14 C 96/2024-48 — Okresní soud v Kolíně

1. Žalobce se žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 17. 12. 2023 domáhal zaplacení žalované částky s příslušenstvím s tím, že účastníci, resp. žalovaná a právní předchůdce žalobce společnost , právnická osoba, . (dále též „poskytovatel úvěru“), uzavřeli dne 27. 5. 2022 smlouvu o úvěru, na jejímž základě právní předchůdce žalobce poskytl žalované úvěr ve výši 19 000 Kč a žalovaná se zavázala poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky, to vše v pravidelných měsíčních splátkách po 958,23 Kč. Před uzavřením smlouvy poskytovatel úvěru zkoumal úvěruschopnost žalované, a to z údajů poskytnutých žalovanou, lustrací žalované v interních a externích databázích a porovnáváním zjištěných údajů se statistickými daty. Žalovaná však své smluvní závazky nehradila řádně a včas, poskytovatel úvěru proto úvěr dopisem ke dni 20. 3. 2023 zesplatnil. Pohledávka za žalovanou byla smlouvou ze dne 18. 9. 2022 postoupena na žalobce. Žalobce po žalované požadoval částku 15 487,32 Kč jakožto dlužnou jistinu úvěru, kapitalizovaný smluvní úrok ve výši 1 276,34 Kč, smluvní poplatky ve výši 1 500 Kč, kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 1 198,86 Kč, zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 15 487,32 Kč od 19. 9. 2023 do zaplacení a úrok ve výši 19,05 % ročně z částky 15 487,32 Kč od 19. 9. 2023 do zaplacení. Žalovaná ani přes výzvu právního zástupce žalobce dlužnou částku neuhradila.2. Žalovaná se k žalobě, ač jí byla řádně doručena, nevyjádřila.3. Soud provedl důkazy listinami, které předložil žalobce k prokázání svých tvrzení (ust. § 120 odst. 1 občanského soudního řádu, dále jen „o.s.ř.“), účastníci provedení dalších důkazů nenavrhovali a potřeba provedení jiných důkazů v řízení nevyšla najevo a po postupu dle ust. § 132 o.s.ř. byl prokázán následující skutkový stav:4. Žalovaná a právní předchůdce žalobce společnost , právnická osoba, ., uzavřeli dne 27. 5. 2022 smlouvu o úvěru k úvěrovému účtu č. , číslo, , sjednali výši úroků, počet a výši měsíčních splátek a další smluvní podmínky (prokázáno smlouvou o úvěru ze dne 27. 5. 2022, formulářem pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, všeobecnými podmínkami, základními produktovými podmínkami spotřebitelského úvěru, sazebníkem). Před uzavřením smlouvy právní předchůdce žalobce zkoumal úvěruschopnost žalované. Právní předchůdce žalobce vycházel při poskytnutí úvěru z čistého měsíčního příjmu žalované ve výši 35 999 Kč ověřeného z běžného účtu žalované, příjmů domácnosti 60 000 Kč, vlastního bydlení, výše splátkových výdajů 13 352,66 Kč, dalších výdajů ve výši 0 Kč a skutečnosti, že žalovaná vyživuje 1 osobu (prokázáno vyjádřením právního předchůdce žalobce k procesu posouzení úvěruschopnosti ze dne 11. 4. 2024). Žalovaná na tuto smlouvu čerpala částku 19 000 Kč, doposud žalovaná uhradila 4 806,62 Kč (prokázáno výpisy z úvěrového účtu č. , č. účtu, za období květen 2022 – září 2023, výpisem platební historie ke smlouvě č. , číslo, ). Protože žalovaná úvěr nesplácela řádně a včas, využil poskytovatel úvěru svého práva ze smlouvy a dopisem ze dne 22. 3. 2023 pohledávku zesplatnil ke dni 20. 3. 2022 (prokázáno upomínkou ze dne 17. 3. 2024, upozorněním před prohlášením úvěru za splatný ze dne 4. 2. 2024, oznámením o prohlášení úvěru za splatný ze dne 20. 3. 2023). Žalobce uplatňoval vedle jistiny 15 487,32 Kč úroky, poplatky, náklady upomínání a zákonné úroky z prodlení. Původní věřitel svou pohledávku za žalovanou postoupil smlouvou ze dne 12. 9. 2023 s účinností ke dni 18. 9. 2023 na žalobce (prokázáno smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 12. 9. 2023 vč. přílohy č. , hodnota, seznam postupovaných pohledávek, potvrzením o úplatě ze dne 18. 9. 2023). Tato skutečnost byla žalované oznámena přípisem ze dne 25. 9. 2023 (prokázáno oznámením o postoupení pohledávek ze dne 25. 9. 2023 vč. podacího lístku). Žalovaná byla vyzývána k úhradě dlužných částek předžalobní upomínkou ze dne 6. 10. 2023 (prokázáno předžalobní upomínkou ze dne 6. 10. 2023 vč. podacího lístku ze dne 6. 10. 2023).5. Výše uvedené listiny soud hodnotí jako plně věrohodné. Vzhledem k tomu, že se žalobce k jednání soudu dne 10. 7. 2024 (řádně omluven) nedostavil, nemohl mu soud poskytnout poučení podle § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. o povinnosti tvrzení a důkazní o tom, zda a jak zkoumal před uzavřením smlouvy úvěruschopnost žalované.6. Po právní stránce soud věc posoudil následovně. Žalovaná a právní předchůdce žalobce uzavřeli dne 27. 5. 2022 smlouvu o úvěru podle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v účinném znění (dále jen „o. z.“); poskytovatel úvěrů v postavení podnikatele a žalovaná v postavení spotřebitele (§ 419 a § 420 o. z.). Vzniklé závazky je tak kromě příslušných ustanovení o. z., nutno posoudit s ohledem na datum uzavření smluv o úvěru rovněž podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v účinném znění (dále jen z. s. ú.) – srov. § 2 odst. 1 z. s. ú.7. Poskytovatel úvěrů byl povinen před uzavřením smluv posoudit úvěruschopnost žalované (§ 86 odst. 1 z. s. ú.), přičemž porušení této povinnosti má za následek neplatnost smluv. Jedná se přitom o neplatnost absolutní (§ 588 o. z.) – k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, a zejména rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020, ve věci C-679/18, neboť zákon o spotřebitelském úvěru provádí směrnici Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS, což s sebou nese i povinnost eurokonformního výkladu vnitrostátní úpravy.8. K posouzení úvěruschopnosti žalobce sdělil, že tuto poskytovatel úvěru posoudil zejména na základě informací zjištěných od žalované. Žalovaná v žádosti o úvěru uvedla zejména informace o svém rodinném stavu, způsobu bydlení, o svém pracovním poměru včetně výše příjmu a příjmu domácnosti, dále uvedla, že žije s partnerem ve vlastním bydlení. Poskytovatel úvěru ověřil příjem žalované z jejího běžného účtu, a to na částku 35 999 Kč, dále uvedla čistý měsíční příjem domácnosti ve výši 60 000 Kč.9. Jak již bylo uvedeno shora, žalobce se tím, že se nedostavil k jednání soudu, zbavil dobrodiní poučení o povinnosti tvrzení a povinnosti důkazní ohledně zkoumání úvěruschopnosti žalovaného (tvrzení a prokázání, případně jakým dalším způsobem úvěruschopnost žalovaného zkoumal). Uvedené zkoumání úvěruschopnosti je totiž nedostatečné ve smyslu odkazované judikatury Nejvyššího soudu, Ústavního soudu a Soudního dvora Evropské unie. Žalobce nesplnil svou povinnost stanovenou mu zákonem, posouzení úvěruschopnosti řádně neprovedl, neboť toto posouzení proběhlo víceméně formálně, bez náležitých a dostatečných podkladů. Žalobce k prokázání posouzení úvěruschopnosti žalované předložil vyjádření předchůdce žalobce k procesu posouzení úvěruschopnosti. Při výpočtu výdajů žalované vycházel poskytovatel úvěru z částky životního minima a částky normativních nákladů na bydlení; takto dospěl k výši výdajů žalované 11 618,64 Kč. Dále poskytovatel úvěru zjišťoval výši splátkových výdajů, kdy v rámci interních splátek žalovaná hradila měsíčně částku 3 768,66 Kč, v rámci externích splátek částku 9 584 Kč. Z takto vypočteného použitelného příjmu dále poskytovatel úvěru odečetl 30 %, čímž dospěl k maximální výši splátky 7 719,39 Kč. Pro dodržení standardu odborné péče ve smyslu § 86 odst. 1 z. s. ú. je přitom nutno prověřit i výdaje žadatele a způsob jejich financování, a to s přihlédnutím ke konkrétním skutečnostem v posuzovaném případě (srov. rozsudek Vrchního soudu v Praze sp. zn. 102 VSPH 709/2021). Podle mínění soudu se žalobce neměl spokojit s údaji, uvedenými žalovanou, neboť tyto jsou co do svého rozsahu nedostatečné. Žalobce si ani nevyžádal výplatní pásky žalované, zda skutečně dosahuje takových příjmů, jaké uvádí. Dále žalovaná uvedla, že pravidelně měsíčně vydává na splátky jiných půjček částku přibližně 13 500 Kč, soud má za to, že tato informace měla u žalobce vyvolat potřebu podrobněji zkoumat poměry žalované. Žalobce se přitom nemůže zprostit své povinnosti jednat s patřičnou odbornou péčí, žalobce musí být aktivní a nemůže se spoléhat jen na údaje poskytnuté žalovanou (když v daném případě si žádné podrobnější údaje ani nevyžádal).10. Soud tak dospívá k závěru, že žalobce nepostupoval při uzavírání smlouvy o úvěru s odbornou péči, jelikož s ohledem na konkrétní okolnosti případu a (v době uzavírání smlouvy) osvědčené poměry žalované nezkoumal dostatečně její úvěruschopnost.11. Smluvní strany se tudíž musí vyrovnat podle principů bezdůvodného obohacení, neboť žalované bylo plněno na základě neplatného právního důvodu (§ 2991 a násl. o. z.). Podle § 2993 věty první o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Nelze tak přihlížet ke smluvním ujednáním o úroku, poplatcích či smluvních pokutách. Žalovaná žalobci uhradila částku 4 806,62 Kč, z jistiny ve výši 19 000 Kč tak zbývá uhradit