11 C 170/2025-64 — Okresní soud v Kolíně

1. Žalobou podanou u zdejšího soudu dne 2. 5. 2025 se žalobce domáhal zaplacení částky 74 668,27 Kč se zákonným úrokem z prodlení. Uvedl, že s žalovaným uzavřel elektronicky dne 14. 5. 2024 smlouvu o revolvingovém úvěru, na základě které se zavázal poskytnout žalovanému spotřebitelský úvěr až do výše 65 600 Kč s možností postupného čerpání a žalovaný se zavázal poskytnuté finanční prostředky vrátit spolu s příslušenstvím dle smluvního ujednání, s odkazem na sazebník a všeobecné obchodní podmínky žalobce. Žalobce poskytl úvěr prostřednictvím své webové stránky , Anonymizováno, . Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr uhradit společně s poplatkem za poskytnutí úvěru a dalšími poplatky za volitelné služby. Žalovanému byl úvěr vyplácen na jeho účet č. , č. účtu, , a to ve třinácti částkách ve výši 9 919 Kč dne 13. 8. 2024, 400 Kč dne 13. 7. 2024, 300 Kč dne 14. 7. 2024, 10 Kč dne 17. 8. 2024, 544 Kč dne 15. 7. 2024, 3 600 Kč dne 12. 7. 2024, 100 Kč dne 15. 7. 2024, 11 500 Kč dne 14. 5. 2024, 400 Kč dne 14. 7. 2024, 4 300 Kč dne 11. 7. 2024, 200 Kč 11. 7. 2024, 3 600 Kč dne 11. 7. 2024 a 200 Kč dne 11. 7. 2024, celkem 35 073 Kč. Žalovaný si dále zvolil doplňkovou službu , Anonymizováno, za poplatek ve výši 990 Kč, službu , Anonymizováno, za poplatek ve výši 303,78 Kč a službu , Anonymizováno, za poplatek ve výši 79,68 Kč. Žalovaný na svůj dluh do podání žaloby uhradil pouze částku 76,03 Kč. V důsledku prodlení mu vznikla povinnost uhradit úroky z prodlení v zákonné výši z dlužné jistiny a poplatků, a dále smluvní pokutu 0,1 % denně z jistiny za dobu od 24. 8. 2024 do 22. 11. 2024 ve výši 3 420,38 Kč. Žalobce před podáním žaloby poslal žalovanému výzvu k úhradě prostřednictvím svého právního zástupce, a to podáním ze dne 16. 4. 2025.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Účastníci se k nařízenému jednání nedostavili, soud proto věc projednal a rozhodl v jejich nepřítomnosti dle ust. § 101 odst. 3 o.s.ř.4. Soud provedl důkaz listinami, které předložil žalobce k prokázání svých tvrzení a z těchto listin byl zjištěn tento skutkový stav:Žalobce a žalovaný uzavřeli dne 14. 5. 2024 smlouvu o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na základě které žalobce měl žalovanému poskytnout spotřebitelský úvěr až do výše 57 700 Kč s možností postupného čerpání. Žalovaný se dle smlouvy zavázal uhradit poplatek za poskytnutí úvěru a další poplatky za volitelné služby, a to za službu , Anonymizováno, ve výši 990 Kč, službu , Anonymizováno, ve výši 303,78 Kč a službu , Anonymizováno, servis ve výši 79,68 Kč. Součástí úvěrové smlouvy byly všeobecné obchodní podmínky platné od 12. 4. 2024. Žalovanému byl úvěr vyplacen na jeho účet č. , č. účtu, v jednotlivých částkách, a to 9 919 Kč dne 13. 8. 2024, 400 Kč dne 13. 7. 2024, 300 Kč dne 14. 7. 2024, 10 Kč dne 17. 8. 2024, 544 Kč dne 15. 7. 2024, 3 600 Kč dne 12. 7. 2024, 100 Kč dne 15. 7. 2024, 11 500 Kč dne 14. 5. 2024, 400 Kč dne 14. 7. 2024, 4 300 Kč dne 11. 7. 2024, 200 Kč 11. 7. 2024, 3 600 Kč dne 11. 7. 2024 a 200 Kč dne 11. 7. 2024, tj. celkem ve výši 35 073 Kč, což bylo doloženo dále zprávou , právnická osoba, . ze dne 25. 8. 2025. První splátka byla splatná dne 13. 6. 2024 a konec kreditového rámce měl nastat dne 2. 11. 2025. Dle evidence žalobce se žalovaný dostal do prodlení, když na poskytnutý úvěr uhradil pouze částku 76,03 Kč. Žalovaný byl o úhradu dluhu upomínán, naposledy upomínkou právního zástupce žalobce ze dne 16. 4. 2025.5. Podle § 2395 zák. č. 89/2012 Sb. (o.z.) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.6. Podle § 86 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.7. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.8. Podle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.9. Podle § 2991 odst. 1, 2 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.10. V projednávané věci bylo prokázáno, že žalobce s žalovaným uzavřeli dne 14. 5. 2024 smlouvu o revolvingovém spotřebitelském úvěru, na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr v celkové výši 35 073 Kč. Žalovaný se zavázal splatit úvěr včetně sjednaného poplatku a poplatku za další sjednané služby ve splátkách, kdy první splátka byla splatná dne 13. 6. 2024 a konec kreditového rámce měl nastat dne 2. 11. 2025. Žalovaný uhradil pouze částku 76,03 Kč.11. Soud má zato, že k posouzení oprávněnosti nároku žalobce na vrácení úvěru včetně příslušenství je zapotřebí posoudit platnost smlouvy z hlediska toho, zda žalobce dostál své zákonné povinnosti posoudit úvěruschopnost žalovaného jakožto dlužníka náležitým způsobem. Bylo na žalobci, aby splnění této povinnosti v průběhu řízení tvrdil a prokázal. Žalobce ke svým žalobním tvrzením o prověření úvěruschopnosti žalovaného nepředložil žádné konkrétní listinné důkazy, pouze výpis o posouzení úvěruschopnosti žalovaného a soupis identifikovaných příjmů žalovaného, kdy se jedná o listiny vyhotovené žalobcem bez připojení jakýchkoli ověřovacích dokladů. Právní zástupce žalobce se k nařízenému jednání po předchozí omluvě nedostavil, soud ho tedy nemohl poučit dle ustanovení § 118a odst. 1, 3 o.s.ř. o povinnosti tvrdit a prokázat shora uvedenou skutečnost. Žalobci se tedy nepodařilo vyvrátit právní domněnku porušení povinnosti zkoumat úvěruschopnost žalovaného nastolenou podle zákona o spotřebitelském úvěru.12. Soud i bez návrhu přihlédne k neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru, zjistí-li, že poskytovatel spotřebitelského úvěru nesplnil povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele. Smlouva o úvěru, kterou žalovaný uzavřel s žalobcem, je tedy neplatná, protože žalobce porušil povinnost před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru s odbornou péčí posoudit schopnost žalovaného poskytnutý spotřebitelský úvěr splácet.13. Vzhledem k tomu, že mezi žalobcem a žalovaným nebyl sjednán platný závazek, má žalobce dle ustanovení § 2993 věta prvá o.z. nárok na vrácení peněžité částky představující nezaplacenou část jistiny úvěru. Z provedených listinných důkazů bylo prokázáno, že žalobce vyplatil žalovanému částku v celkové výši 35 073 Kč z titulu spotřebitelského úvěru, žalovaný mu uhradil celkem částku 76,03 Kč a zbývá mu tak zaplatit na jistinu úvěru částku 34 996,97 Kč. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci kromě dlužné částky 34 996,97 Kč i zákonný úrok z prodlení dle § 1970 o.z. ve výši dle § 2 vl. nař. č. 351/2013 Sb., jdoucí ode dne 22. 4. 2025 (tj. ode dne následujícího po uplynutí lhůty k plnění stanovené v předžalobní výzvě) do zaplacení. Soud proto v tomto rozsahu žalobě vyhověl a rozhodl, jak je ve výroku I. rozsudku uvedeno. Ve zbytku žalobního nároku soud z výše uvedených důvodů žalobu zamítl (výrok II. rozsudku).14. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ust. § 142 odst.2 o.s.ř. za situace, kdy žalovaný byl v řízení převážně procesně úspěšný, ale žádné náklady mu nevznikly, soud proto rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.15. Lhůtu k plnění soud žalovanému stanovil dle § 160 odst. 1 věty prvé o.s.ř.