17 C 343/2023-50 — Okresní soud v Kolíně

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky 47 209,44 Kč s příslušenstvím s tím, že žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne [datum] smlouvu o úvěru [číslo]. Na základě smlouvy byla žalovanému poskytnuta na jeho účet částka 33 801,63 Kč. Žalovaný se zavázal jistinu a sjednaný úrok ve výši 111,36 % ročně splácet. Žalovaný žalobkyni zaplatil celkem 58 650 Kč. Dlužná částka dle žalobkyně se skládá z jistiny 33 801,63 Kč, smluvní pokuty 13 407, 815 Kč, úroku 13 818,17 Kč a běžícího zákonného úroku z prodlení. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Z lustrace žalovaného v Centrální evidenci exekucí dne [datum] má soud za prokázané, že žalobkyně žalovaného lustrovala, zda nemá exekuci, a to s negativním výsledkem. Ze zprávy NRKI-BRKI ze dne [datum] soud zjistil, že žalovaný již splácel úvěr ve výši 210 804 Kč splátkou 2 267 Kč měsíčně se splácením do roku 2028, dvě žádosti o úvěr mu byly odmítnuty. Z potvrzení zaměstnavatelé žalovaného má soud za prokázané, že od [datum] do 31. 20. 2020 měl žalovaný průměrný čistý měsíční příjem 19 809 Kč, za říjen 2020 měl příjem 27 375 Kč, nejsou mu prováděny srážky, pracovní poměr není na dobu určitou a není jednáno o jeho ukončení. Z výpisu z účtu žalovaného ze dne [datum] má soud za prokázané, že žalovaný měl v říjnu příjem 24 752 Kč, počáteční zůstatek na účtu byl 223,22 Kč, konečný 197,61 Kč, je z něj zřejmá splátka úvěru ve výši 2 491,71 Kč se zůstatkem 98 056,51 Kč, roční kreditní obrat na jeho účtu byl 227 556,55 Kč a debetní 227 358,94 Kč. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne [datum] má soud za prokázané, že žalobkyně se zavázala žalovanému, který sdělil své osobní údaje, poskytnout bezhotovostní bezúčelový úvěr ve výši 40 000 Kč, který se žalovaný zavázal splácet ve třiceti měsíčních splátkách po 3 990 Kč, celkem se zavázal splatit 119 700 Kč. Splátkový kalendář dokládá rozpis těchto splátek od [datum] do [datum]. Z formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru má soud za prokázané, že žalovaný byl poučen, že bude prověřena jeho úvěruschopnost, dále o podmínkách úvěru, sankcích a podmínkách splácení. Ze smluvních podmínek žalobkyně a jejich změny soud nezjistil žádné ve věci podstatné skutečnosti. Z potvrzení o provedení tuzemské odchozí úhrady ze dne [datum] má soud za prokázané, že žalobkyně odeslala částku 40 000 Kč na účet, který, jak prokazuje zpráva [právnická osoba] ze dne [datum], byl účtem žalovaného a byla na něj dne [datum] připsána tato částka od žalobkyně. Z dopisu o zesplatnění ze dne [datum] má soud za prokázané, že žalobkyně úvěr zesplatnila k [datum]. Z upomínek má soud za prokázané upomenutí žalovaného o zaplacení nejméně v pěti případech. 4. Ohledně skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žalovaný požádal o úvěr, žalobkyně mu nabídla úvěr 40 000 Kč s měsíční splátkou 3 990 Kč. Žalobkyně prověřovala úvěruschopnost žalovaného, obstarala si potvrzení o zaměstnavatele o průměrném výdělku za tři měsíce ve výši 19 809 Kč a výdělku za měsíc předcházející uzavření smlouvy ve výši 24 752 Kč, vyžádala si výpis z jeho účtu za poslední měsíc, z kterého je zřejmý počáteční i konečný zůstatek a roční obraty na účtu, dále splácení úvěru ze splátkou 2 491 Kč na nesplacenou jistinu 98 056,51 Kč, lustrací ověřila, že žalovaný nemá exekuci a splácí jeden úvěr se zbývající částkou 210 804 Kč splátkou 2 267 Kč měsíčně. Žalobkyně poukázala na účet žalovaného částku 40 000 Kč. Žalobkyně úvěr zesplatnila k [datum], žalovanému to oznámila a upomínala jej o zaplacení. 5. Ohledně postavení účastníků v posuzovaném vztahu je zřejmé, že žalobkyně je podnikatelem ve smyslu § 420 zákona č. 89/2012 Sb. ve znění pozdějších předpisů – dále jen o. z., a žalovaný spotřebitelem ve smyslu § 419 o. z. Na jejich vztah je proto třeba aplikovat ustanovení o závazcích ze smluv uzavíraných spotřebitelem, podle § 1810 a násl. o. z. 6. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Po právní stránce tak soud posoudil vztah účastníků tak, že žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu o úvěru v souladu s ust. § 2395 a násl. o. z. 7. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, účinném v době uzavření smlouvy mezi účastníky, spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 věty prvé téhož zákona poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Podle § 87 odst. 1 téhož zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. 8. Soud podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, zjišťoval, jakým způsobem prověřila žalobkyně jako věřitel schopnost žalovaného úvěr splácet. Soud posuzoval splnění této povinnosti žalobkyní ex offo. Žalobkyně si obstarala potvrzení o příjmu žalovaného, poslední výpis z účtu a ověřila osobu žalovaného v registrech [příjmení] a NRKI-BRKI. Poskytovatel spotřebitelského úvěru je povinen aktivně zjišťovat a prověřovat úvěruschopnost spotřebitele, vyžádat si i doklady od třetích osob, což žalobkyně splnila tím, že měla osvědčené příjmy žalovaného, a dále je povinna v případě pochybností dále tyto skutečnosti ověřovat. Smlouvu lze uzavřít pouze v případě, že z výsledku posuzování úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Soud v tomto případě dospěl k závěru, že žalobkyně nepostupovala v tomto případě s dostatečnou odbornou péči, když na základě zjištěných skutečností neměla důvodné pochybnosti o jeho schopnosti splácet. Žalobkyně měla k dispozici výpis z účtu žalovaného, z kterého vyplývá, i z ročního obratu na účtu, že žalovaný nemá žádné rezervy a jeho příjmy sotva pokrývají výdaje, navíc z účtu vyplývá úvěr v celkové nesplacené výši, která neodpovídá, ani výší splátky, úvěru, který zjistila žalobkyně z lustrace NRKI-BRKI, který však více ověřen nebyl. Žalobkyně navíc při hodnocení příjmové stránky vycházela z jediného příjmu, který byl o pět tisíc vyšší, než průměrný předchozí příjem za více měsíců. Žalobkyně dle názoru soudu nepřistoupila ani dostatečně aktivně ke zjištění skutečné výdajové situace žalovaného, nebyl ověřován způsob jeho bydlení (vlastní, nájem apod.), jeho rodinná situace, vyživovací povinnost atd., k tomu soud žalobkyni pro její nepřítomnost u jednání nemohl poučit, ač tuto potřebu v předvolání avizoval. Pokud žalobkyně s žalovaným uzavřela smlouvu o úvěru, ačkoli neměla řádně prověřené jeho výdaje a zejména již dle výpisu z účtu měla mít pochybnosti o jeho schopnosti další úvěr splácet, porušila dle názoru soudu zákon o spotřebitelském úvěru, prověření provedla pouze formálně a nikoli s řádnou pečlivostí, smlouva o úvěru je proto z tohoto důvodu neplatná. 9. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. 10. Vzhledem k tomu, že mezi žalobkyní a žalovaným nebyl sjednán platný závazek, měla by žalobkyně podle § 2993 o. z. právo na vrácení částky 40 000 Kč (dle tvrzení žalobkyně v žalobě pouze 33 801,63 Kč), kterou žalovanému poskytla. Žalovaný však dle tvrzení žalobkyně splatil na úvěr 58 650 Kč, což přesahuje poskytnutou jistinu, a nemohl se tak dostat ani do prodlení. Proto soud žalobu zcela zamítl. 11. O nákladech řízení soud rozhodl podle úspěšnosti účastníků v řízení dle § 142 odst. 1 o. s. ř. za situace, kdy p