14 C 80/2024-57 — Okresní soud v Kolíně

1. Žalobce se žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 9. 1. 2024 domáhal zaplacení žalované částky s příslušenstvím s tím, že účastníci, resp. žalovaný a právní předchůdce žalobce společnost , právnická osoba, ., uzavřeli smlouvu o bankovních produktech a službách, na jejímž základě se právní předchůdce žalobce zavázal zřídit a vést pro žalovaného bankovní účet č. , č. účtu, . Nedílnou součástí smlouvy byly všeobecné podmínky právního předchůdce žalobce, produktové podmínky a sazebník. Právní předchůdce žalobce se zavázal poskytnout žalovanému kontokorentní úvěr, kterým umožnil žalovanému přečerpat prostředky na běžném účtu až do výše povoleného úvěrového limitu. Žalovaný svou povinnost nesplnil, když překročil sjednanou výši úvěrového limitu a úvěr nesplácel řádně a včas. Právní předchůdce žalobce proto v souladu se smlouvou převedl dne 25. 4. 2022 aktuální výši nepovoleného přečerpání účtu 24 511,25 Kč na nově zřízený úvěrový účet č. , č. účtu, za účelem jeho uhrazení žalovaným. Jelikož žalovaný ani poté ničeho neuhradil, zesplatnil právní předchůdce žalobce celý poskytnutý úvěr ke dni 27. 9. 2022. Před uzavřením smlouvy byla prověřována úvěruschopnost žalovaného, zejména na základě údajů sdělených žalovaným, dále lustrací žalovaného v interních a externích databázích (zejména insolvenčním rejstříku a bankovním a nebankovním registru klientských informací). Pohledávka za žalovaným byla smlouvou o postoupení pohledávek ke dni 18. 9. 2023 postoupena na přechodného věřitele společnost I-Xon a.s. a dále smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 13. 10. 2023 z přechodného věřitele na žalobce. Žalobce po žalovaném požadoval částku 12 979,30 Kč jakožto dlužnou jistinu úvěru, poplatky ve výši 1 800 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 1 471,98 Kč, úrok ve výši 21,99 % ročně z částky 12 979,3 Kč od 19. 9. 2023 do zaplacení a zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 12 979,3 Kč od 19. 9. 2023 do zaplacení. Žalovaný ani přes výzvu právního zástupce žalobce dlužnou částku neuhradil.2. Žalovaný se k žalobě, ač mu byla řádně doručena, nevyjádřil.3. Soud provedl důkazy listinami, které předložil žalobce k prokázání svých tvrzení (ust. § 120 odst. 1 občanského soudního řádu, dále jen „o.s.ř.“), účastníci provedení dalších důkazů nenavrhovali a potřeba provedení jiných důkazů v řízení nevyšla najevo a po postupu dle ust. § 132 o.s.ř. byl prokázán následující skutkový stav:4. Žalovaný a právní předchůdce žalobce společnost , právnická osoba, ., uzavřeli dne 28. 1. 2014 (žalovaný v zastoupení svým zákonným zástupcem) smlouvu o bankovních produktech, na jejímž základě se právní předchůdce žalobce zavázal pro žalovaného zřídit a vést bankovní účet (prokázáno smlouvou o bankovních produktech a službách ze dne 28. 1. 2014, všeobecnými podmínkami). Žalovaný a právní předchůdce žalobce dále dne 30. 1. 2017 uzavřeli smlouvu o kontokorentním úvěru Flexikredit, na jehož základě se právní předchůdce žalobce zavázal umožnit žalovanému přečerpání zůstatku na běžném účtu č. , č. účtu, do výše částky 20 000 Kč, dále si sjednali výši úroků, výši měsíčních splátek a další smluvní podmínky (prokázáno dispozicemi ke smlouvě o bankovních produktech a službách ze dne 30. 1. 2017, základními produktovými podmínkami, sazebníkem). Před uzavřením smlouvy žalobce zkoumal úvěruschopnost žalovaného. Žalovaný v žádosti uvedl výši svého čistého měsíčního příjmu 14 628 Kč, celkový čistý měsíční příjem domácnosti ve výši 60 000 Kč, pracovní poměr na dobu určitou (od 4. 4. 2016 do 3. 4. 2017), bydlení u rodičů, výši výdajů 0 Kč a skutečnost, že nemá vyživovací povinnost, jako doklad o příjmu žalovaný předložil čestné prohlášení (prokázáno žádostí o povolení debetního zůstatku Flexikredit ze dne 30. 1. 2017). Poskytovatel úvěru při poskytnutí úvěru vycházel z výše příjmu žalovaného 14 628 Kč, který měl být ověřen z běžného účtu žalovaného, dále skutečností, že žalovaný má pracovní poměru na dobu určitou, čistá výše měsíčního příjmu domácnosti žalovaného činí 60 000 Kč, žalovaný bydlí u rodičů, nemá vyživovací povinnost, jeho běžné výdaje činí 0 Kč a jeho splátkové výdaje činí 6 219,58 Kč měsíčně (prokázáno listinou nazvanou „Vyjádření k procesu posouzení úvěruschopnosti“). Žalovaný měl v období od 13. 10. 2016 do 17. 1. 2017 průměrný čistý měsíční příjem ve výši 59 241,41 Kč a průměrné měsíční výdaje ve výši 61 728,06 Kč, z toho částka 6 773,58 Kč měsíčně v podobě splátek úvěrů (prokázáno výpisy z běžného účtu žalovaného č. , č. účtu, za období od 13. 10. 2016 do 17. 1. 2017). Žalovaný na tuto smlouvu čerpal částku 24 511,25 Kč, doposud uhradil 12 131,95 Kč (prokázáno výpisy z úvěrového účtu č. , č. účtu, za období duben 2022 – září 2023). Protože žalovaný úvěr nesplácel řádně a včas, převedl právní předchůdce žalobce přečerpaný zůstatek na účtu ve výši 12 979,3 Kč na úvěrový účet č. , č. účtu, a následně po opakovaném upomínání žalovaného ke dni 27. 9. 2022 celý úvěr zesplatnil (prokázáno oznámením o ukončení poskytování Flexikreditu k běžnému účtu č. , č. účtu, ze dne 26. 4. 2022, výpisem z úvěrového účtu č. , č. účtu, , upomínkou ze dne 10. 6. 2022, upomínkou ze dne 13. 7. 2022, upomínkou ze dne 7. 8. 2022, upomínkou ze dne 6. 9. 2022, oznámením o zesplatnění ze dne 29. 9. 2022, podacím archem ze dne 30. 9. 2022). Pohledávka za žalovaným byla smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 12. 9. 2023 postoupena na přechodného věřitele společnost I-Xon a.s. a dále smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 13. 10. 2023 z přechodného věřitele na žalobce (prokázáno smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 12. 9. 2023 včetně přílohy č. , hodnota, seznam pohledávek, potvrzením o úplatě ze dne 18. 9. 2023, smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 13. 10. 2023). Obě postoupení byla žalovanému oznámena (prokázáno oznámením o postoupení pohledávky ze dne 25. 9. 2023 vč. podacího archu, oznámením o postoupení pohledávky ze dne 9. 10. 2023 včetně podacího archu). Žalobce uplatňuje jistinu, úroky, poplatky a zákonné úroky z prodlení. Žalovaný byl vyzýván k úhradě dlužné částky předžalobní upomínkou ze dne 9. 10. 2023 (prokázáno předžalobní upomínkou ze dne 9. 10. 2023 vč. podacího archu ze dne 9. 10. 2023).5. Výše uvedené listiny soud hodnotí jako plně věrohodné. Vzhledem k tomu, že se žalobce k jednání soudu dne 7. 8. 2024 (řádně omluven) nedostavil, nemohl mu soud poskytnout poučení podle § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. o povinnosti tvrzení a důkazní o tom, zda a jak zkoumal před uzavřením smlouvy úvěruschopnost žalovaného.6. Po právní stránce soud věc posoudil následovně. Žalovaný a žalobce uzavřeli dne 8. 8. 2022 smlouvu o úvěru podle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v účinném znění (dále jen „o. z.“); poskytovatel úvěru v postavení podnikatele a žalovaný v postavení spotřebitele (§ 419 a § 420 o. z.). Vzniklý závazek je tak kromě příslušných ustanovení o. z., nutno posoudit s ohledem na datum uzavření smlouvy o úvěru rovněž podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v účinném znění (dále jen z. s. ú.) – srov. § 2 odst. 1 z. s. ú.7. Poskytovatel úvěrů byl povinen před uzavřením smluv posoudit úvěruschopnost žalovaného (§ 86 odst. 1 z. s. ú.), přičemž porušení této povinnosti má za následek neplatnost smlouvy. Jedná se přitom o neplatnost absolutní (§ 87 odst. 1 věta druhá z. s. ú.).8. K posouzení úvěruschopnosti žalobce sdělil, že tuto poskytovatel úvěru posuzoval zejména na základě údajů poskytnutých žalovaným. Takto právní předchůdce žalobce zjistil, že výše čistého měsíčního příjmu žalovaného činí 14 628 Kč, čistý měsíční příjem domácnosti činí 60 000 Kč. Výdaje právní předchůdce žalobce vypočítal na základě částky životního minima a normativních nákladů na bydlení.9. Jak již bylo uvedeno shora, žalobce se tím, že se nedostavil k jednání soudu, zbavil dobrodiní poučení o povinnosti tvrzení a povinnosti důkazní ohledně zkoumání úvěruschopnosti žalovaného (tvrzení a prokázání, případně jakým dalším způsobem úvěruschopnost žalovaného zkoumal). Uvedené zkoumání úvěruschopnosti je totiž nedostatečné ve smyslu odkazované judikatury Nejvyššího soudu, Ústavního soudu a Soudního dvora Evropské unie. Žalobce nesplnil svou povinnost stanovenou mu zákonem, posouzení úvěruschopnosti řádně neprovedl, neboť toto posouzení proběhlo víceméně formálně, bez náležitých a dostatečných podkladů, s cílem vykázat údaje, které měly nasvědčovat tomu, že žalovaný je úvěruschopný. Žalobce totiž sice řádně prověřil příjmy žalovaného, nicméně ohledně jeho výdajů nezjišťoval téměř nic. Dle vyjádření poskytovatele úvěru vyšel při posouzení ze zjištění, že příjem žalovaného činí 14 628 Kč měsíčně, což je částka deklarovaná žalovaným v žádosti o úvěr. Poskytovatel úvěru sice tvrdil, že příjem ověřil z běžného účtu žalovaného, dle zjištění soudu však tento příjem přesahoval zjištění poskytovatele úvěru cca 4x, přičemž se nejednalo o příjmy plynoucí z jiných půjček nebo podobných pochybných zdrojů. Je tak s podivem, že by se poskytovatel úvěru vzdal dobrovolně údaje,