14 C 9/2024-28 — Okresní soud v Kolíně

1. Žalobce se žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 18. 10. 2023 domáhal zaplacení zažalované částky s příslušenstvím s tím, že účastníci, resp. žalovaná a právní předchůdce žalobce společnost , právnická osoba, , uzavřeli dne 13. 7. 2021 smlouvu o úvěru č. , číslo smlouvy, platnou ve znění smlouvy ze dne 25. 3. 2022, na jejímž základě se právní předchůdce žalobce zavázal poskytnout žalované peněžní prostředky ve výši 25 000 Kč a žalovaná se zavázala tyto prostředky vrátit a zaplatit úroky. Součástí smlouvy o úvěru jsou obchodní podmínky právního předchůdce žalobce. Žalovaná se zavázala poskytnutou částku vrátit spolu s úroky v celkové výši 30 750 Kč do 24. 4. 2022. Žalovaná však své smluvní závazky nehradila řádně a včas, čímž jí vznikla povinnost zaplatit žalobci smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné jistiny za každý den prodlení. Pohledávka za žalovanou byla smlouvou ze dne 26. 4. 2023 postoupena na žalobce. Postoupení bylo žalované oznámeno. Žalobce se domáhal uhrazení částky 22 000 Kč jakožto dlužné jistiny, zákonného úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 22 000 Kč od 29. 4. 2023 do zaplacení, kapitalizovaného zákonného úroku ve výši 2 485,85 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 5 900 Kč a smluvní pokuty ve výši 7 722 Kč. Žalovaná ani přes výzvu právního zástupce žalobce dlužnou částku neuhradila. Přípisem ze dne 6. 2. 2024 vzal žalobce žalobu částečně zpět, když nadále požadoval pouze jistinu 22 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 29. 4. 2023 a kapitalizovaný zákonný úrok ve výši 2 485,85 Kč. Žalovaná ani přes upomínky dlužnou částku neuhradila. Vzhledem k tomu, že žalobce vzal svůj návrh na zahájení řízení zpět dříve, než započalo jednání ve věci, rozhodl soud tak, že v souladu s dispozitivním projevem žalobce řízení zastavil usnesením ze dne 7. 2. 2024, č.j. , spisová značka, , které nabylo právní moci dne 7. 3. 2024.2. Žalovaná se k žalobě, ač jí byla řádně doručena, nevyjádřila.3. Soud provedl důkazy listinami, které předložil žalobce k prokázání svých tvrzení (ust. § 120 odst. 1 občanského soudního řádu, dále jen „o.s.ř.“), účastníci provedení dalších důkazů nenavrhovali a potřeba provedení jiných důkazů v řízení nevyšla najevo a po postupu dle ust. § 132 o.s.ř. byl prokázán následující skutkový stav:4. Žalovaná a právní předchůdce žalobce (, právnická osoba, ) uzavřeli dne 13. 7. 2021 smlouvu o úvěru č. , číslo smlouvy, , sjednali výši úroků, dobu splatnosti a další smluvní podmínky (prokázáno smlouvou o úvěru č. , číslo smlouvy, ze dne 13. 7. 2021, smlouvou o úvěru č. , číslo smlouvy, ze dne 25. 3. 2022, všeobecnými obchodními podmínkami). Žalovaná na tuto smlouvu čerpala částku 25 000 Kč, doposud na pohledávku neuhradila ničeho (prokázáno výpisem z účtu žalobce č. , č. účtu, za měsíc květen a červenec 2021). Žalobce uplatňuje vedle jistiny kapitalizované a běžící zákonné úroky z prodlení. Původní věřitel svou pohledávku za žalovanou postoupil dne 26. 4. 2023 s účinností ke dni 28. 4. 2023 na žalobce (prokázáno smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 26. 4. 2023 vč. přílohy č. 1 – seznam postoupených pohledávek, potvrzením o úplatě ze dne 28. 4. 2023). Postoupení bylo žalované oznámeno (prokázáno oznámením o postoupení pohledávky ze dne 4. 5. 2023, podacím archem ze dne 10. 5. 2023). Žalovaná byla vyzývána k úhradě dlužné částky předžalobní upomínkou ze dne 14. 8. 2023 (prokázáno předžalobní upomínkou ze dne 14. 8. 2023 vč. podacího archu).5. Po právní stránce soud věc posoudil následovně. Žalovaná a právní předchůdce žalobce uzavřeli dne 13. 7. 2021 smlouvu o úvěru podle § 2395 a násl. o. z.; poskytovatel úvěru v postavení podnikatele a žalovaná v postavení spotřebitele (§ 419 a § 420 o. z.). Z předložených listin vyplývá, že součástí smlouvy o úvěru jsou i všeobecné obchodní podmínky, na něž bylo odkázáno (§ 1751 odst. 1 o. z.), přičemž – protože žalovaná je spotřebitel a uzavřená smlouva je smlouvou adhezní – uvedená doložka je platná, neboť žalovaná byla s jejím významem seznámena (§ 1799 o. z.), jak plyne z textu smlouvy. Vzniklý závazek je také kromě příslušných ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, nutno posoudit s ohledem na datum uzavření smlouvy o úvěru rovněž podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen z. s. ú.) – srov. § 2 odst. 1 z. s. ú.6. Poskytovatel úvěrů byl povinen před uzavřením smlouvy posoudit úvěruschopnost žalované (§ 86 odst. 1 z. s. ú.), přičemž porušení této povinnosti má za následek neplatnost smlouvy. Jedná se přitom o neplatnost absolutní (§ 588 o. z.) – k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, a zejména rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020, ve věci C-679/18, neboť zákon o spotřebitelském úvěru provádí směrnici Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS, což s sebou nese i povinnost eurokonformního výkladu vnitrostátní úpravy.7. K posouzení úvěruschopnosti žalobce sdělil, že nedisponuje potřebnými důkazy k jejímu prokázání a podáním ze dne 6. 2. 2024 proto vzal žalobu částečně zpět, a to co do částky smluvní pokuty ve výši 7 722 Kč a kapitalizovaného úroku ve výši 5 900 Kč. Soud proto usnesením ze dne 7. 2. 2024, č. j. , spisová značka, , řízení co do rozsahu zpětvzetí zastavil.8. Žalovaná dosud neuhradila ničeho, zbývá jí tak uhradit jistina v žalobcem požadované výši 22 000 Kč. Za shora uvedeného soud dospěl k závěru, že nárok žalobce tak, jak byl žalobou uplatněn, je dán, proto rozhodl, jak uvedeno ve výroku. Úrok z prodlení soud přiznal žalobci v zákonné výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle ust. § 160 odst. 1 věta první o.s.ř., když neshledal důvody pro její prodloužení.9. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 a § 146 odst. 2 o. s. ř. podle míry úspěchu v řízení s ohledem na nález Ústavního soudu ČR ze dne 30. 8. 2010, sp. zn. I. ÚS 2717/08, a usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 31. 7. 2013, č. j. 30 Co 363/2013-97, a podle pravidel v těchto rozhodnutích stanovených. Do posouzení míry úspěchu a neúspěchu ve věci soud zahrnul nejen pohledávky, ale i jejich příslušenství mimo příslušenství běžícího. Soud tento způsob považuje za spravedlivý, neboť až z něj je názorně na konkrétních číslech vidět, jaké částky věřitel skutečně vymáhá. Žalobce měl úspěch ohledně celkové částky 24 485,85 Kč (jistina 22 000 Kč + kapitalizované zákonné úroky 2 485,85 Kč) a běžících zákonných úroků z prodlení. Neúspěch měl naopak ohledně částky 13 622 Kč (smluvní pokuta 7 722 Kč + kapitalizované úroky 5 900 Kč), ohledně níž vzal žalobce žalobu zpět, čímž procesně zavinil zastavení řízení v tomto rozsahu a je tak povinen hradit náklady procesně úspěšné žalované. Za předmět řízení je třeba považovat součet těchto částek, tj. částku 38 107,85 Kč. Rozdíl úspěchu a neúspěchu žalobce činí 28,51 % (100 % * (24 485,85 Kč – 13 622 Kč)/38 107,85 Kč).Konkrétně má žalobce nárok na náhradu ve výši 28,51 % z částky:- 880 Kč (zaplacený soudní poplatek po vrácení přeplatku ve výši 310 Kč),o Advokát žalobce učinil v řízení celkem tři úkony právní služby: převzetí a příprava zastoupení (§ 11 odst. 1 písm. a/ adv. tarifu), návrh ve věci samé, výzva k plnění (§ 11 odst. 1 písm. d/; vyhl. č. 177/1996 Sb., adv. tarifu).o Mimosmluvní odměna za tři úkony právní služby činí (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění, návrh ve věci samé) 3 x 300 Kč (§ 14b odst. 1 písm. c) bod 2 vyhl. č. 177/1996 Sb., adv. tarifu).o Paušální náhrada hotových výdajů advokáta do podání návrhu činí 3 x 100 Kč (§ 14b odst. 5 písm. a) vyhl. č. 177/1996 Sb., adv. tarifu).- 252 Kč (náhrada za 21% daň z přidané hodnoty z odměny zástupce žalobce a jeho hotových výdajů podle § 137 odst. 3 o.s.ř.).Celkem tak má žalobce nárok na úhradu nákladů řízení ve výši 28,51 % z částky 2 332 Kč, tj. má nárok na úhradu nákladů řízení ve výši 664,85 Kč, a to k rukám žalobce ve standardní třídenní lhůtě k plnění s počátkem běhu od právní moci rozsudku (§ 149 odst. 1, § 160 odst. 1 o.s.ř.). Pokud se podrobí přisouzená částka testu proporcionality, přiměřenosti a účelnosti (viz rozhodnutí Ústavního soudu Pl. ÚS 25/12 a další rozhodnutí ve věci náhrady nákladů civilního řízení) má soud za to, že obstojí, když odráží jak povahu uplatněného nároku i jeho výši v návaznosti na počet úkonů právních služby.