. Soud provedl důkazy listinami, které předložil žalobce k prokázání svých tvrzení (§ 120 odst. 1 občanského soudního řádu, dále jen „o.s.ř.“), účastníci provedení dalších důkazů nenavrhovali a potřeba provedení jiných důkazů v řízení nevyšla najevo a po postupu dle § 132 o.s.ř. byl prokázán následující skutkový stav:4. Účastníci uzavřeli dne 8. 8. 2022 smlouvu o úvěru č. , hodnota, , sjednali výši úroků, počet a výši měsíčních splátek a další smluvní podmínky (prokázáno smlouvou o úvěru č. , hodnota, ze dne 8. 8. 2022 vč. přílohy č. , hodnota, Posouzení úvěruschopnosti spotřebitele a přílohy č. , hodnota, Smlouva o zřízení Doplňkové služby PODPORA, předsmluvními informacemi, potvrzením o zaplacení verifikační platby ve výši 1 Kč ze dne 8. 8. 2022). Před uzavřením smlouvy žalobce zkoumal úvěruschopnost žalovaného. Žalobce při poskytnutí úvěru vycházel ze skutečnosti, že příjem žalovaného činí 51 977 Kč měsíčně, výdaje na bydlení 12 265 Kč měsíčně, pravidelné finanční závazky 16 095 Kč měsíčně, žalovaný měl poskytnuté mikroúvěry v celkové výši 70 000 Kč, dále žalovaný neměl negativní záznam v Centrální evidenci exekucí, rejstříku SOLUS či insolvenčním rejstříku (prokázáno přílohou č. , hodnota, Posouzení úvěruschopnosti spotřebitele ke smlouvě o úvěru č. , hodnota, ). Čistý příjem žalovaného od zaměstnavatele společnosti , právnická osoba, . za měsíc červen 2022 činil 51 900 Kč (prokázáno výplatní páskou žalovaného za červen 2022). Za období květen – červenec 2022 činily příjmy žalovaného na běžném účtu průměrně částku 176 839,81 Kč, výdaje částku 176 848,35 Kč. Z toho příjmy ve výši 51 977,33 Kč měsíčně pocházely od společnosti , právnická osoba, . a příjmy ve výši 70 750,48 Kč měsíčně v podobě čerpání nejrůznějších úvěrů a půjček. Výdaje žalovaného na splátky úvěrů činily průměrně 77 037,05 Kč měsíčně (prokázáno výpisy z účtu žalovaného č. , č. účtu, za období květen – červenec 2022). Žalovaný neměl žádný záznam v insolvenčním rejstříku, v rejstříku SOLUS ani v Centrální evidenci exekucí (prokázáno výpisem z insolvenčního rejstříku ze dne 5. 8. 2022, výpisem z registru SOLUS ze dne 5. 8. 2022, výpisem z Centrální evidence exekucí ze dne 8. 8. 2022). Občanský průkaz žalovaného byl v době žádosti o úvěr platný (prokázáno výpisem z databáze Ministerstva vnitra České republiky ze dne 5. 8. 2022). Žalovaný na tuto smlouvu čerpal částku 153 000 Kč, když částka 17 000 Kč byla započtena na úhradu nákladů žalobce, doposud žalovaný uhradil 58 832 Kč (prokázáno potvrzením o provedené platbě ve výši 131 257 Kč ze dne 8. 8. 2022, potvrzením o provedené platbě ve výši 21 743 Kč ze dne 8. 8. 2022, potvrzením o vyplacení úvěru ze dne 8. 8. 2022, tabulkou umoření). Protože žalovaný úvěr nesplácel řádně a včas, využil žalobce svého práva ze smlouvy a dopisem ze dne 21. 9. 2023 pohledávku zesplatnil poté, co žalovaného marně k úhradě dlužných splátek vyzýval (prokázáno listinou „Předžalobní výzva, zesplatnění úvěru“ ze dne 21. 9. 2023 vč. podacího lístku, upomínkou ze dne 20. 4. 2023 vč. podacího lístku, upomínkou ze dne 5. 5. 2023 vč. podacího lístku). Žalobce uplatňuje vedle jistiny 162 187,78 Kč zákonné úroky z prodlení. Žalovaný byl vyzýván k úhradě dlužné částky předžalobní upomínkou ze dne 21. 9. 2023 (prokázáno předžalobní upomínkou ze dne 21. 9. 2023 vč. podacího lístku).5. Výše uvedené listiny soud hodnotí jako plně věrohodné. Vzhledem k tomu, že se žalobce k jednání soudu dne 31. 7. 2024 (řádně omluven) nedostavil, nemohl mu soud poskytnout poučení podle § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. o povinnosti tvrzení a důkazní o tom, zda a jak zkoumal před uzavřením smlouvy úvěruschopnost žalovaného.6. Po právní stránce soud věc posoudil následovně. Žalovaný a žalobce uzavřeli dne 8. 8. 2022 smlouvu o úvěru podle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v účinném znění (dále jen „o. z.“); poskytovatel úvěru v postavení podnikatele a žalovaný v postavení spotřebitele (§ 419 a § 420 o. z.). Vzniklý závazek je tak kromě příslušných ustanovení o. z., nutno posoudit s ohledem na datum uzavření smlouvy o úvěru rovněž podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v účinném znění (dále jen z. s. ú.) – srov. § 2 odst. 1 z. s. ú.7. Poskytovatel úvěrů byl povinen před uzavřením smluv posoudit úvěruschopnost žalovaného (§ 86 odst. 1 z. s. ú.), přičemž porušení této povinnosti má za následek neplatnost smlouvy. Jedná se přitom o neplatnost absolutní (§ 87 odst. 1 věta druhá z. s. ú.).8. K posouzení úvěruschopnosti žalobce sdělil, že tuto posuzoval zejména na základě údajů poskytnutých žalovaným, dále kontroloval dostupné informace v interních a externích databázích, zejména insolvenčním rejstříku, Centrální evidenci exekucí či registru SOLUS. Takto žalobce zjistil, že žalovaný má průměrný měsíční příjem ve výši 51 977 Kč, náklady na bydlení ve výši 12 265 Kč, pravidelné splátkové výdaje ve výši 16 095 Kč, dále že žalovaný je svobodný a nemá vyživovací povinnost. Žalovaný měl dále v době žádosti o úvěr jednorázové finanční závazky v celkové výši 70 000 Kč. V Centrální evidenci exekucí, registru SOLUS ani v insolvenčním rejstříku nebyly o žalovaném zjištěny žádné negativní informace.9. Jak již bylo uvedeno shora, žalobce se tím, že se nedostavil k jednání soudu, zbavil dobrodiní poučení o povinnosti tvrzení a povinnosti důkazní ohledně zkoumání úvěruschopnosti žalovaného (tvrzení a prokázání, případně jakým dalším způsobem úvěruschopnost žalovaného zkoumal). Uvedené zkoumání úvěruschopnosti je totiž nedostatečné ve smyslu odkazované judikatury Nejvyššího soudu, Ústavního soudu a Soudního dvora Evropské unie. Žalobce nesplnil svou povinnost stanovenou mu zákonem, posouzení úvěruschopnosti řádně neprovedl, neboť toto posouzení proběhlo víceméně formálně, bez náležitých a dostatečných podkladů, s cílem vykázat údaje, které měly nasvědčovat tomu, že žalovaný je úvěruschopný. Žalobce totiž sice řádně prověřil příjmy žalovaného, nicméně ohledně jeho výdajů nezjišťoval téměř nic. Žalobce dospěl k závěru, že pravidelné výdaje žalovaného činí 28 360 Kč měsíčně a dále má mikroúvěry o celkové výši 70 000 Kč. Z předložených výpisů z účtu přitom vyplývá, že nejen příjmy, nýbrž i výdaje žalovaného podstatnou měrou převyšují zjištění učiněná žalobcem. V případě příjmů žalovaného soud zjistil, že žalovaný měl měsíčně kromě svého stálého příjmu řádně ověřeného žalobcem i příjmy v podobě nejrůznějších půjček a úvěrů ve výši, která poměrově převyšovala stálý příjem žalovaného o cca o 36 %. Průměrné měsíční výdaje žalovaného dále převyšovaly žalobcem zjištěné údaje téměř šestinásobně, v případě výdajů na splátky úvěrů byl tento poměr „pouze“ čtyřnásobný. Je pravdou, že rozpočtová bilance bankovního účtu žalovaného byla po sledované období v zásadě vyrovnaná, to však nemění nic na skutečnosti, že žalobce zjevně tyto nesrovnalosti nijak nepřezkoumával, tím spíše je ani nezohlednil ve svém postupu. Nadto soudu není ani zřejmé, na základě jakých skutečností dospěl žalobce u žalovaného k výdajům na bydlení ve výši 12 265 Kč měsíčně, když tato skutečnost nevyplývá z žádného žalobcem předloženého důkazu. Pro dodržení standardu odborné péče ve smyslu § 86 odst. 1 z. s. ú. je přitom nutno prověřit i výdaje žadatele a způsob jejich financování, a to s přihlédnutím ke konkrétním skutečnostem v posuzovaném případě (srov. rozsudek Vrchního soudu v Praze sp. zn. 102 VSPH 709/2021). Žalobce se tedy nedostatečně zabýval výdaji žalovaného (zejména s přihlédnutím k množství půjček), což je v rozporu s konstantní judikaturou vyšších soudů, a proto nelze ani považovat jeho povinnost zkoumat úvěruschopnost žalovaného za splněnou.10. Smluvní strany se tudíž musí vyrovnat podle principů bezdůvodného obohacení, neboť žalovanému bylo plněno na základě neplatného právního důvodu (§ 2991 a násl. o. z.). Podle § 2993 věty