18 C 240/2024-30 — Okresní soud v Kolíně

1. Žalobce se podanou žalobou domáhal na žalovaném zaplacení částky ve výši 11 425,29 Kč s příslušenstvím. Uvedl, že jeho právní předchůdce, společnost , právnická osoba, ., IČ , IČO, , uzavřel se žalovaným dne 19. 7. 2022 smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na základě které právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému v hotovosti peněžní prostředky ve výši 12 000 Kč. Spolu s jistinou úvěru se žalovaný zavázal uhradit příslušenství v celkové výši 10 302 Kč spočívající v kapitalizovaném smluvním úroku, poplatku za poskytnutí úvěru, nákladů na vyhodnocení úvěru a inkasním poplatku. Celkovou částku ve výši 22 302 Kč se žalovaný zavázal splatit ve 14 měsíčních splátkách po 1 593 Kč. Splatnost poslední splátky a zároveň celková splatnost úvěru připadala na den 19. 9. 2023. Žalovaný nehradil splátky řádně a včas, na úvěr uhradil pouze částku 2 499,99 Kč. Závazek ze smlouvy nebyl původním věřitelem zesplatněn, jeho splatnost tak nastala nejpozději ke dni splatnosti poslední předepsané splátky, tj. ke dni 19. 9. 2023. Ode dne 20. 9. 2023 je tak žalovaný v prodlení. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 6. 12. 2023 byla pohledávka za žalovaným postoupena z původního věřitele na žalobce. Žalovaný doposud dluží na jistině částku 10 964,77 Kč, dále nesplacený kapitalizovaný smluvní úrok ve výši 528,64 Kč, nesplacený poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 5 040 Kč, nesplacené náklady na vyhodnocení úvěru ve výši 1 417,17 Kč, nesplacený inkasní poplatek ve výši 1 851,43 Kč, postoupený smluvní úrok ve výši 100,94 Kč z jistiny 10 964,77 Kč (od 1. dne prodlení po celkové splatnosti závazku, tj. od 20. 9. 2023, do 1. 11. 2023) a kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 189,25 Kč z jistiny 10 964,77 Kč (rovněž od 1. dne prodlení po celkové splatnosti závazku, tj. od 20. 9. 2023, do 1. 11. 2023). Dále žalobce požadoval běžící zákonný úrok z prodlení z dlužné jistiny 10 964,77 Kč od 7. 12. 2023 do zaplacení, náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 217 Kč a smluvní pokutu ve výši 460,52 Kč (0,1 % denně z dlužné jistiny 10 964,77 Kč od 20. 9. 2023 do 31. 10. 2023). Žalovaný na svůj dluh neuhradil ničeho, ačkoliv mu byla zaslána předžalobní upomínka.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Soud ve věci nařídil jednání, z něhož se žalobce omluvil. Žalovaný se bez včasné a důvodné omluvy k jednání nedostavil. Soud tedy jednal v nepřítomnosti účastníků dle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu („o.s.ř.“).4. Soud provedl důkazy listinami, které předložil žalobce k prokázání svých tvrzení, a z těchto listin byl zjištěn následující skutkový stav: Žalovaný a právní předchůdce žalobce, společnost , právnická osoba, ., sjednali na základě žádosti žalovaného dne 19. 7. 2022 smlouvu o úvěru č. , hodnota, . Na základě této smlouvy byla žalovanému poskytnuta částka ve výši 12 000 Kč. Příslušenství úvěru činilo 10 302 Kč a skládalo se z pevného úroku ve výši 609 Kč (v sazbě 8 % ročně), poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 5 880 Kč, nákladů na vyhodnocení úvěrového případu ve výši 1 653 Kč a inkasního poplatku ve výši 2 160 Kč. Celkovou splatnou částku ve výši 22 302 Kč se žalovaný zavázal smluvnímu věřiteli splatit formou 14 měsíčních splátek po 1 593 Kč (prokázáno smlouvou o úvěru ze dne 19. 7. 2022 včetně standardních informací o spotřebitelském úvěru, žádostí o úvěr). Žalovaný nesplácel úvěr řádně a včas, zaplatil celkem 2 499,99 Kč. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 6. 12. 2023 byla pohledávka ze smlouvy o úvěru postoupena z původního věřitele na žalobce, což bylo žalovanému sděleno oznámením o postoupení pohledávky ze dne 2. 1. 2024 (prokázáno smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 6. 12. 2023 včetně výpisu ze seznamu postupovaných pohledávek, potvrzením o provedení transakce, oznámením o postoupení pohledávky ze dne 2. 1. 2024 včetně dokladu o odeslání). Žalovaný byl k zaplacení dlužné částky před podáním žaloby vyzván předžalobní upomínkou, přičemž mu byla stanovena lhůta k úhradě do 19. 4. 2024 (prokázáno výzvou před podáním žaloby ze dne 9. 4. 2024 včetně podacího archu).5. Po právní stránce posoudil soud vztah účastníků (resp. právního předchůdce žalobce a žalovaného) jako smlouvu o úvěru dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku („o.z.“). Podle § 2395 o.z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.6. Původní věřitel sjednal smlouvu v postavení podnikatele a žalovaný v postavení spotřebitele (§ 419 a § 420 o.z.). Vzniklý závazek je tak kromě příslušných ustanovení o.z., nutno posoudit rovněž podle zákona č 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru.7. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru ve znění ke dni sjednání smlouvy, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.8. Podle ust. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru ve znění ke dni sjednání smlouvy, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.9. Podle § 1879 o.z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).10. Soud má za to, že k posouzení oprávněnosti nároku žalobce jakožto právního nástupce na vrácení úvěru včetně příslušenství a dalších plnění bylo zapotřebí posoudit platnost dané smlouvy z hlediska toho, zda právní předchůdce žalobce dostál své zákonné povinnosti posoudit úvěruschopnost žalovaného jakožto dlužníka náležitým způsobem. Bylo na žalobci, aby splnění této povinnosti v průběhu řízení tvrdil a prokázal.11. Ohledně posouzení úvěruschopnosti žalovaného žalobce uvedl, že smlouva byla uzavřena na základě žalovaným vyplněné žádosti o úvěr, do které uvedl základní údaje o své osobě a dále pak okolnosti vypovídající o jeho finanční situaci, jakými jsou údaje o zaměstnání, ostatních finančních závazcích, výši měsíčních příjmů a výdajů a požadovanou výši úvěru. Správnost poskytnutých údajů žalovaný stvrdil svým vlastnoručním podpisem žádosti. Na základě této žádosti byla s odbornou způsobilostí posuzována schopnost žalovaného splácet úvěr a možnost dostát svému závazku. S ohledem na výši příjmů a výši požadovaného úvěru původní věřitel vyhodnotil žalovaného jako způsobilého ke splácení úvěru takové výše, jaká mu byla poskytnuta. Dle žádosti byl žalovaný v době poskytnutí úvěru svobodný, neměl vyživovací povinnost, měl střední vzdělání, bydlel v nájmu a byl zaměstnaný s příjmem 34 863 Kč měsíčně. Žalobce doložil soudu potvrzení zaměstnavatele žalovaného, společnosti , právnická osoba, , IČ , IČO, , o výši příjmu žalovaného. Výdaje žalovaného činily dle žádosti 7 000 Kč měsíčně. Předchůdce žalobce tak s ohledem na výši příjmů a výši úvěru vyhodnotil žalovaného jako způsobilého ke splácení úvěru v poskytnuté výši 12 000 Kč. Dle údajů uvedených žalovaným mu měsíčně zbývalo k úhradě případných ostatních závazků 27 800 Kč a byl tedy v situaci, která mu umožňovala splácet další závazky, a to i s ohledem na to, že výše měsíční splátky dle uzavřené smlouvy byla 1 593 Kč. Žalovanému tak i po odečtení měsíční splátky dotčeného úvěru, mělo zůstat 26 200 Kč. Za dané situace tak nebyl jediný důvod domnívat se, že by žalovaný nebyl schopen splácet předmětný spotřebitelský úvěr.12. Posouzení úvěruschopnosti žalovaného ze strany právního předchůdce žalobce považuje soud za nedostatečné. Právní předchůdce žalobce sice řádně zjistil příjem žalovaného, avšak nevěnoval se řádně jeho výdajům, když se zcela spolehl na jeho tvrzení. V žádosti o úvěr žalovaný uvedl, že jeho měsíční výdaje činí celkem 7 000 Kč, z toho 1 000 Kč připadalo na bydlení a energie, 1 000 Kč na jídlo, dopravu a osobní náklady a 5 000 Kč na srážky ze mzdy. Je zjevné, že výše nákladů žalovaného na bydlení vč. energií a jídlo po 1 000 Kč nemohla odpovídat realitě, zvlášť když žalovaný dle žádosti o úvěr bydlel v nájmu. Tato skutečnost musela být zřejmá i pro právního předchůdce žalobce, který přesto skutečné výdaje žalovaného nezjišťoval (např. si nevyžádal jeho nájemní smlouvu) a žalovaným uváděné částky bez dalšího akceptoval. P