17 C 71/2024-43 — Okresní soud v Kolíně

1. Žalobkyně se domáhala na žalovaném zaplacení částky 19 233,68 Kč s příslušenstvím. Uvedla, že její předchůdkyně , právnická osoba, , IČO: , IČO, , uzavřela s žalovaným smlouvu o úvěru dne 22. 12. 2022. Žalovaný úvěr čerpal ve výši 20 000 Kč. Žalovaný se zavázal tuto částku s příslušenstvím předchůdkyni žalobkyně vrátit v 22 měsíčních splátkách po 2 881,09 Kč. Splatil částku 2 881,09 Kč. Pro případ prodlení si dohodly smluvní pokutu a úhradu výdajů spojených s upomínáním. Pohledávka za žalovaným byla postoupena žalobkyni a tato skutečnost byla žalovanému oznámena postupitelem. V průběhu řízení vzala žalobkyně žalobu částečně zpět a požadovala zaplatit jen nesplacenou jistinu s úrokem z prodlení, uvedla, že nedisponuje důkazy k prokázání, že věřitel prověřil úvěruschopnost žalovaného.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Ze smlouvy o úvěru ze dne 22. 12. 2022 má soud za prokázané, že žalovaný žádal o úvěr ve výši 20 000 Kč, poskytl věřiteli , právnická osoba, své údaje, zavázal se k dvanácti měsíčním splátkám po 2 881,09 Kč. Z obchodních podmínek věřitele soud nezjistil pro věc významné skutečnosti. Z výpisu z běžného účtu ze dne 22. 12. 2022 má soud za prokázané, že na účet uvedený ve smlouvě o úvěru byla poukázána částka 20 000 Kč. Ze smlouvy o postoupení pohledávky, potvrzení o úplatě a seznamu postoupených pohledávek má soud za prokázané, že pohledávka za žalovaným byla postoupena žalobkyni, z oznámení ze dne 12. 6. 2023 má soud za prokázané, že tuto skutečnost postupitel žalovanému oznámil, vyrozuměn byl i oznámením postupníka ze dne 12. 6. 2023. Z výzvy a podacího lístku má soud za prokázané, že žalovaný byl k úhradě marně vyzýván. Upomínky z 25. 3. 2023, 24. 4. 2023, 25. 5. 2023 a 17. 7. 2023, dokládají opakované upomínání žalovaného. Z výpisu úkonů mimosoudního vymáhání pohledávky má soud za prokázané, že žalovanému žalobkyně poslala obyčejný dopis.4. Ohledně skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žalovaný požádal předchůdkyni žalobkyně o úvěr, byla mu poskytnuta částka 20 000 Kč na účet, který uvedl ve smlouvě. Pohledávka byla smlouvou postoupena žalobkyni a tato skutečnost byla žalovanému oznámena postupitelem. Žalovaný byl opakovaně vyzván k zaplacení.5. Podle § 2395 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, dále jen „o. z.“, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.6. Ohledně postavení účastníků v posuzovaném vztahu je zřejmé, že předchůdkyně žalobkyně byla podnikatelem ve smyslu § 420 zákona č. 89/2012 Sb. ve znění pozdějších předpisů – dále jen o. z., a žalovaný spotřebitelem ve smyslu § 419 o. z. Po právní stránce soud posoudil vztah účastníků tak, že předchůdkyně žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu o úvěru v souladu s ust. § 2395 a násl. o. z. Vzhledem k vývoji judikatury, zejména rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. , spisová značka, ze dne 25. 7. 2018 a Ústavního soudu sp.zn. III. ÚS , Anonymizováno, /18 ze dne 26. 2. 2019 a dále podobně např. Krajský soud v Praze sp. zn. , spisová značka, ze dne 13. 2. 2019, je soud povinen zjišťovat, jakým způsobem prověřil věřitel schopnost žalovaného úvěr splácet. Tuto povinnost má soud i bez návrhu žalovaného, neboť povinnost věřitele zkoumat schopnost spotřebitele splácet je stanovena nejen pro ochranu samotného spotřebitele, ale též na ochranu věřitele, dalších věřitelů a celé společnosti, které nesvědčí důsledky předlužení dlužníků. Porušení takové povinnosti věřitelem tak způsobuje absolutní neplatnost smlouvy. V tomto případě žalobkyně tvrdila, že věřitel úvěruschopnost žalovaného prověřoval, nepředložila však žádné důkazy. Protože se žalobkyně nezúčastnila jednání soudu, nemohl soud v tomto smyslu žalobkyni poučit podle § 118a o.s.ř. Žalobkyně tedy neprokázala, že věřitel splnil svou povinnost podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, účinném v době uzavření smlouvy mezi účastníky a smlouvu o úvěru soud hodnotí z tohoto důvodu jako absolutně neplatnou ve smyslu § 588 občanského zákoníku.7. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.8. Vzhledem k tomu, že mezi předchůdcem žalobkyně a žalovaným nebyl sjednán platný závazek, má žalobkyně podle § 2993 o. z. právo na vrácení peněžité částky, která žalovanému byla poskytnuta jako jistina úvěru snížené o 2 881,09 Kč, kterou žalovaný dle tvrzení žalobkyně uhradil. Žalobkyně prokázala, že pohledávka jí byla postoupena a tato skutečnost žalovanému oznámena. Proto soud uložil žalovanému zaplatit žalobkyni částku 17 118,91 Kč. Žalobkyně požadovala výzvami po žalovaném vrácení mimo jiné i jistiny, proto soud přiznal žalobkyni i právo na zákonný úrok z prodlení z této dlužné jistiny podle ust. § 1970 občanského zákoníku ve výši dle § 2 nař. vl. č. 351/2013 Sb., a to od 13. 10. 2023, když v této době již byl žalovaný v prodlení se zaplacením, neboť uplynula lhůta poskytnutá mu výzvou žalobkyně ze dne 2. 10. 2023. V ostatním pak soud žalobu zamítl.9. Řízení bylo částečně zastaveno podle § 96 odst. 1 a 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), neboť žalobkyně vzala žalobu v části uvedené ve výroku II zpět.10. O nákladech řízení soud rozhodl podle úspěšnosti účastníků v řízení dle § 142 odst. 1 o. s. ř., za situace, kdy žalobkyně vzala žalobu částečně zpět a v této části zavinila zastavení řízení, neboť vzala žalobu zpět nikoli pro chování žalovaného, procesně úspěšná tak byla z 62 %, proto soud uložil žalovanému, aby žalobkyni zaplatil 38 % jejích účelně vynaložených nákladů, které tvoří soudní poplatek ve výši 800 Kč, odměna za tři úkony právní služby advokáta ve věci po 300 Kč (převzetí zastoupení, předžalobní výzva, žaloba) dle §14b odst. 1 bod 2. vyhl. č. 177/1996 Sb. (advokátní tarif), dále 3 režijní paušály po 100 Kč dle § 14b) odst. 5 písm. a) vyhl. č. 177/1996 Sb., náhrada za 21% daň z přidané hodnoty z odměny zástupce žalobkyně a jejích hotových výdajů podle § 137 odst. 3 o.s.ř., když zástupce žalobkyně doložil, že je plátcem DPH, náklady celkem 2 252 Kč, z čehož přiznaná výše nákladů dle procenta úspěšnosti (62-38=24) je částka 540,48 Kč.11. Lhůty k plnění byly žalovanému stanoveny dle § 160 odst. 1 věta prvá o.s.ř., když k jinému postupu soud neshledal důvod.