15 C 58/2024-28 — Okresní soud v Kolíně

1. Žalobkyně se žalobou podanou ke zdejšímu soudu domáhala zaplacení žalované částky s tím, že účastníci uzavřeli dne 11. 5. 2021 smlouvu o úvěru „Expres půjčka“ č. , číslo, . Na základě uzavřené smlouvy byl žalovanému poskytnut úvěr v celkové výši 75 000 Kč, který se zavázal hradit v pravidelných splátkách včetně sjednaného příslušenství. Mezi účastníky bylo sjednáno úročení poskytnutých peněžních prostředků úvěru, když úroková sazba byla stanovena jako pevná ve výši 11,20 % ročně. Žalobkyně požaduje zaplatit částku 72 945,48 Kč sestávající se z dlužné částky jistiny (62 271,16 Kč), dlužné části poplatků (3 340 Kč), kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení (4 061,86 Kč), kapitalizovaného smluvního úroku z prodlení ke dni zesplatnění (3 002,85 Kč), kapitalizovaného úroku z prodlení z kapitalizovaného smluvního úroku (269,61 Kč) a dále zákonný úrok z prodlení z částky 62 271,16 Kč od 13. 12. 2023 do zaplacení a zákonný úrok z prodlení z částky 3 002,85 Kč od 13. 12. 2023 do zaplacení. Žalovaný porušil své povinnosti vyplývající z uzavřené smlouvy, dlužnou částku v pravidelných termínech řádně a včas nehradil, z tohoto důvodu žalobkyně pohledávku ke dni 23. 6. 2023 zesplatnila. Žalovaný ani přes výzvu právního zástupce žalobkyně ze dne 19. 12. 2023 dlužnou částku neuhradil.2. K jednání, které se ve věci konalo dne 11. 9. 2024, se žalovaný nedostavil, neomluvil se a nepožádal o odročení jednání, k žalobě se nevyjádřil.3. Z předložených listinných důkazů bylo zjištěno, že žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne 11. 5. 2021 smlouvu o úvěru „Expres půjčka“ č. , číslo, , na základě které žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 75 000 Kč (prokázáno smlouvou č. , číslo, ze dne 11. 5. 2021). Žalovanému se dostalo poučení a potřebných informací o spotřebitelském úvěru (prokázáno formulářem ze dne 11. 5. 2021, všeobecnými produktovými podmínkami). Úvěr ve výši 75 000 Kč byl žalovanému vyplacen v plné výši na jeho bankovní účet dne 11. 5. 2021 (prokázáno výpisem z účtu). Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr a sjednaný úrok za poskytnutý úvěr ve výši 11,20 % ročně splácet v 84 měsíčních splátkách ve výši 1 292,08 Kč splatných vždy k 18. dni každého kalendářního měsíce počínaje měsícem červnem 2021 (rovněž prokázáno smlouvou č. , číslo, ze dne 11. 5. 2021). Žalovaný porušil svůj závazek hradit úvěr řádně a včas. Žalovaný byl písemně vyzván k úhradě a upozorněn na zesplatnění (prokázáno oznámením o prohlášení úvěru za splatný ze dne 25. 6. 2023 včetně podacího archu). Z výpisu úvěrového účtu bylo zjištěno, že žalovaný splátky nehradil řádně a včas, celkem uhradil 30 867,95 Kč (prokázáno výpisy z úvěrového účtu včetně tabulky umořování a předpisu úroků). K zaplacení zbývající dlužné částky byl žalovaný vyzván dopisem ze dne 19. 12. 2023 (prokázáno předžalobní upomínkou ze dne 19. 12. 2023 včetně podacího lístku).4. Žalobkyně před poskytnutím úvěru provedla šetření ke schopnosti žalovaného úvěr splácet. K procesu zjišťování a vyhodnocování uplatnila žalobkyně mnoho tvrzení, důkazně je však podložila minimálně. Z vyjádření k procesu posouzení úvěruschopnosti vztahující se k žádosti o úvěr ve výši 75 000 Kč plyne, že žalobkyně před poskytnutím úvěru provedla lustraci v systémech NRKI/BRKI, kontrolou insolvenčního rejstříku a kontrolou databází MVČR k ověření platnosti průkazu totožnosti (žádný doklad ani výstup nebyl předložen), při výpočtu bylo vycházeno z údajů o výši ověřeného příjmu z pracovního poměru na dobu neurčitou ve výši 28 000 Kč, z údaje o celkovém příjmu domácnosti 70 000 Kč, který nijak osvětlen ani ověřen nebyl, bydlení v domě u rodičů, interních splátek 3 372,49 Kč, externích splátek ve výši 4 747 Kč a dalších výdajů 0 Kč, a že žalobkyně takto dospěla k závěru, že lze úvěr poskytnout. Z potvrzení o výši příjmu ze dne 20. 10. 2020 soud zjistil, že žalovaného průměrný měsíční čistý příjem dosahoval za poslední tři měsíce částky 21 997 Kč. Při nepředložení jakýchkoli podkladů k výdajům, pokud byly k dispozici, nelze učinit závěr, že by žalobkyně postupovala s řádnou péčí, jak jí ukládá zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, a § 2 odst. 1 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele.5. V řízení bylo prokázáno, že účastníci uzavřeli smlouvu o obsahu výše uvedeném, jakož i poskytnutí úvěru ve výši 75 000 Kč, i skutečnost, že žalovaný uhradil 30 867,95 Kč. Soud však na základě provedeného dokazování a skutečností zjištěným na základě žalobkyní předložených důkazů, konstatuje, že žalobkyně neprokázala, že by řádně zjišťovala poměry žadatele o úvěr, spokojila se jen s tvrzeními dlužníka a o pravdivost a reálnost se nezajímala. Nebyl předložen jediný doklad o výši výdajů, dalších závazcích apod. Podle ustálené soudní praxe platí, že se nemůže poskytovatel úvěru zbavit své povinnosti zkoumat s odbornou péčí úvěruschopnost žadatele tím, že se spokojí s jeho tvrzeními; tato tvrzení musí být hodnověrně doložena a posouzena, přičemž skutečnosti uváděné žadatelem mají být pro poskytovatele úvěru jen jedním ze zdrojů informací. Poskytovatel úvěru musí sám proaktivně zjišťovat všechny údaje potřebné pro posouzení úvěruschopnosti žadatele: nespolupracuje-li žadatel dostatečně, nebo není-li možno potřebné informace v dostatečném rozsahu zjistit či ověřit, je jediným možným důsledkem neposkytnutí úvěru, vystačit jen s údaji poskytnutými samotným žalovaným v takové situaci nelze (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). Nastavení jakkoli složitého teoretického systému vyhodnocování nepostačí, pokud do něj vstupují neověřené informace. Důsledky neschopnosti splácet úvěr se netýkají jen dlužníka (spotřebitele), ale dotýkají se společnosti jako celku, neboť na tu mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence. Do veřejné sociální sítě pak spadne často nejen dlužník, ale většinou i osoby na něm závislé, dojde k porušení rodinných a sociálních vztahů. Proto je na věřiteli, aby dlužníka - spotřebitele náležitě před poskytnutím úvěru prověřil, posoudil jeho schopnost úvěr splácet (z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018).6. Protože soud má za to, že i v poměrech zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, který nabyl účinnosti 1. 12. 2016, a kterému je třeba vztah účastníků podřídit, se má soud z úřední povinnosti zabývat, aniž by bylo třeba námitky dlužníka, obdobně jako za účinnosti předchozí úpravy zákonem č. 145/2010 Sb. tím, zda věřitel před poskytnutím úvěru řádně (s odbornou péčí) splnil svou povinnost zkoumat úvěruschopnost žadatele o spotřebitelský úvěr – přes gramatický výklad obsahu § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, který je třeba odmítnout jako rozporný s evropskou úpravou ochrany spotřebitele (směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru), která má aplikační přednost. Tento závěr potvrdilo i stanovisko generální advokátky k předběžné otázce položené českým okresním soudem, následně i následný rozsudek SDEU ze dne 5. března 2020 v této věci pod zn. C679/18: „Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.“7. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.8. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.9. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotř