16 C 108/2024-42 — Okresní soud v Kolíně

1. Žalobkyně se žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne , datum, domáhala zaplacení žalované částky s tím, že účastníci, resp. žalovaná a právní předchůdce žalobkyně společnost Multitude , jméno FO, p.l.c. (dříve Ferratum , jméno FO, p.l.c.), uzavřeli dne , datum, smlouvu o revolvingovém úvěru, na jejímž základě žalovaná čerpala peněžní prostředky v konečné výši 42 022,42 Kč. Žalovaná se úvěr zavázala splatit do , datum, . Před uzavřením smlouvy právní předchůdce žalobkyně zkoumal úvěruschopnost žalované, když v rámci výpočtu ponechal žalované finanční rezervu ve výši 10 % mezi doloženými příjmy a výdaji, která se musí rovnat nejméně částce životního minima. Dále byla žalovaná lustrována v insolvenčním rejstříku, Centrální evidenci exekucí či bankovním registru klientských informací. Úvěr byl žalované poskytnut na bankovní účet č. , č. účtu, pod variabilním symbolem , var. symbol, . Žalovaná však své smluvní závazky neplnila řádně a včas, když úvěr v uvedeném termínu neuhradila. Žalobkyně se domáhala uhrazení částky 42 022,42 Kč jakožto dlužné jistiny a zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 42 022,42 Kč od , datum, do zaplacení. Žalovaná ani přes výzvu právního zástupce žalobkyně dlužnou částku neuhradila.2. Žalovaná se k žalobě, ač jí byla řádně doručena, nevyjádřila.3. Soud provedl důkazy listinami, které předložila žalobkyně k prokázání svých tvrzení (§ 120 odst. 1 z. č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „o.s.ř.“), účastníci provedení dalších důkazů nenavrhovali a potřeba provedení jiných důkazů v řízení nevyšla najevo a po postupu dle § 132 o.s.ř. byl prokázán následující skutkový stav:4. Účastníci uzavřeli dne , datum, smlouvu o úvěru, sjednali výši úroků, výši splátek a další smluvní podmínky (prokázáno smlouvou o úvěru ze dne , datum, , úvěrovými podmínkami, informacemi k úvěru, údaji o půjčce). Právní předchůdce žalobkyně zaslal žalované na její bankovní účet postupně částku o celkové výši 33 700 Kč, žalovaná dosud uhradila 10 884,3 Kč (prokázáno odpovědí , jméno FO, a.s. ze dne , datum, , přehledem splácení). Žalovaná byla k úhradě dlužné částky upomínána právním předchůdcem žalobkyně (prokázáno výzvou VS , var. symbol, ). Žalobkyně uzavřela dne , datum, se svým právním předchůdcem dodatek č. , hodnota, ke smlouvě o pokračující koupi pohledávek ze dne , datum, , kterým bylo prodlouženo trvání uvedené smlouvy o postoupení pohledávek do , datum, a dále automaticky na další období 24 měsíců (prokázáno dodatkem č. , hodnota, ze dne , datum, ). Žalobkyně uplatňuje vedle jistiny úroky, poplatky a úroky z prodlení. Žalobkyně oznámila žalované, že na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, došlo k postoupení pohledávky právního předchůdce žalobkyně vůči žalované na žalobkyni, rovněž byla žalované zaslána předžalobní výzva právním zástupcem žalobkyně (prokázáno oznámením o postoupení pohledávky ze dne , datum, včetně předžalobní výzvy, přehledem pohledávek, podacím lístkem ze dne , datum, ).5. Výše uvedené listiny soud hodnotí jako plně věrohodné. Vzhledem k tomu, že se žalobkyně k jednání soudu dne , datum, (řádně omluvena) nedostavila, nemohl jí soud poskytnout poučení podle § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. o povinnosti tvrzení a důkazní o tom, zda a jak zkoumala před uzavřením smlouvy úvěruschopnost žalované.6. Po právní stránce soud věc posoudil následovně. Účastníci uzavřeli dne , datum, smlouvu o úvěru podle § 2395 a násl. z. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“); poskytovatel úvěru v postavení podnikatele a žalovaná v postavení spotřebitele (§ 419 a § 420 o. z.). Z předložených listin vyplývá, že součástí smlouvy o úvěru jsou i všeobecné obchodní podmínky, na něž bylo odkázáno (§ 1751 odst. 1 o. z.), přičemž – protože žalovaný je spotřebitel a uzavřená smlouva je smlouvou adhezní – uvedená doložka je platná, neboť žalovaný byl s jejím významem seznámen (§ 1799 o. z.), jak plyne z textu smlouvy. Vzniklý závazek je tak kromě příslušných ustanovení občanského zákoníku nutno posoudit s ohledem na datum uzavření smlouvy o úvěru rovněž podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen z. s. ú.) – srov. § 2 odst. 1 z. s. ú.7. Poskytovatel úvěru byl povinen před uzavřením smlouvy posoudit úvěruschopnost žalované (§ 86 odst. 1 z. s. ú.), přičemž porušení této povinnosti má za následek neplatnost smlouvy. Jedná se přitom o neplatnost absolutní (§ 87 odst. 1 z. s. ú.) – k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , nález Ústavního soudu ze dne , datum, , sp. zn. III. ÚS 4129/18, a zejména rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne , datum, , ve věci C-679/18, neboť zákon o spotřebitelském úvěru provádí směrnici Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne , datum, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS, což s sebou nese i povinnost eurokonformního výkladu vnitrostátní úpravy.8. K procesu posuzování úvěruschopnosti žalobkyně uvedla, že právní předchůdce žalobkyně zkoumal úvěruschopnost žalované, když v rámci výpočtu ponechal žalované finanční rezervu ve výši 10 % mezi doloženými příjmy a výdaji, která se musí rovnat nejméně částce životního minima. Dále byla žalovaná lustrována v insolvenčním rejstříku, Centrální evidenci exekucí či bankovním registru klientských informací.9. Jak již bylo uvedeno shora, žalobkyně se tím, že se nedostavila k jednání soudu, zbavila dobrodiní poučení o povinnosti tvrzení a povinnosti důkazní ohledně zkoumání úvěruschopnosti žalované (tvrzení a prokázání, případně jakým dalším způsobem úvěruschopnost žalované zkoumala). Uvedené zkoumání úvěruschopnosti je totiž nedostatečné ve smyslu odkazované judikatury Nejvyššího soudu, Ústavního soudu a Soudního dvora Evropské unie. Právní předchůdce žalobkyně nesplnil svou povinnost stanovenou mu zákonem, posouzení úvěruschopnosti řádně neprovedl, neboť toto posouzení proběhlo víceméně formálně, bez náležitých a dostatečných podkladů, respektive k tvrzenému přezkumu úvěruschopnosti žalobkyně nepředložila žádný relevantní důkaz.10. Soud tak dospívá k závěru, že právní předchůdce žalobkyně nepostupoval při uzavírání smlouvy o úvěru s odbornou péči, jelikož s ohledem na konkrétní okolnosti případu a (v době uzavírání smlouvy) osvědčené poměry žalované nezkoumal dostatečně její úvěruschopnost.11. Smluvní strany se tudíž musí vyrovnat podle principů bezdůvodného obohacení, neboť žalované bylo plněno na základě neplatného právního důvodu (§ 2991 a násl. o. z.). Podle § 2993 věty první o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Nelze tak přihlížet ke smluvním ujednáním o úroku, poplatkům či smluvním pokutám. Žalovaná dosud uhradila částku 10 884,3 Kč, z poskytnuté jistiny ve výši 33 700 Kč jí tak zbývá uhradit 22 815,81 Kč.12. Smlouva o postoupení pohledávky (§ 1879 o. z.), podle níž se věřitelem stal žalobce, shora uvedeným není dotčena, neboť postupitel a postupník nemusí právně kvalifikovat postupovanou pohledávku a postupní smlouva je platná i v případě takového (právního) omylu o tom, že postupovaná pohledávka vznikla na základě platného právního jednání (R 27/2012).13. Za shora uvedeného soud dospěl k závěru, že nárok žalobkyně tak, jak byl žalobou uplatněn, je částečně dán, proto rozhodl, jak uvedeno ve výroku. Úrok z prodlení přiznal soud žalobci zákonný ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle § 160 odst. 1 věta první o.s.ř.14. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. podle míry úspěchu v řízení. Žalobkyně měla úspěch ohledně celkové částky 22 815,81 Kč. Neúspěch měla naopak ohledně částky 19 206,61 Kč. Rozdíl úspěchu a neúspěchu žalobkyně činí 8,59 % [100 % * (22 815,81 Kč – 19 206,61 Kč)/42 022,42 Kč]. S ohledem na nepatrný rozdíl mezi úspěchem a neúspěchem žalobkyně soud rozhodl tak, že žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal.