15 C 77/2023-34 — Okresní soud v Kolíně

1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky ve výši 14 100 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení s tím, že žalobkyně s žalovaným uzavřela smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] dne 7. 7. 2021, na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 9 400 Kč se závazkem celkem uhradit 16 439,35 K4 ve čtyřech splátkách. Úrok byl sjednán denní ve výši 0,9 %, dále byla sjednána smluvní pokuta v případě prodlení ve výši 0,1 % denně z neuhrazené částky, se kterou je dlužník v prodlení. Žalobkyně se žalobou domáhá nároku na úhradu jen částky poskytnutého úvěru ve výši 9 400 Kč a dále smluvní pokuty za období od 5. 11. 2021 – 17. 5. 2023 ve výši 4 700 Kč. Žalobkyně prověřila schopnost žalovaného splácet poskytnutý úvěr dotazem na databázi Solus a z informací získaných od žadatele, které ověřila telefonickým hovorem s žadatelem. Úvěr byl žalovanému poskytnut na jeho bankovní účet a přes výzvy neuhradil nic. 2. Žalovaný se k věci nevyjádřil. 3. Z předložených listinných důkazů bylo zjištěno, že žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne 7. 7. 2021 smlouvu o úvěru [číslo] na základě které věřitel žalovanému poskytl spotřebitelský úvěr výši 9 400 Kč (prokázáno smlouvou o spotřebitelském úvěru [číslo] včetně podmínek). Žalovanému se dostalo poučení o potřebných informací o spotřebitelském úvěru (prokázáno formulářem pro standardní informace o spotřebitelském úvěru). Z prohlášení žalovaného k úvěru soud zjistil, že ten uvedl, že má příjem 18 500 Kč, má další závazky, bez prodlení s úhradou, je zaměstnán v dopravě (prokázáno částí poskytnutého prohlášení žadatele o úvěr). Žalobkyně má veden účet u [právnická osoba] [bankovní účet] (prokázáno potvrzením banky ze dne 24. 3. 3021). Na bankovní účet označený žalovaným č. [bankovní účet] byla zaslána částka 9 400 Kč dne 7. 7. 2021 (prokázáno potvrzením ThePay.cz, s.r.o. ze dne 7. 7. 2021). Žalobkyně si vystavila fakturu na žalovaného s uvedením splátkového kalendáře (prokázáno fakturou ze dne 7. 7. 2021). Z dokumentu shrnutí úvěru ze dne 30. 11. 2023 bylo zjištěno, že žalovaný na úvěr nic neuhradil. Z předloženého výpisu z účtu žalovaného bylo zjištěno, že na účtu nebyla dlouhodobě žádná rezerva ke splácení dalších závazků, zejména však výpis prokazuje, že neadekvátně vysoká částka vzhledem k příchozímu příjmu ze zaměstnání z účtu je využívána ve prospěch sázkových kanceláří, a to pravidelně. K zaplacení byl žalovaný vyzván dopisem ze dne 21. 4. 2023 (prokázáno předžalobní výzvou ze dne 21. 4. 2023), který byl odeslán na známou adresu žalovaného (prokázáno poštovním podacím archem). 4. Soud konstatuje, že žalobkyně přistoupila velmi laxně ke zjišťování poměrů žalovaného a zejména vyhodnocení zjištěných skutečností. Vzala do úvahy jen skutečností, které svědčily pro závěr o schválení a poskytnutí úvěru, naopak ty, které by mohly tento závěr zpochybnit, zcela pominula, ač je minimálně v části k dispozici měla. Je s podivem, že žalobkyně při přezkumu celkové příjmové i výdajové stránky nenahlédla podrobněji do výpisu z účtu žalovaného, když měla tento navíc pohodlně k dispozici, a ze kterého by snadno zjistila, že většina výdajů žalovaného tvoří výdaje na gamling, ve prospěch sázkových kanceláří, a to prakticky permanentně, aniž by tomu odpovídala příjmová stránka. Tedy jde o natolik vysoce rizikové chování, které je třeba zohlednit i v případě poskytování úvěrů a půjček relativně nízkých. Dalším varovným ukazatelem pro žalobkyni při zkoumání úvěruschopnosti žalovaného mělo být to, že jí nejsou známy standardní výdaje žalovaného na základní životní potřeby jako bydlení, a to, že účet nevykazuje kladné zůstatky, ze kterých by bylo možno další závazek hradit. 5. Gamblerství neboli chorobná závislost na hraní hazardních her je považováno za patologickou psychickou závislost na představě rychlého zisku peněz nebo jiné hmotné výhry. Je všeobecně známo, že pravidla her jsou v zásadě dlouhodobě nastavena pro hráče nevýhodně a nelze je považovat za zdroj pravidelného příjmu, neboť platí, že výsledek této činnosti více či méně závisí na štěstí či náhodě. Dopady chorobného hraní mohou být jak ve sféře sociální, finanční i trestně-právní, proto se stát snaží právními předpisy reagovat na velký rozmach hazardních her a hazardní hry výrazně regulovat. Soud zde vůbec nehodnotí, zda jednání žalovaného je ve formě chorobné závislosti či se jedná pouze o zálibu. Z pohledu úvěruschopnosti se však jedná o významnou rizikovou činnost žalovaného, která může bez dalšího žalovanému přivodit neschopnost splácet, což se v posuzovaném případě nakonec i stalo. 6. Dále soud konstatuje, že skutečnost, že vůči žalovanému není doposud vedeno insolvenční řízení či exekuční řízení, neznamená, že je schopen splácet úvěr. Bez bližšího zkoumání příjmů i výdajů za relevantně delší časové období tak nelze vzít jakýkoli údaj za zcela relevantní. V provedeném vyhodnocení se žalobkyně vůbec nezajímala o výdaje žalovaného, resp. skutečné náklady na domácnost, energie, dopravu, osobní potřeby včetně stravy apod. Přezkum úvěruschopnosti má být založen na individuálním posuzování, nestačí jen zjištění příjmu. Pokud žalobkyně operovala výpisem z účtu, ten měl být naopak pro žalobkyni zásadním výstražným signálem, který jako profesionál v poskytování spotřebitelských úvěrů nemůže přejít bez povšimnutí a pominout i to nejzákladnější, že nevytváří žádné rezervy, a to ani takové, které by u umožnily splatit úvěr v řádu tisíců či nízkých desetitisíců. Žalobkyně tak nepostupovala s řádnou péčí, jak jí ukládá zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, a § 2 odst. 1 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele. 7. Současně podle ustálené soudní praxe platí, se nemůže poskytovatel úvěru zbavit své povinnosti zkoumat s odbornou péčí úvěruschopnost žadatele tím, že se spokojí s jeho tvrzeními; tato tvrzení musí být hodnověrně doložena a posouzena, přičemž skutečnosti uváděné žadatelem mají být pro poskytovatele úvěru jen jedním ze zdrojů informací. Poskytovatel úvěru musí sám proaktivně zjišťovat všechny údaje potřebné pro posouzení úvěruschopnosti žadatele: nespolupracuje-li žadatel dostatečně, nebo není-li možno potřebné informace v dostatečném rozsahu zjistit či ověřit, je jediným možným důsledkem neposkytnutí úvěru, vystačit jen s údaji poskytnutými samotným žalovaným v takové situaci nelze (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). Telefonním hovorem s žadatelem k verifikaci údajů jím uvedených nedojde. 8. V řízení bylo prokázáno, že účastníci uzavřeli smlouvu o obsahu výše uvedeném, jakož i poskytnutí úvěru žalobkyní na účet žalovaného i skutečnost, že žalovaný neplnil ani částečně. 9. Soud má za to, že i v poměrech zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, který nabyl účinnosti 1. 12. 2016, a kterému je třeba vztah účastníků podřídit (smlouva byla uzavřena 13. 4. 2018), se má soud z úřední povinnosti zabývat, aniž by bylo třeba námitky dlužníka, obdobně jako za účinnosti předchozí úpravy zákonem č. 145/2010 Sb. tím, zda věřitel před poskytnutím úvěru řádně (s odbornou péčí) splnil svou povinnost zkoumat úvěruschopnost žadatele o spotřebitelský úvěr – přes gramatický výklad obsahu ust. § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, který je třeba odmítnout jako rozporný s evropskou úpravou ochrany spotřebitele (směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru), která má aplikační přednost. Tento závěr potvrdilo i stanovisko generální advokátky k předběžné otázce položené českým okresním soudem, následně (ač v tomto případě po vyhlášení rozsudku ve věci) i rozsudek SDEU ze dne 5. března 2020 v této věci pod zn. C -679/18:„ Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.“ 10. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o.z.), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 11. Podle § 2048 o.z. ujednají-li strany pro případ po