15 C 24/2024-42 — Okresní soud v Kolíně

1. Žalobkyně se žalobou podanou ke zdejšímu soudu domáhala zaplacení žalované částky s tím, že účastníci, resp. žalovaný a právní předchůdkyně žalobkyně společnost , právnická osoba, ., uzavřeli dne 11. 10. 2018 smlouvu „o půjčce na kliknutí“ č. , číslo, , na základě které byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 200 000 Kč, a to na bankovní účet č. , č. účtu, . Žalovaný se zavázal splácet čerpaný úvěr ve formě 60 měsíčních splátek ve výši 4 747,49 Kč. Mezi účastníky bylo sjednáno úročení poskytnutých peněžních prostředků úvěru, když úroková sazba byla stanovena jako pevná ve výši 14,9 % ročně. Žalovaný porušil své povinnosti vyplývající z uzavřené smlouvy, dlužnou částku řádně a včas neuhradil, na úvěr uhradil celkem 172 534,52 Kč. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 30. 5. 2023 uzavřené mezi společností , právnická osoba, ., a žalobkyní došlo k postoupení pohledávky na žalobkyni. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno přípisem ze dne 12. 6. 2023. Žalobkyně požaduje zaplatit částku 12 855,40 Kč sestávající se z dlužné částky jistiny (11 616,14 Kč), dlužné části poplatku (952 Kč) a kapitalizovaného smluvního úroku ve výši 287,26 Kč a dále kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 1 458,68 Kč, smluvní úrok z prodlení ve výši 14,9 % ročně z částky 12 568,14 Kč od 20. 4. 2023 do zaplacení a zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 12 855,40 Kč od 20. 4. 2023 do zaplacení. Žalovaný ani přes výzvu právního zástupce žalobkyně ze dne 27. 9. 2023 dlužnou částku doposud neuhradil.2. K jednání, které se ve věci konalo dne 6. 8. 2024, se žalovaný nedostavil, neomluvil se a nepožádal o odročení jednání, k žalobě se nevyjádřil.3. Soud provedl důkazy listinami, které předložila žalobkyně k prokázání svých tvrzení (§ 120 odst. 1 o. s. ř.), účastníci provedení dalších důkazů nenavrhovali a potřeba provedení jiných důkazů v řízení nevyšla najevo. Po postupu podle § 132 o. s. ř. byl v řízení prokázán následující skutkový stav:4. Z předložených listinných důkazů bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne 11. 10. 2018 smlouvu o úvěru č. , číslo, , na základě které právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 200 000 Kč (prokázáno návrhem/smlouvu o úvěru č. , číslo, včetně podmínek). Úvěr byl schválen a žalovanému schválení oznámeno dopisem ze dne 11. 10. 2018 (prokázáno akceptací návrhu smlouvy o půjčce ze dne 11. 10. 2018). Úvěr ve výši 200 000 Kč byl žalovanému vyplacen v plné výši na jeho bankovní účet dne 11. 10. 2018 (prokázáno mimořádným výpisem z účtu za období 1. 1. 2000 – 1. 6. 2023). Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr a sjednaný úrok za poskytnutý úvěr ve výši 14,9 % ročně splácet v 60 měsíčních splátkách ve výši 4 747,49 Kč splatných vždy k 15. dni každého kalendářního měsíce počínaje měsícem listopad 2018 (rovněž prokázáno návrhem/smlouvu o úvěru č. , číslo, ). Žalovaný porušil svůj závazek hradit úvěr řádně a včas. Žalovaný byl písemně vyzván k úhradě částky 13 976,38 Kč (prokázáno upozorněním na neuhrazení dlužné částky ze dne 19. 4. 2023 a poštovním podacím archem ze dne 19. 4. 2023). Smlouvou o postoupení pohledávek byla pohledávka společnosti , právnická osoba, ., za žalovaným postoupena na žalobkyni (prokázáno smlouvou o postoupení pohledávek č. 12/2022/05 včetně příloh). Žalobkyně poté zaslala žalovanému předžalobní výzvu, ve které jej informovala o postoupení pohledávky, vyzvala jej k úhradě dluhu a upozornila jej na možnost podání žaloby (prokázáno výzvou k plnění se základním a skutkovým právním rozborem ze dne 27. 9. 2023 včetně podacího lístku). Žalobkyně před poskytnutím úvěru provedla šetření ke schopnosti žalovaného úvěr splácet dotazem na databáze Solus a NRKI s výsledkem bez dlužných částek a splátek po splatnosti a nízké riziko (prokázáno protokolem o ověření úvěruschopnosti klienta včetně sdělení ze dne 17. 5. 2023).5. V řízení bylo prokázáno, že účastníci uzavřeli smlouvu o obsahu výše uvedeném, jakož i poskytnutí částky ve výši 200 000 Kč právní předchůdkyní žalobkyně na účet žalovaného i skutečnost, že žalovaný uhradil celkem 172 534,52 Kč.6. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.7. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.8. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).9. Po právní stránce soud posoudil smlouvu „o půjčce na kliknutí“ ze dne 11. 10. 2018 jako smlouvu o úvěru. Soud má za prokázané, že žalovaný byl v prodlení se splacením splátek podle smlouvy o úvěru, zesplatnění pohledávky dne 20. 4. 2023 ze strany právní předchůdkyně žalobkyně bylo proto v souladu se smlouvou o úvěru (srov. čl. XII odst. 1 písm. a) a čl. XIII. odst. 1 písm. b/ smlouvy). Rovněž má soudu za prokázané, že zesplatnění i oznámení o postoupení se dostalo do sféry žalovaného, pokud mu bylo doručováno na adresu, která byla žalobkyni, resp. její předchůdkyni, známa. Podle smlouvy měla právní předchůdkyně žalobkyně právo na smluvní úrok ve výši 14,9 % ročně z dlužné částky, žaloba je proto oprávněná i v části týkající se smluvního úroku. Pohledávka za žalovaným byla právní předchůdkyní žalobkyně v souladu s právními předpisy (§ 1879 o. z.) postoupena na žalobkyni, která tak je v řízení aktivně věcně legitimována. Vzhledem k tomu, že žalovaný je v prodlení s placením peněžitého dluhu, může po něm žalobkyně kromě dlužné částky požadovat úroky z prodlení z dlužné částky (§ 1970 o. z.), a to ve výši podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., proto soudu žalobě vyhověl i v této části. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle § 160 odst. 1 věta první o.s.ř., když neshledal důvody pro její prodloužení.10. Soud vzhledem k výše uvedenému dospěl k závěru, že žaloba je po právu, a proto jí v plném rozsahu vyhověl.11. Při určení výše odměny za zastupování advokátem soud vycházel z vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (dále jen „advokátní tarif“), ve znění pozdějších předpisů (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 5. 2013, sp. zn. 31 Cdo 3043/2010, uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 73/2013). Přitom použil § 14b advokátního tarifu, jehož účelem je vystihnout zvláštní okolnosti nákladových poměrů při podání formulářové žaloby (srov. nález Ústavního soudu ze dne 29. 3. 2012, sp. zn. I. ÚS 3923/11, uveřejněný ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu, roč. 2012, pod č. 68/2012). Ze samotné povahy vymáhaného nároku plyne, že jeho právní a skutková jednoduchost umožňuje žalobkyni uplatňovat nároky vzorovými žalobami, v nichž se mění pouze identifikační údaje žalované strany a znaky individualizující skutek. Vyplňování těchto návrhů je ryze rutinní činností, která nevyžaduje odbornost. Samotné podání návrhu pak v drtivé většině případů postačuje k úspěchu ve věci a k získání exekučního titulu. Činnost advokáta, kterou žalobkyně nahrazuje využití svých zdrojů, nemá odbornou, nýbrž pouze administrativní povahu a nepředstavuje přidanou hodnotu v podobě právních znalostí a odborného náhledu na konkrétní kauzu. Jednotlivé případy se odlišují pouze skutečnostmi individualizujícími žalovaný skutek z hlediska specifikace smluvních stran, data uzavření smlouvy, porušení povinností žalovanou stranou a splatnosti dluhu. Typová stejnorodost žalovaných nároků vylučuje kategorizaci výše odměny advokáta za právní zastoupení podle kritéria hodnoty sporu a vede k nutnosti aplikovat ustanovení § 14b odst. 1 advokátního tarifu. Pokud jde o podmínku aplikace § 14b a. t. z hlediska opakovanosti návrhů, zjistil soud z aplikace ISAS, že žalobkyně vede u Okresního soudu v Kolíně více řízení, přičemž předmětem řízení bylo peněžité plnění nepřevyšující 50 000 Kč na jistině.12. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn § 142 odst. 1 o.s.ř. Žalobkyně byla v řízení zcela úspěšná a náleží jí plná náhrada účelně vynaložených nákladů řízení a náhrady za daň z přidané hodnoty, jelikož zástupce žalobkyně je plátcem této daně. Konkrétně má žalobkyně nárok na náhradu částky:- 800 Kč (zaplacený soudní poplatek),- Advokát žalobkyně učinil v řízení celkem čtyři úkony právní služby: příprava a převzetí zastoupení /§ 11 odst. 1 písm. a) a. t./, návrh ve věci samé /§ 11 odst. 1 písm. d) a. t.)/, výzva k plnění /§ 11 odst. 1 písm. d) a. t./, účast u jednání dne 6. 8. 2024 /§ 11 odst. 1 písm. g) a. t./o Mimosmluvní odměna za tři úkony právní služby činí do podání návrhu (převzetí a příprava zastoupení, výz