18 C 25/2024-34 — Okresní soud v Kolíně

Odůvodnění:1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala na žalovaném zaplacení částky ve výši 103 000 Kčs příslušenstvím. V žalobě uvedla, že dne 19. 5. 2023 uzavřela se žalovaným smlouvu o hotovostním úvěru č. , hodnota, , na základě které poskytla žalovanému částku ve výši 100 000 Kč a žalovaný se zavázal částku vrátit a zaplatit sjednaný úrok. Nedílnou součástí byly úvěrové podmínky. Žalovaný se zavázal měsíčně hradit pravidelnou splátku ve výši 1 529 Kč, skládající se ze splátky pojištění, jistiny a úroku 9,49 % ročně, a to vždy k 9. dni v měsíci počínaje dnem 9. 7. 2023. Dále byl sjednán poplatek za zprostředkování úvěru ve výši 2 000 Kč. Splátky od 9. 7. 2023 nebyly splaceny a od tohoto dne žalobkyně neeviduje žádné úhrady od žalovaného do dne zesplatnění. Ve smlouvě se dále žalovaný zavázal, že v případě, že se opozdí s platbou splátky nebo jiné platby, je žalobkyně oprávněna naúčtovat náklady, které účelně vynaloží na vymáhání pohledávky a smluvní pokutu ve výši 500 Kč za každou jednotlivou opožděnou splátku či platbu. Opakovaným prodlením s úhradou splátek se žalovaný dopustil závažného porušení smluvních povinností, proto žalobkyně přistoupila v souladu se smluvním ujednáním dne 13. 9. 2023 k zesplatnění úvěru. Ke dni zesplatnění byl dluh žalovaného tvořen nesplacenou jistinou ve výši 100 000 Kč, nesplaceným smluvním úrokem ve výši 3 036,58 Kč, který je souhrnem nesplacených smluvních úroků ode dne poslední zaplacené splátky, tj. ode dne 19. 5. 2023 do dne předcházejícího dni zesplatnění, tedy do dne 12. 9. 2023, smluvní pokutou ve výši 1 000 Kč a poplatkem za sjednání úvěru ve výši 2 000 Kč. K zaplacení celého dluhu byl žalovaný vyzván zesplatňujícím dopisem – předžalobní výzvou.2. Žalovaný se k žalobě, ač mu byla řádně doručena, nevyjádřil.3. Žalobkyně se z nařízeného jednání omluvila. Žalovaný se k jednání bez omluvy nedostavil, bylo tak jednáno v jeho nepřítomnosti dle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu („o.s.ř.“).4. Ze smlouvy o úvěru ze dne 19. 5. 2023, úvěrových podmínek, formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru a potvrzení o zaslání potvrzovací SMS a následném podpisu smlouvy bylo zjištěno, že účastníci sjednali pomocí prostředků komunikace na dálku dne 19. 5. 2023 dohodu označenou jako smlouva o úvěru, na jejímž základě se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 100 000 Kč. Úroková sazba byla sjednána na 9,49 % ročně, poplatek za poskytnutí úvěru činil 2 000 Kč. Celková splatná částka činila 146 659,96 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr splatit v 96 pravidelných měsíčních splátkách po 1 529 Kč splatných vždy k 9. dni v měsíci počínaje dnem 9. 7. 2023. Měsíční splátky měly být hrazeny bankovním převodem na účet č. , č. účtu, pod variabilním symbolem , var. symbol, (číslo smlouvy). Ve smlouvě bylo dále ujednáno, že pokud se žalovaný opozdí s platbou splátky nebo jiné platby podle úvěrové smlouvy, je žalobkyně oprávněna naúčtovat žalovanému náklady, které účelně vynaloží na vymáhání dluhu; smluvní pokutu ve výši 500 Kč, a to za každou jednotlivou opožděnou splátku či platbu (v případě, že je dlužná částka nižší než 500 Kč, může žalobkyně účtovat smluvní pokutu ve výši dlužné částky); zápůjční úrokovou sazbu sjednanou ve smlouvě až do doby úplného splacení úvěru; a úrok z prodlení ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, navýšené o 8 % dle platného nařízení vlády č. 351/2013 Sb.5. Z potvrzení o vyplacení úvěru ze dne 14. 9. 2023 bylo zjištěno, že jistina úvěru ve výši 100 000 Kč byla na účet žalovaného č. , č. účtu, převedena dne 19. 5. 2023.6. Ze splátkového kalendáře (přehledu plateb) ze dne 14. 9. 2023 bylo zjištěno, že žalovaný na úvěr neuhradil ničeho.7. Z dopisu „Ztráta výhody splátek a zesplatnění úvěru“ ze dne 7. 11. 2023 včetně dokladu o odeslání bylo zjištěno, že žalobkyně informovala žalovaného o tom, že do tohoto dne neuhradil žádnou splátku úvěru a žalobkyně eviduje úhrady ve výši 0 Kč. Zároveň byl žalovaný vyzván k zaplacení celkové dlužné částky do 10 dnů s tím, že pokud nebude reagovat a do uvedeného termínu danou částku neuhradí, bude žalobkyně nucena obrátit s na soud.8. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku („o.z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.9. Věřitel sjednal smlouvu v postavení podnikatele a žalovaný v postavení spotřebitele (§ 419 a § 420 o.z.). Vzniklý závazek je tak kromě příslušných ustanovení o.z., nutno posoudit rovněž podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru.10. Podle ust. § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni sjednání smlouvy poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.11. Podle ust. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru ve znění ke dni sjednání smlouvy poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.12. Poskytovatel úvěru byl povinen před uzavřením smlouvy posoudit úvěruschopnost žalovaného (§ 86 odst. 1 zák. o spotř. úvěru), přičemž porušení této povinnosti má za následek neplatnost smlouvy. Jedná se přitom o neplatnost absolutní (§ 87 odst. 1 zák. o spotř. úvěru). Bylo na žalobkyni, aby splnění této své povinnosti v průběhu řízení tvrdila a prokázala.13. Žalobkyně ohledně posouzení úvěruschopnosti žalovaného uvedla, že před uzavřením smlouvy žalovaný sdělil, že má čistý měsíční příjem ze zaměstnání ve společnosti , právnická osoba, . ve výši 36 000 Kč. Zároveň uvedl, že je svobodný a nemá žádné vyživovací povinnosti. Příjem žalobkyně ověřila prostřednictvím výpisu z bankovního účtu žalovaného a zjistila, že průměrný čistý měsíční příjem žalovaného činí 27 105 Kč. Žalovaný v rámci žádosti uvedl celkové měsíční příjmy domácnosti ve výši 36 000 Kč a celkové měsíční výdaje domácnosti 1 000 Kč. Žalobkyně nevycházela pouze z údajů uvedených žalovaným, ale tyto údaje žalobkyně ověřila prostřednictvím jejich porovnání s normativními náklady na bydlení a životním minimem. Platby a další závazky žalovaného žalobkyně zjišťovala prostřednictvím úvěrových registrů NRKI/BRKI. Žalobkyně zjistila k datu žádosti tři závazky žalovaného, a to osobní úvěr se splátkou 4 141 Kč (zbývající jistina 335 696 Kč), úvěr ze stavebního spoření se splátkou 4 829 Kč (zbývající jistina 782 784 Kč) a osobní úvěr se splátkou 6 410 Kč (zbývající jistina 495 543 Kč). Žalovaný byl dále prověřen v insolvenčním rejstříku a registru SOLUS, a to bez negativního nálezu. Po zohlednění ověřených výdajů a příjmu byl stanoven disponibilní příjem ve výši 1 715 Kč, proto žalobkyně úvěr poskytla. Z uvedeného je patrné, že disponibilní příjem žalovaného pro splácení úvěru převyšoval měsíční splátku poskytnutého úvěru, která činila 1 529 Kč. Ke svým tvrzením o posouzení úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně předložila úvěrovou zprávu, výpis z bankovního účtu žalovaného a dokument „potvrzení o prověření úvěruschopnosti klienta před poskytnutím úvěru“.14. Soud konstatuje, že žalobkyně prostřednictvím výpisů z účtu žalovaného řádně zjistila jeho příjem z pracovního poměru, přičemž tento příjem v průměru za tři měsíce předcházející poskytnutí předmětného úvěru přesně odpovídá uváděné částce 27 105 Kč měsíčně. Výhradu soud nemá rovněž ke zjišťování stávajících závazků žalovaného ke dni žádosti o úvěr. Žalobkyně náležitým způsobem z úvěrových registrů identifikovala tři tehdy aktuální závazky žalovaného, které v souhrnu splácel měsíční splátkami v celkové výši 15 380 Kč, přičemž celková zbývající jistina těchto závazků činila 1 614 023 Kč. Další skutečné výdaje žalovaného však žalobkyně nezjišťovala a použila namísto toho normativní náklady na bydlení a životní minimum. Tento postup soud nepovažuje za adekvátní, když žalobkyně mohla rovněž tak jako u zjišťování příjmu vyjít z výpisů z bankovního účtu žalovaného, které měla k dispozici. Žalobkyně uvedla, že po zohlednění ověřených příjmů a výdajů dospěla k disponibilnímu příjmu žalovaného ve výši 1 715 Kč. Dopočtem soud dovodil, že ohledně všech výdajů žalovaného mimo splátky stávajících závazků kalkulovala žalobkyně s částkou 1