19 C 252/2023 — Okresní soud v Kolíně

Žalobce se domáhal po žalovaném zaplacení 29 287 Kč s příslušenstvím. V žalobních důvodech uvedl, že žalobkyně jako pronajímatelka uzavřela se žalovaným jako nájemcem nájemní smlouvu, na jejím základě přenechala žalovanému k dočasnému užívání kolový kloubový nakladač. Žalovaný vrátil předmět nájmu žalobkyni dne [datum]. Na nájemné vystavila žalobkyně dne [datum] žalovanému fakturu v částce 39 870 Kč splatné dne [datum]. Část této pohledávky ve výši 10 583 Kč žalobkyně započítala vůči vzájemné pohledávce žalovaného na vrácení jistoty složené žalovaným podle jiné nájemní smlouvy. Má proto žalobkyně za žalovaným pohledávku na zaplacení 29 287 Kč. Jejím příslušenstvím je úrok z prodlení v zákonné výši. Žalovaný ji nesplnil ani přes výzvu zástupce žalobkyně ze dne [datum]. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Žalovaný je státním příslušníkem Slovenské republiky. Žalovaný měl v době zahájení řízení v projednávané věci bydliště na území České republiky, a proto je podle čl. 4 odst. 1 a čl. 62 odst. 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) [číslo] o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech dána mezinárodní soudní příslušnost (pravomoc) soudů České republiky. Podle § 153b odst. 1 o. s. ř. zmešká-li žalovaný, kterému byly řádně doručeny do jeho vlastních rukou (§ 49 o.s.ř.) žaloba a předvolání k jednání nejméně deset dnů přede dnem, kdy se jednání má konat, a který byl o následcích nedostavení se poučen, bez důvodné a včasné omluvy první jednání, které se ve věci konalo, a navrhne-li to žalobce, který se dostavil k jednání, pokládají se tvrzení žalobce obsažená v žalobě o skutkových okolnostech, týkající se sporu, za nesporná a na tomto základě může soud rozhodnout o žalobě rozsudkem pro zmeškání. Podle § 153b odst. 3 o.s.ř. rozsudek pro zmeškání nelze vydat ve věcech, v nichž nelze uzavřít a schválit smír (§ 99 odst. 1 a 2 o.s.ř.), nebo došlo-li by takovým rozsudkem ke vzniku, změně nebo zrušení právního poměru mezi účastníky. Žalovanému soud doručil dne [datum] žalobu předvolání k prvému jednání ve věci, tedy více než deset dnů přede dnem jeho konání, přičemž žalovaný byl upozorněn, že jestliže se k němu bez důvodné a včasné omluvy nedostaví, může být vydán rozsudek pro zmeškání. Žalovaný se přesto bez omluvy k prvému nařízenému jednání ve věci nedostavil. Žalobkyně, která se dostavila, navrhla vydání rozsudku pro zmeškání. Se zřetelem k tomu, že byly splněny předpoklady pro vydání rozsudku pro zmeškání, soud podle § 153b odst. 1 o.s.ř. vydal rozsudek pro zmeškání, kterým žalobě zcela vyhověl, s tím, že tvrzení žalobkyně obsažená v žalobě o skutkových okolnostech týkajících se sporu, měl za nesporná. Věc právně posoudil podle čl. 4 odst. 1 písm. b) nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I), § [číslo], § 2324 a § 1970 o.z. a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, určuje odměna likvidátora, likvidačního správce a člena orgánu právnické osoby jmenovaného soudem a upravují některé otázky Obchodního věstníku, veřejných rejstříků právnických a fyzických osob a evidence svěřenských fondů a evidence údajů o skutečných majitelích, ve znění pozdějších předpisů. Lhůta k plnění vychází z § 160 odst. 1 o.s.ř. V projednávané věci soud neshledal důvody pro stanovení delší lhůty ani ke stanovení splátek. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o.s.ř. Plně procesně úspěšnému žalobci přísluší vůči žalovanému právo na náhradu nákladů řízení ve výši 13 560 Kč, které sestávají ze soudního poplatku zaplaceného za řízení ve výši 1 465 Kč a z odměny za zastupování advokátem a náhrady jeho hotových výdajů v celkové výši 12 095 Kč (tři úkony právní služby po 2 300 Kč při tarifní hodnotě 29 287 Kč, a to převzetí a příprava zastoupení, návrh na vydání elektronického platebního rozkazu a účast při jednání konaném dne [datum], jeden úkon právní služby po 1 150 Kč při tarifní hodnotě 29 287 Kč, a to výzva k plnění ze dne [datum], dále čtyři paušální náhrady hotových výdajů po 300 Kč, celkem tedy 9 250 Kč, a náhrada za daň z přidané hodnoty ve výši 1 943 Kč, cestovné ve výši 502 Kč při cestě [obec] – [obec] a zpět dne [datum] v délce 64 km, průměrné spotřebě 5, 9 l [číslo] km a průměrné ceně benzinu automobilového 95 oktanů ve výši 38, 20 Kč za litr podle § 4 písm. a) vyhlášky č. 398/2023 Sb., o změně sazby základní náhrady za používání silničních motorových vozidel a stravného a o stanovení průměrné ceny pohonných hmot pro účely poskytování cestovních náhrad, a při náhradě za používání osobních silničních motorových vozidel ve výši 5, 60 Kč za kilometr jízdy podle § 1 písm. b) vyhlášky č. 398/2023 Sb. a dále náhrada za promeškaný čas v rozsahu čtyř půlhodin po 100 Kč, tj. 400 Kč). Výzvu zástupce žalobce žalovanému ze dne [datum] soud považoval za jednoduchou výzvu k plnění podle § 11 odst. 2 písm. h) advokátního tarifu, za niž náleží mimosmluvní odměna ve výši jedné poloviny, neboť neobsahuje žádný právní rozbor. Při určení výše odměny za zastupování advokátem soud vycházel z vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 5. 2013, sp. zn. 31 Cdo 3043/2010, uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod [číslo]).