14 C 76/2024-57 — Okresní soud v Kolíně

1. Žalobce se žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 8. 12. 2023 domáhal zaplacení žalované částky s tím, že účastníci uzavřeli dne 15. 6. 2023 smlouvu o hotovostním úvěru č. , hodnota, , na základě které žalobce poskytl žalovanému peněžní prostředky ve výši 75 000 Kč a žalovaný se zavázal poskytnuté prostředky vrátit a zaplatit úroky. Součástí smlouvy jsou úvěrové podmínky žalobce. Žalovaný se zavázal vrátit poskytnuté prostředky ve splátkách po 3 767 Kč měsíčně, dále se zavázal uhradit poplatek za zprostředkování úvěru ve výši 1 500 Kč. Před uzavřením smlouvy žalobce přezkoumal úvěruschopnost žalovaného, a to na základě údajů zjištěných od žalovaného, které byly následně ověřeny skrze výpisy z účtu, a dále na základě statistických údajů o životním minimu a normativních nákladech na bydlení a lustrace žalovaného ve veřejných i neveřejných databázích (rejstříky SOLUS, insolvenční rejstřík, BRKI, NRKI). Žalovaný však své smluvní závazky nehradil řádně a včas, když uhradil pouze splátku splatnou dne 15. 7. 2023 a dále částku 4 000 Kč, proto žalobce zesplatnil úvěr dopisem ze dne 2. 11. 2023. Žalobce se domáhal uhrazení částky 71 853,89 Kč jakožto dlužné jistiny, kapitalizovaného smluvního úroku ve výši 2 650,78 Kč, smluvní pokutu ve výši 1 267 Kč, smluvního úroku ve výši 19,99 % ročně z částky 71 853,89 Kč od 2. 11. 2023 do 23. 11. 2023, smluvní úrok ve výši 15 % ročně z částky 71 853,89 Kč od 24. 11. 2023 do zaplacení a zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 71 853,89 Kč od 12. 11. 2023 do zaplacení. Žalovaný ani přes výzvu žalobce ze dne 2. 11. 2023 dlužnou částku neuhradil.2. Žalovaný se k žalobě, ač mu byla řádně doručena, nevyjádřil.3. Soud provedl důkazy listinami, které předložil žalobce k prokázání svých tvrzení (§ 120 odst. 1 občanského soudního řádu, dále jen „o.s.ř.“), účastníci provedení dalších důkazů nenavrhovali a potřeba provedení jiných důkazů v řízení nevyšla najevo a po postupu dle § 132 o.s.ř. byl prokázán následující skutkový stav:4. Účastníci uzavřeli dne 15. 6. 2023 úvěrovou smlouvu, sjednali si výši úvěru, výši měsíčních splátek, výši úroků a další smluvní podmínky (prokázáno smlouvu o úvěru ze dne 15. 6. 2023, úvěrovými podmínkami žalobce, předsmluvním formulářem). Žalobce před uzavřením smlouvy zkoumal úvěruschopnost žalovaného. Žalobce při poskytnutí úvěru vycházel ze zjištění, že výše čistého měsíčního příjmu žalovaného činí 23 000 Kč, žalovaný je svobodný, bydlí v nájmu, nemá vyživovací povinnost a výdaje žalovaného včetně splátkových činí 17 500 Kč, dále žalovaný nebyl dohledán v insolvenčním rejstříku ani Centrální evidenci exekucí (prokázáno potvrzením o prověření úvěruschopnosti klienta před poskytnutím úvěru č. , hodnota, ). Žalovaný byl lustrován v Nebankovním registru klientských informací, bez záznamu (prokázáno výpisem z NRKI). Pravidelný čistý měsíční příjem žalovaného činil za období březen – červen 2023 částku 24 302 Kč, výdaje žalovaného za období březen – květen 2023 činily průměrně 27 382 Kč (prokázáno výpisy z bankovního účtu žalovaného za období březen – červen 2023). Žalovaný na smlouvu čerpal částku 75 000 Kč, doposud uhradil 7 767 Kč (prokázáno přípisem , právnická osoba, ., ze dne 27. 5. 2024, splátkovým kalendářem). Protože žalovaný úvěr řádně a včas nesplácel, zesplatnil žalobce úvěr dopisem ze dne 2. 11. 2023, současně vyzval žalovaného k úhradě dlužné částky (prokázáno zesplatněním úvěru ze dne 2. 11. 2023 včetně podacího lístku ze dne 3. 11. 2023). Žalobce uplatnil jistinu, úroky, úroky z prodlení a smluvní pokutu.5. Výše uvedené listiny soud hodnotí jako plně věrohodné. Vzhledem k tomu, že se žalobce k jednání soudu dne 31. 7. 2024 (řádně omluven) nedostavil, nemohl mu soud poskytnout poučení podle § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. o povinnosti tvrzení a důkazní o tom, zda a jak zkoumal před uzavřením smlouvy úvěruschopnost žalovaného.6. Po právní stránce soud věc posoudil následovně. Žalovaný a poskytovatel úvěru uzavřeli 15. 6. 2023 smlouvu o úvěru podle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v účinném znění (dále jen „o. z.“); poskytovatel úvěru v postavení podnikatele a žalovaný v postavení spotřebitele (§ 419 a § 420 o. z.). Z předložených listin vyplývá, že součástí smlouvy o úvěru jsou i všeobecné obchodní podmínky, na něž bylo odkázáno (§ 1751 odst. 1 o. z.), přičemž – protože žalovaný je spotřebitel a uzavřená smlouva je smlouvou adhezní – uvedená doložka je platná, neboť žalovaný byl s jejím významem seznámen (§ 1799 o. z.), jak plyne zejména z části 6. smlouvy. Vzniklý závazek je také kromě příslušných ustanovení o. z. nutno posoudit s ohledem na datum uzavření smlouvy o úvěru rovněž podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v účinném znění (dále jen z. s. ú.) – srov. § 2 odst. 1 z. s. ú.7. Poskytovatel úvěru byl povinen před uzavřením smlouvy posoudit úvěruschopnost žalovaného (§ 86 odst. 1 z. s. ú.), přičemž porušení této povinnosti má za následek neplatnost smlouvy. Jedná se přitom o neplatnost absolutní (§ 87 odst. 1 z. s. ú.)8. Ohledně přezkumu úvěruschopnosti žalobce sdělil, že tuto zkoumal zejména na základě informací získaných od žalovaného, dále z veřejných i neveřejných databází a ze statistických údajů. Takto žalobce zjistil, že výše čistého měsíčního příjmu žalovaného činí 23 000 Kč, přičemž až do června 2023 včetně dostával žalovaný svou mzdu od svého zaměstnavatele (společnost , právnická osoba, ) prostřednictvím několika dceřiných společností (společnosti , právnická osoba, , , právnická osoba, , Angel Solution & Se); žalobce přitom vycházel z příjmu sděleného žalovaným, který byl nižší než příjem ověřený z bankovního výpisu žalovaného. Žalovaný dále uvedl své měsíční výdaje ve výši 17 000 Kč, které žalobce ověřil jejich porovnáním s normativními náklady na bydlení a životním minimem. Další závazky žalovaného žalobce ověřil prostřednictvím úvěrových registrů NRKI a BRKI. Posléze dospěl žalobce k výši použitelného příjmu žalovaného v částce 5 500 Kč, proto žalovanému úvěr poskytl.9. Jak již bylo uvedeno shora, žalobce se tím, že se nedostavil k jednání soudu, zbavil dobrodiní poučení o povinnosti tvrzení a povinnosti důkazní ohledně zkoumání úvěruschopnosti žalovaného (tvrzení a prokázání, případně jakým dalším způsobem úvěruschopnost žalovaného zkoumal). Uvedené zkoumání úvěruschopnosti je totiž nedostatečné ve smyslu odkazované judikatury Nejvyššího soudu, Ústavního soudu a Soudního dvora Evropské unie. Žalobce nesplnil svou povinnost stanovenou mu zákonem, posouzení úvěruschopnosti řádně neprovedl, neboť toto posouzení proběhlo víceméně formálně, bez náležitých a dostatečných podkladů, s cílem vykázat údaje, které měly nasvědčovat tomu, že žalovaný je úvěruschopný. Žalobce totiž sice řádně prověřil příjmy žalovaného, nicméně ohledně jeho výdajů nezjišťoval téměř nic. Žalobce řádně zkoumal příjmy žalovaného, které ověřil prostřednictvím výpisů z bankovního účtu žalovaného, nadto pro účely posouzení úvěruschopnosti použil nižší z částek (tj. příjem uvedený žalovaným v žádosti o úvěr). Povinností poskytovatele úvěru však je řádně přezkoumat příjmy i výdaje žadatele o úvěr (k tomu srov. např. rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 8. 3. 2022, č. j. 102 VSPH 709/2021-73). Dle tvrzení žalobce žalovaný v žádosti o úvěr uvedl výdaje ve výši 17 000 Kč, které žalobce porovnal s normativními náklady na bydlení a životním minimem. Je pravdou, že podrobné zkoumání jednotlivých výdajů spotřebitele není nezbytnou součástí procesu přezkoumání úvěruschopnosti v každém jednotlivém případě; v posuzovaném případě však žalobce mohl jednoduchým nahlédnutím do téhož bankovního výpisu, z něhož kontroloval příjmy žalovaného, zjistit, že měsíční výdaje žalovaného přesahují jím tvrzené výdaje o cca 10 000 Kč měsíčně a přesahují tak i jeho skutečné příjmy o cca 3 000 Kč měsíčně. Z hlediska druhu těchto výdajů se pak jednalo o množství částek v řádu stokorun, tedy nikoli mimořádný vysoký výdaj, který by dočasně zapříčinil narůst jeho průměrných měsíčních výdajů. Nadto je nutno vzít v úvahu i skutečnost, že žalovanému bylo v době uzavření smlouvy 19 let, tudíž nelze kupříkladu předpokládat, že by žalovaný měl vytvořené úspory či majetek, z něhož by mohl případný dluh sanovat. Je tak zjevné, že přezkoumání poměrů skutečných příjmů a skutečných výdajů žalovaného bylo v posuzovaném případě kritickou hodnotou pro posouzení toho, zda bude žalovaný úvěr schopen splácet, když i v době poskytnutí úvěru příjmy žalovaného nepostačovaly pro pokrytí jeho životního stylu.10. Smluvní strany se tudíž musí vyrovnat podle principů bezdůvodného obohacení, neboť žalovanému bylo plněno na základě neplatného právního důvodu (§ 2991 a násl. o. z.). Podle § 2993 věty první o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Nelze tak přihlížet ke smluvním ujednáním o úroku, poplatkům či smluvním pokutám. Žalovaný celkem uhradil 7 767 Kč, z jím vyčerpané částky ve výši 75 000 Kč tak zbývá zaplatit částku ve výši 67 233 Kč.11