11 C 162/2025-36 — Okresní soud v Kolíně

1. Žalobce se žalobou podanou dne 29. 4. 2025 domáhal na žalovaném zaplacení částky 31 701 Kč s příslušenstvím s tím, že účastníci uzavřeli dne 9. 2. 2024 smlouvu o zápůjčce, na základě které žalobce poskytl žalovanému peněžní prostředky ve výši 19 500 Kč, které byly žalovanému dne 9. 2. 2024 zaslány na účet č. , č. účtu, . Žalovaný se zavázal za poskytnutí zápůjčky uhradit poplatek ve výši 6 021 Kč. Jistina a poplatek v celkové výši 25 521 Kč byly splatné dne 10. 4. 2024. Žalobce poskytl zápůjčku prostřednictvím své webové stránky , Anonymizováno, . Žalovaný na svůj dluh uhradil celkem částku 6 338 Kč. V důsledku prodlení mu vznikla povinnost uhradit též úroky z prodlení v zákonné výši, smluvní pokutu 0,10 % denně z částky 19 500 Kč od 11. 4. 2024 do 29. 4. 2025 v celkové výši 6 180 Kč dle článku 2.3 smlouvy a účelně vynaložené náklady v souvislosti s uplatněním pohledávky (za písemné výzvy) v celkové výši 2 500 Kč.2. Žalovaný se k žalobě písemně nevyjádřil.3. Žalobce se k nařízenému jednání po předchozí omluvě nedostavil, soud proto věc projednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti dle ust. § 101 odst. 3 o.s.ř.4. Žalovaný při jednání soudu dne 9. 9. 2025 uvedl, že v inkriminovanou dobu, tj. v únoru 2024 měl více nesplacených půjček, které dříve čerpal od různých subjektů a půjčku, kterou si bral od žalobce, chtěl použít na splacení starších dluhů. Žalovaný nepopřel, že s žalobcem uzavřel v únoru loňského roku smlouvu o zápůjčce, nepopřel rovněž, že mu žalobce zaslal na jeho účet částku 19 500 Kč. Žalovaný dále uvedl, že se splácením půjčky mu pomáhala jeho matka, ale není již schopen dohledat doklady o tom, kolik bylo splaceno. Žalovaný hradil jiné dluhy, odhadem měl dva dluhy vůči jiným subjektům. Rozhodnutí ponechal na úvaze soudu, pouze požádal o stanovení delší lhůty k zaplacení, aby mohl dluh uhradit jednorázově.5. Soud provedl důkaz listinami, které předložil žalobce k prokázání svých tvrzení a z těchto listin byl zjištěn tento skutkový stav:Žalobce a žalovaný uzavřeli dne 9. 2. 2024 smlouvu o zápůjčce (spotřebitelském úvěru), na základě které byl žalovanému poskytnut spotřebitelský úvěr v celkové výši 19 500 Kč na účet č. , č. účtu, . Žalovaný se zavázal zaplatit za tento úvěr poplatek ve výši 6 021 Kč. Celkovou částku se žalovaný zavázal poskytovateli úvěru zaplatit nejpozději do 10. 4. 2024. Dle evidence žalobce se žalovaný dostal do prodlení, když na poskytnutý úvěr uhradil pouze částku 6 338 Kč. Žalovaný byl o úhradu dluhu upomínán, naposledy upomínkou právního zástupce žalobce ze dne 30. 1. 2025.6. Podle § 2395 zák. č. 89/2012 Sb. (o.z.) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.7. Podle § 86 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.8. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.9. Soud vyzval žalobce, ať ve stanovené lhůtě označí důkazní prostředky a předloží listinné důkazy k žalobnímu tvrzení, že před uzavřením úvěrové smlouvy posuzoval úvěruschopnost žalovaného. Žalobce přípisem ze dne 12. 8. 2025 uvedl, že k prověření úvěruschopnosti žalovaného nebude doplňovat žádná skutková tvrzení ani předkládat důkazy. Zároveň požádal soud, aby rozhodl o vrácení bezdůvodného obohacení žalovaným a uhrazení zákonných úroků z prodlení.10. Podle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.11. Podle § 2991 odst. 1, 2 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.12. V projednávané věci bylo prokázáno, že žalobce s žalovaným uzavřeli dne 9. 2. 2024 smlouvu o spotřebitelském úvěru, na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr v celkové výši 19 500 Kč. Žalovaný se zavázal uhradit úvěr včetně sjednaného poplatku do 10. 4. 2024, přičemž doposud uhradil částku 6 338 Kč.13. Soud má zato, že k posouzení oprávněnosti nároku žalobce na vrácení úvěru včetně příslušenství a dalších plnění bylo zapotřebí posoudit platnost smlouvy z hlediska toho, zda žalobce dostál své zákonné povinnosti posoudit úvěruschopnost žalovaného jakožto dlužníka náležitým způsobem. Bylo na žalobci, aby splnění této povinnosti v průběhu řízení tvrdil a prokázal. Soud dospěl k závěru, že žalobce nedostatečně posoudil úvěruschopnost žalovaného, když ke svým tvrzením ohledně zkoumání úvěruschopnosti nepředložil žádný důkaz. Žalobci se tedy nepodařilo vyvrátit právní domněnku porušení povinnosti zkoumat úvěruschopnost žalovaného nastolenou podle zákona o spotřebitelském úvěru.14. Soud i bez návrhu přihlédne k neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru, zjistí-li, že poskytovatel spotřebitelského úvěru nesplnil povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele. Smlouva o úvěru, kterou žalovaný uzavřel s žalobcem, je tedy neplatná, protože žalobce porušil povinnost před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru s odbornou péčí posoudit schopnost žalovaného poskytnutý spotřebitelský úvěr splácet.15. Vzhledem k tomu, že mezi žalobcem a žalovaným nebyl sjednán platný závazek, má žalobce dle ustanovení § 2993 věta prvá o.z. nárok na vrácení peněžité částky představující nezaplacenou část jistiny úvěru. Z tvrzení a listinných důkazů žalobce bylo prokázáno, že žalobce vyplatil žalovanému částku 19 500 Kč z titulu spotřebitelského úvěru a žalovaný uhradil částku 6 338 Kč. Žalovaný je tedy povinen zaplatit žalobci dlužnou částku 13 162 Kč včetně zákonného úroku z prodlení dle § 1970 o.z. ve výši dle § 2 vl. nař. č. 351/2013 Sb., jdoucího od 5. 2. 2025 (tj. ode dne následujícího po uplynutí lhůty k plnění stanovené v předžalobní výzvě) do zaplacení. Soud proto v tomto rozsahu žalobě vyhověl a rozhodl, jak je ve výroku I. rozsudku uvedeno. Ve zbytku žalobního nároku soud z výše uvedených důvodů žalobu zamítl (výrok II).16. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ust. § 142 odst.2 o.s.ř. za situace, kdy žalovaný byl v řízení převážně procesně úspěšný, ale žádné náklady nepožadoval, soud proto rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.17. Soud postupem podle § 160 odst. 1 o.s.ř. určil, že peněžité plnění, k němuž je žalovaný povinen vůči žalobci, může žalovaný uhradit v delší stanovené lhůtě do 20. 10. 2025, jak je ve výroku rozsudku stanoveno. Přihlédl přitom k osobním a výdělkovým poměrům žalovaného i jeho úsilí svůj dluh vůči žalobci splnit.