18 C 26/2024-59 — Okresní soud v Kolíně

1. Žalobce se podanou žalobou domáhal na žalované zaplacení částky 17 031,22 Kč s příslušenstvím z titulu dluhu ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , tel. číslo, ze dne 25. 3. 2021, která byla uzavřena mezi žalovanou a právním předchůdcem žalobce, společností , právnická osoba, , IČ , IČO, , se sídlem , adresa, . Na základě uvedené smlouvy poskytl právní předchůdce žalobce žalované peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření smlouvy. V souvislosti s úvěrem se žalovaná zavázala zaplatit právnímu předchůdci žalobce poplatek a pojistné v souhrnné výši 8 959 Kč. Celkovou částku odpovídající součtu poskytnuté zápůjčky, poplatku a pojistného se žalovaná zavázala uhradit ve 45 týdenních splátkách po 422 Kč, přičemž poslední splátka připadala na 3. 2. 2022. Žalovaná nehradila splátky řádně a včas, když poslední splátku zaplatila dne 7. 4. 2021, celkem uhradila pouze 600 Kč. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 14. 12. 2022 byla pohledávka vyplývající z výše uvedené smlouvy postoupena na žalobce. Vedle částky 17 031,22 Kč (dlužná jistina 9 669,71 Kč + dlužný poplatek 7 361,51 Kč) žalobce žalobou požadoval kapitalizovaný úrok ve výši 2 373,37 Kč (smluvní úrok 28,14 % ročně z dlužné jistiny 9 669,71 Kč od 4. 2. 2022, tj. ode dne následujícího po splatnosti poslední sjednané splátky, do 14. 12. 2022), kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 1 098,18 Kč (zákonný úrok z prodlení z dlužné jistiny od 21. 8. 2021, tj. od marného uplynutí týdenní lhůty pro úhradu zbývající dlužné částky, do dne 14. 12. 2022), úrok 28,14 % ročně z dlužné jistiny od 15. 12. 2022 do zaplacení a zákonný úrok z prodlení ve výši 8,50 % ročně z dlužné jistiny rovněž od 15. 12. 2022 do zaplacení. Žalovaná na svůj dluh neuhradila ničeho, ačkoliv jí byla zaslána předžalobní upomínka.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.3. K nařízenému jednání se žalovaná bez včasné a důvodné omluvy nedostavila, proto soud ve věci jednal a rozhodl v její nepřítomnosti dle ust. § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu („o.s.ř.“). Žalobce se z jednání omluvil.4. Soud provedl důkazy listinami, které předložil žalobce k prokázání svých tvrzení, a z těchto listin byl zjištěn následující skutkový stav:5. Žalovaná a právní předchůdce žalobce, společnost , právnická osoba, , uzavřeli dne 25. 3. 2021 smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , tel. číslo, , na základě které byla žalované poskytnuta v hotovosti v den uzavření smlouvy částka ve výši 10 000 Kč. Žalovaná se zavázala zaplatit za tento úvěr poplatek ve výši 7 609 Kč, který se skládal z kapitalizovaného úroku ve výši 4 244 Kč, částky za zpracování spotřebitelského úvěru ve výši 1 500 Kč a částky za rozšířenou doplňkovou službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 1 865 Kč. Dále žalovaná přistoupila k doplňkovému pojištění, za které se zavázala uhradit pojistné ve výši 1 350 Kč. Celkovou částku ve výši 18 959 Kč se žalovaná zavázala smluvnímu věřiteli splatit formou 45 týdenních splátek po 422 Kč, poslední splátka činila 391 Kč (prokázáno smlouvou o spotřebitelském úvěru č. , tel. číslo, ze dne 25. 3. 2021). Žalovaná uhradila na smlouvu celkem 600 Kč (prokázáno tabulkou umoření ze dne 19. 12. 2022). Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 14. 12. 2022 přešla pohledávka ze smlouvy o úvěru z původního věřitele na žalobce, což bylo žalované sděleno písemným oznámením (prokázáno smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 14. 12. 2022, výpisem ze seznamu postupovaných pohledávek a oznámením o postoupení pohledávky ze dne 16. 12. 2022 včetně podacího lístku). Žalovaná byla k zaplacení zbývající dlužné částky před podáním žaloby vyzvána, přičemž jí byla stanovena lhůta k úhradě do 16. 6. 2023 (prokázáno předžalobní výzvou k plnění ze dne 1. 6. 2023 včetně podacího lístku).6. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku („o.z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.7. Původní věřitel sjednal smlouvu v postavení podnikatele a žalovaná v postavení spotřebitele (§ 419 a § 420 o.z.). Vzniklý závazek je tak kromě příslušných ustanovení o.z., nutno posoudit rovněž podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru.8. Podle ust. § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru ve znění ke dni sjednání smlouvy, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.9. Podle ust. § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru ve znění ke dni sjednání smlouvy poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.10. Podle ust. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru ve znění ke dni sjednání smlouvy poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.11. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.12. Podle § 1879 o.z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).13. Poskytovatel úvěru byl povinen před uzavřením smlouvy posoudit úvěruschopnost žalované (§ 86 odst. 1 zákona o spotř. úvěru), přičemž porušení této povinnosti má za následek neplatnost smlouvy. Jedná se přitom o neplatnost absolutní (§ 588 o.z.), k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, a zejména rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18, neboť zákon o spotřebitelském úvěru provádí směrnici Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS, což s sebou nese i povinnost eurokonformního výkladu vnitrostátní úpravy. Bylo na žalobci, aby splnění této povinnosti svého právního předchůdce v průběhu řízení tvrdil a prokázal.14. Stran posouzení úvěruschopnosti žalované žalobce odkázal především na její zákaznickou kartu. Uvedl, že jeho právní předchůdce požadoval a získal od žalované informace o jejích rodinných, majetkových a pracovních poměrech, které zanesl do karty zákazníka a ověřil oproti dokladům vyžádaným od žalované. V zákaznické kartě je uvedeno, že žalovaná byla v době uzavření smlouvy svobodná, měla středoškolské vzdělání a žila v nájmu. Pracovala jako operátor výroby ve společnosti , právnická osoba, s čistým příjmem ve výši 12 629 Kč měsíčně. Její měsíční odhadované výdaje dle karty činily 4 000 Kč, neměla úvěr u jiné společnosti. Ke svým tvrzením doložil žalobce potvrzení o zajištění ubytování žalované od jejího zaměstnavatele ze dne 1. 3. 2021, pracovní smlouvu a výplatní pásky žalované za měsíce leden (11 348 Kč) a únor 2021 (12 138 Kč). Z takto získaných informací pak právní předchůdce žalobce usoudil, že schopnost žalované splácet úvěr je dána. Posouzení úvěruschopnosti žalované ze strany předchůdce žalobce soud považuje za zcela nedostatečné. Lze přisvědčit, že řádně zjistil příjem žalované, avšak nedostatečně se věnoval jejím výdajům. Výdaje ve výši 4 000 Kč jsou označeny jako odhadované a jen stěží mohly odpovídat realitě, a to zvlášť s přihlédnutím k tomu, že žalovaná žila v době poskytnutí úvěru v nájmu. Předchůdce žalobce se v tomto ohledu spolehl jen na tvrzení žalované. Nevyžádal si od žalované např. výpisy z bankovního účtu, přestože bankovní účet na její jméno byl dle karty veden. Z uvedeného je zřejmé, že původní věřitel nemohl být v pozici,