18 C 314/2023-69 — Okresní soud v Kolíně

1. Žalobce se podanou žalobou domáhal na žalovaném zaplacení částky 609 823,59 Kč s příslušenstvím. Uvedl, že dne 13.12.2018 uzavřel se žalovaným smlouvu o úvěru, na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 698 504 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr splatit spolu s úrokem ve výši 9,9 % ročně, a to v pravidelných měsíčních splátkách po 9779 Kč vždy k 20. dni každého kalendářního měsíce počínaje dnem 21.1.2019 s tím, že poslední splátka ve výši 3 612 Kč bude splacena dne 20.12.2027. Přestože byl žalovaný opakovaně vyzýván k úhradě, své závazky neplnil řádně a včas. Z tohoto důvodu žalobce úvěr zesplatnil dopisem ze dne 1.2.2023 ke stejnému dni. Dlužná částka ke dni zesplatnění je tvořena součtem poskytnutého plnění (605 461,59 Kč), poplatky (4 362 Kč), tj. částka 609 823,59 Kč. K této částce je třeba připočíst zbytek neuhrazených nákladů spojených s prodlením a ceny za pojištění ve výši 2 933 Kč. Dále žalobce požadoval obchodní úrok z úvěru ve výši 15 % ročně z částky 28 638,82 Kč od 29. 9. 2022 do zaplacení a zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 28 638,82 Kč od 29. 9. 2022 do zaplacení. Žalovaný na dlužné částky ničeho neuhradil, přestože byl k plnění vyzván předžalobními upomínkami.2. Žalovaný prostřednictvím opatrovníka uvedl, pokud byl zesplatňující dopis ze dne 1.2.2023 odeslán žalovanému na adresu , adresa, , pak je žaloba v části předčasná, neboť ve smlouvě ze dne 13.12.2018 je jako korespondeční adresa , adresa, , proto navrhl žalobu v části 486 127,07 Kč zamítnout. Upozornil, že žalobce nedostatečně tvrdí a prokazuje zkoumání úvěruschopnosti žalovaného.3. Soud provedl důkazy listinami, které předložil žalobce k prokázání svých tvrzení, přičemž z těchto listin bylo zjištěno, že účastníci dne 13.12.2018 sjednali dohodu označenou jako smlouva o úvěru, na základě které žalobce poskytnul žalovanému peněžní prostředky ve výši 698 504 Kč Úroková sazba byla sjednána ve výši 9,99 % ročně. Žalovaný se zavázal úvěr splatit formou pravidelných měsíčních splátek ve výši 9 779 Kč, přičemž splatnost poslední splátky připadala na den 20.12.2027. Bylo dohodnuto, že úvěr bude poskytnut na účet žalovaného a žalobce bude splátky úvěru z tohoto účtu strhávat (prokázáno smlouvou o úvěru ze dne 13.12.2018, transakce úvěru ZUV 221). V žádosti o poskytnutí úvěrového produktu žalovaný uvedl, že je zaměstnán u , právnická osoba, s příjmem 34 618 Kč ((prokázáno žádostí o poskytnutí úvěrového produktu ze dne 13.12.2018). Z výpisů z běžného účtu žalovaného za měsíce březen a ž listopad 2018 je zřejmé že žalovanému chodila měsíčně výplata kolem 35 000 Kč průměrně a že hospodaří s kladným zůstatkem (prokázáno výpisy z běžného účtu žalovaného za březen a ž listopad 2018). Žalovaný dne 7.10.2022 žalobci oznámil identifikační a kontaktní údaje, kdy kontaktní adresa je , adresa, (prokázáno oznámením identifikačních a kontaktních údajů). Žalovaný nesplácel úvěr řádně a včas (prokázáno přehledem splátek úvěru sestava ZUV 435). Na dluh po splatnosti byl upozorněn dopisem ze dne 30.12. 2022 (prokázáno výzvou k úhradě dlužné částky ze dne 30.12. 2022). Dopisem ze dne 30.12.2022 upozornil žalobce žalovaného na přetrvávající dluh po splatnosti a vyzval jej k úhradě dlužné částky nejpozději do dne 1.2. 2023 s tím, že jinak dojde k zesplatnění celého úvěru (prokázáno poslední výzvou k úhradě dlužné částky ze dne 30.12. 2022). Dopisem ze dne 1.2.2023 žalobce informoval žalovaného, že přes výzvy nedošlo k úhradě dlužné částky, a proto žalobce ke dni 1.2.2023 celý úvěr zesplatnil. Dále žalobce upozornil žalovaného, že předmětná úvěrová pohledávka je ode dne 1.2.2023 úročena souběžně sazbou řádného úroku i sazbou úroku z prodlení. Ke dni 1.2.2023 proto dluží žalovaný celkovou částku 609 823,59Kč a tato částka každým dnem narůstá (prokázáno rozhodnutím o okamžité splatnosti celkového dluhu ze dne 1.2.2023). Ke dni zesplatnění činila dlužná částka 609 823,59 Kč, z toho na jistinu připadá 605 461,59 Kč (prokázáno transakční historií – dokumentem „poklady pre súdne konanie). K úhradě dlužné částky byl žalovaný vyzván předžalobní upomínkou ze dne 15.9. 2023 (prokázáno výzvou k zaplacení před podáním žaloby ze dne 15.9. 2023).4. Podle § 2395 o.z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.5. Vzniklý závazek je tak kromě příslušných ustanovení o.z., nutno posoudit rovněž podle zákona č 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „z.s.ú.“).6. Podle § 86 odst. 1 z.s.ú. ve znění ke dni sjednání smlouvy poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.7. Podle § 87 odst. 1 z.s.ú. ve znění ke dni sjednání smlouvy poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.8. Poskytovatel předmětného úvěru byl tedy povinen před uzavřením smlouvy posoudit úvěruschopnost žalovaného (§ 86 odst. 1 z.s.ú.), přičemž porušení této povinnosti má za následek neplatnost smlouvy. Jedná se přitom o neplatnost absolutní (§ 588 o.z.), k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, a zejména rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18, neboť zákon o spotřebitelském úvěru provádí směrnici Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS, což s sebou nese i povinnost eurokonformního výkladu vnitrostátní úpravy.9. Ohledně posouzení úvěruschopnosti žalovaného pak žalobce uvedl, že žalovaný v žádosti o úvěr sdělil svůj příjem ve výši 34 618 Kč, což pracovník banky zkontroloval na základě příchozích transakcí na účet žalovaného vedený u žalobce. Banka dále také mj. ověřila, že žalovaný ani jeho zaměstnavatel nebyl v době úvěrové žádosti v insolvenčním řízení, z informací z CBCB předchozí splátkovou morálku žalovaného a z interní evidence zjistila, že žalovaný neměl ke své osobě žádné relevantní negativní informace. Banka stanovila životní výdaje žalovaného na základě dat jím sdělených v kombinaci s interními informacemi banky včetně využití statistických údajů na 7 077 Kč. V době žádosti měl žalovaný u žalobce PH ve se splátkou 6 653 Kč, který byl v rámci úvěrové žádosti zkonsolidován. Splátka nového úvěru činila 9 779 K, nové splátkové zatížení tak činilo 9 779 Kč. Příjem žalovaného tak byl dostatečný k pokrytí splátek i životních výdajů. Po odečtení nového splátkového zatížení od příjmů klientovi zbylo 24 839 Kč k pokrytí jeho životních nákladů. Ke svým tvrzením přiložil žalobce dokument „posouzení úvěruschopnosti“ a výpisy z účtu žalovaného od března 2018 do listopadu 2018. Soud konstatuje, že žalobce své povinnosti posoudit úvěruschopnost žalovaného u smlouvy o úvěru dostál, když zejména řádně zjistil příjem žalovaného, který byl (jak vyplývá z přiložených výpisů z účtu žalovaného), v době před poskytnutím úvěru, tj. ke během roku 2018, stabilní a dostačující pro úhradu splátek poskytovaného úvěru (9 779 Kč).10. Žalobce prokázal, že zesplatňující dopis zaslal žalovanému na adresu, kterou žalobci dne 7.10.2022 žalovaný sdělil.11. Za shora uvedeného soud dospěl k závěru, že nároky žalobce jsou důvodné, a proto rozhodl, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. O úroku z prodlení soud rozhodl dle § 1970 o.z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle ust. § 160 odst. 1 věty první o.s.ř., když neshledal důvodu pro jiný postup.12. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn § 142 odst. 1 o.s.ř. Žalobce byl v řízení plně úspěšný a náleží mu plná náhrada účelně vynaložených nákladů řízení. Konkrétně má žalobce nárok na náhradu částky 24 394+6098 Kč (zaplacený soudní poplatek) a částky 900 Kč (3 x 300 Kč), která představuje paušální náhradu za 3 úkony nezastoupeného účastníka řízení dle vyhl. č. 254/2015 Sb. Celkem tak má žalobce nárok na náhradu nákladů řízení ve výši 31 392 Kč, a to ve standardní třídenní lhůtě k plnění s počátkem běhu od právní moci tohoto rozsudku (§ 160 odst. 1 o.s.ř.).13. O nákladech ustanoveného opatrovníka žalovanému, jeh