18 C 322/2023-40 — Okresní soud v Kolíně

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala na žalovaném zaplacení částky 24 050 Kč s příslušenstvím s tím, že žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobkyně, společností , právnická osoba, , IČ , IČO, , dne 31. 7. 2018 smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na základě které byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 25 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaný potvrdil svým podpisem smlouvy. Žalovaný se zavázal vrátit věřiteli celkem částku ve výši 45 000 Kč, a to v 60 týdenních splátkách po 750 Kč. Celkovou splatnou částku tvořila jistina (25 000 Kč), úrok za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy (5 000 Kč), odměna za administrativní činnost (5 000 Kč) a odměna hotovostní inkaso splátek (10 000 Kč). Žalovaný však nehradil sjednané splátky řádně a včas, celkem zaplatil pouze 21 200 Kč. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 23. 3. 2023 došlo k postoupení pohledávky na žalobkyni. Postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno. Žalobkyně žalobou požadovala po žalovaném zaplacení částky 24 050 Kč sestávající z dlužné jistiny 18 705,65 Kč a dlužných úhrad za služby ve výši 5 344,35 Kč, dále kapitalizovaných úroků ve výši 16 827,23 Kč (úrok 25,38 % ročně z dlužné jistiny ve výši 18 705,65 Kč od 25. 9. 2019 do data postoupení 23. 3. 2023), kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 6 630,11 Kč (zákonný úrok z prodlení ve výši 10 % ročně počítaný z dlužné jistiny od 25. 9. 2019 do data postoupení 23. 3. 2023), úroků ve výši 25,38 % ročně z dlužné jistiny ve výši 18 705,65 Kč od 24. 3. 2023 do zaplacení a úroků z prodlení v zákonné výši 10 % ročně z dlužné jistiny ve výši 18 705,65 Kč od 24. 3. 2023 do zaplacení. Žalovaný svůj dluh neuhradil, přestože byl k plnění vyzván předžalobní upomínkou.2. Žalovaný se k žalobě, ač mu byla řádně doručena, nevyjádřil.3. K nařízenému jednání se žalovaný bez včasné a důvodné omluvy nedostavil, proto soud ve věci jednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti dle ust. § 101 odst. 3 o.s.ř.4. Soud provedl důkazy listinami, které předložila žalobkyně k prokázání svých tvrzení, a z těchto listin bylo zjištěno, že žalovaný a právní předchůdce žalobkyně (společnost , právnická osoba, , IČ , IČO, ) sjednali dne 31. 7. 2018 dohodu označenou jako smlouva o spotřebitelském úvěru v hotovosti č. , hodnota, , na základě které byly žalovanému v hotovosti poskytnuty peněžní prostředky ve výši 25 000 Kč, což žalovaný stvrdil podpisem smlouvy. Žalovaný se zavázal vrátit věřiteli celkem částku ve výši 45 000 Kč, a to v 60 týdenních splátkách po 750 Kč. Celkovou splatnou částku tvořila jistina ve výši 25 000 Kč a úrok za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 5 000 Kč, administrativní poplatek ve výši 5 000 Kč a odměna za hotovostní inkaso splátek ve výši 10 000 Kč (prokázáno smlouvou o spotřebitelském úvěru v hotovosti č. , hodnota, ). Žalovaný uhradil na smlouvu celkem částku 21 200 Kč. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 23. 3. 2023 uzavřené mezi původním věřitelem a žalobkyní došlo k postoupení pohledávky na žalobkyni. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 19. 4. 2023 (prokázáno smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 23. 3. 2023, potvrzením o provedení úhrady za postoupení pohledávek ze dne 28. 3. 2023, výpisem ze seznamu postupovaných pohledávek, oznámením o postoupení pohledávky ze dne 19. 4. 2023 včetně podacího lístku). Žalovaný byl k úhradě dlužné částky vyzván předžalobní upomínkou ze dne 10. 7. 2023 (prokázáno předžalobní upomínkou včetně dokladu o odeslání).5. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.6. Podle § 1879 o.z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).7. Původní věřitel uzavřel smlouvu v postavení podnikatele a žalovaný v postavení spotřebitele (§ 419 a § 420 o.z.). Vzniklý závazek je tak kromě příslušných ustanovení o.z., nutno posoudit rovněž podle zákona č 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „z.s.ú.“).8. Podle § 86 odst. 1 z.s.ú. ve znění ke dni sjednání smlouvy poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.9. Podle § 87 odst. 1 z.s.ú. ve znění ke dni sjednání smlouvy poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.10. Poskytovatel úvěru byl tedy povinen před uzavřením smlouvy posoudit úvěruschopnost žalovaného (§ 86 odst. 1 z.s.ú.), přičemž porušení této povinnosti má za následek neplatnost smlouvy. Jedná se přitom o neplatnost absolutní (§ 588 o.z.), k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, a zejména rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18, neboť zákon o spotřebitelském úvěru provádí směrnici Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS, což s sebou nese i povinnost eurokonformního výkladu vnitrostátní úpravy.11. Stran posouzení úvěruschopnosti žalovaného odkázala žalobkyně především na zákaznickou kartu žalovaného. Uvedla, že její právní předchůdce požadoval a získal od žalovaného informace o jeho rodinných, majetkových a pracovních poměrech, které zanesl do karty zákazníka a ověřil oproti dokladům vyžádaným od žalovaného. Z takto získaných informací pak právní předchůdce žalobkyně usoudil, že schopnost žalovaného splácet úvěr je dána. V době sjednání smlouvy o úvěru byl žalovaný dle karty zákazníka ženatý, měl středoškolské vzdělání a pracoval jako zedník u zaměstnavatele Čas stavitelství s.r.o. s čistým příjmem ve výši 19 041 Kč měsíčně. Žalovaný měl u předchůdce žalobkyně další úvěr, a to ve výši 32 000 Kč, který splácel částkou 4 000 Kč měsíčně. Výdaje žalovaného na bydlení činily dle karty 3 000 Kč a osobní výdaje (telefon, jídlo, léky, doprava, oblečení) 5 000 Kč, celkem i se splátkou dalšího úvěru činily výdaje žalovaného 12 000 Kč. Odečtením výdajů od příjmu pak předchůdce žalobkyně dospěl k použitelnému příjmu žalovaného ve výši 7 041 Kč. Údaje byly ověřeny oproti pracovní smlouvě žalovaného, jeho výplatním páskám a občanskému průkazu. Kopie těchto dokumentů však nebyly ke kartě přiloženy. Takové posouzení úvěruschopnosti žalovaného soud považuje za zcela nedostatečné. Informace uvedené v kartě zákazníka zůstaly ve své podstatě v rovině tvrzení. Právní předchůdce žalobkyně se spolehl čistě na tvrzení žalovaného. Nevyžádal si např. výpisy z bankovního účtu žalovaného či neprovedl lustraci žalovaného v registrech dlužníků. Vzhledem k uvedenému je zřejmé, že předchůdce žalobkyně rozhodně nebyl v pozici, kdy by z výsledku posouzení úvěruschopnosti žalovaného vyplývalo, že nejsou důvodné pochybnosti o jeho schopnosti úvěr splácet.12. S ohledem na to, že žalobkyně ve věci neprokázala, že při sjednávání smlouvy byla splněna zákonná povinnost jejího právního předchůdce s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost žalovaného jakožto dlužníka, je tak tato smlouva absolutně neplatná. V řízení bylo naopak prokázáno, že právní předchůdce žalobkyně uzavřel předmětnou smlouvu s žalovaným, aniž by vzal v úvahu všechny nezbytné a relevantní faktory, které by mohly ovlivnit schopnost žalovaného daný úvěr po dobu jeho trvání splácet.13. Vzhledem k tomu, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným nebyl sjednán platný závazek, má žalobkyně podle ust. § 87 odst. 1 z.s.ú. nárok na vrácení peněžité částky představující nesplacenou část jistiny úvěru. Z tvrzení a listinných důkazů žalobkyně bylo prokázáno, že předchůdce žalobkyně vyplatil z titulu smlouvy o zápůjčce žalovanému částku 24 050 Kč, žalovaný zaplatil celkem částku 21 200 Kč a zbývá mu tak uhradit na jistině částku ve výši 2 850 Kč. Soud proto uložil žalovanému povinnost tuto částku žalobkyni zaplatit. Žalovaný je dále povinen zaplatit žalobkyni zákonný úrok z prodlení z přizna