11 C 171/2025-48 — Okresní soud v Kolíně

1. Žalobce se žalobou podanou dne 13. 5. 2025 domáhal na žalované zaplacení částky 13 980 Kč s příslušenstvím s tím, že účastníci uzavřeli dne 5. 3. 2024 smlouvu o zápůjčce, na základě které žalobce poskytl žalované peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč, které byly žalované dne 5. 3. 2024 zaslány na účet č. , č. účtu, . Žalovaná se zavázala za poskytnutí zápůjčky uhradit poplatek ve výši 3 250 Kč. Jistina a poplatek v celkové výši 13 250 Kč byly splatné dne 4. 4. 2024. Žalobce poskytl zápůjčku prostřednictvím své webové stránky , Anonymizováno, . Žalovaná na svůj dluh neuhradila ničeho. V důsledku prodlení jí vznikla povinnost uhradit též úroky z prodlení v zákonné výši, smluvní pokutu 0,10 % denně z částky 10 000 Kč od 5. 4. 2024 do 8. 5. 2025 v celkové výši 3 980 Kč, kdy žalobce požaduje pouze poníženou částku 730 Kč dle článku 2.3 smlouvy a účelně vynaložené náklady v souvislosti s uplatněním pohledávky (za písemné výzvy) v celkové výši 2 500 Kč.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.3. Účastníci se k nařízenému jednání nedostavili, soud proto věc projednal a rozhodl v jejich nepřítomnosti dle ust. § 101 odst. 3 o.s.ř.4. Soud provedl důkaz listinami, které předložil žalobce k prokázání svých tvrzení a z těchto listin byl zjištěn tento skutkový stav:Žalobce a žalovaná uzavřeli dne 5. 3. 2024 smlouvu o zápůjčce (spotřebitelském úvěru), na základě které byl žalované poskytnut spotřebitelský úvěr ve výši 10 000 Kč na účet č. , č. účtu, . Žalovaná se zavázala zaplatit za tento úvěr poplatek ve výši 3 250 Kč. Celkovou částku se žalovaná zavázala poskytovateli úvěru zaplatit nejpozději do 4. 4. 2024. Dle evidence žalobce se žalovaná dostala do prodlení, když na poskytnutý úvěr neuhradila ničeho. Žalovaná byla o úhradu dluhu upomínána, naposledy upomínkou právního zástupce žalobce ze dne 30. 1. 2025.5. Zprávou , právnická osoba, . ze dne 12. 9. 2025 bylo prokázáno, že žalovaná je majitelem osobního účtu č. , č. účtu, , na tento účet jí byla dne 5. 3. 2024 připsána částka 10 000 Kč, a to pod v.s. , var. symbol, , který uvedl žalobce.6. Podle § 2395 zák. č. 89/2012 Sb. (o.z.) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.7. Podle § 86 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.8. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.9. Soud vyzval žalobce, ať ve stanovené lhůtě označí důkazní prostředky a předloží listinné důkazy k žalobnímu tvrzení, že před uzavřením úvěrové smlouvy posuzoval úvěruschopnost žalované. Žalobce podáním ze dne 25. 8. 2025 uvedl, že od žalované bylo zjištěno, že je zaměstnancem společnosti , právnická osoba, na dobu určitou jednoho roku s průměrným měsíčním příjmem 41 634 Kč. Příjem žalované byl ověřen výpisem ze systému , Anonymizováno, kdy za měsíc prosinec 2023 činila čistá mzda žalované 57 918 Kč, za měsíc leden 2024 činila 32 213 Kč a za měsíc únor 2024 činila 34 771 Kč. K výdajům žalovaná uvedla, že její měsíční výdaje činí 25 000 Kč, je vdaná, nemá žádnou vyživovací povinnost a bydlí podnájmu, přičemž žalobce vzal při vyhodnocení úvěruschopnosti žalované v úvahu výši z částky nezabavitelného minima ve výši 12 705 Kč, která byla nižší než žalovanou uváděná částka 25 000 Kč jejích měsíčních výdajů. Žalobce rovněž nahlédl do centrální evidence exekucí a insolvenčního rejstříku, kde žalovaná neměla žádný záznam.10. Podle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.11. Podle § 2991 odst. 1, 2 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.12. V projednávané věci bylo prokázáno, že žalobce s žalovanou uzavřeli dne 5. 3. 2024 smlouvu o spotřebitelském úvěru, na základě které byl žalované poskytnut úvěr ve výš 10 000 Kč. Žalovaná se zavázala uhradit úvěr včetně sjednaného poplatku do 4. 4. 2024, přičemž neuhradila ničeho.13. Soud má zato, že k posouzení oprávněnosti nároku žalobce na vrácení úvěru včetně příslušenství a dalších plnění bylo zapotřebí posoudit platnost smlouvy z hlediska toho, zda žalobce dostál své zákonné povinnosti posoudit úvěruschopnost žalované jakožto dlužníka náležitým způsobem. Bylo na žalobci, aby splnění této povinnosti v průběhu řízení tvrdil a prokázal. Soud dospěl k závěru, že žalobce nedostatečně posoudil úvěruschopnost žalované, když ohledně příjmů soudu sice předložil výpis ze systému , Anonymizováno, za měsíce předcházející uzavření smlouvy, další poměry žalované neprověřoval (např. výpisy z účtu za určité období) a ohledně výdajů žalované vycházel pouze z jejích tvrzení. Žalobci se tedy nepodařilo vyvrátit právní domněnku porušení povinnosti zkoumat úvěruschopnost žalované nastolenou podle zákona o spotřebitelském úvěru.14. Soud i bez návrhu přihlédne k neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru, zjistí-li, že poskytovatel spotřebitelského úvěru nesplnil povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele. Smlouva o úvěru, kterou žalovaná uzavřela s žalobcem, je tedy neplatná, protože žalobce porušil povinnost před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru s odbornou péčí posoudit schopnost žalované poskytnutý spotřebitelský úvěr splácet.15. Vzhledem k tomu, že mezi žalobcem a žalovanou nebyl sjednán platný závazek, má žalobce dle ustanovení § 2993 věta prvá o.z. nárok na vrácení peněžité částky představující nezaplacenou část jistiny úvěru. Z tvrzení a listinných důkazů žalobce bylo prokázáno, že žalobce vyplatil žalované částku 10 000 Kč z titulu spotřebitelského úvěru a žalovaná neuhradila ničeho. Žalovaná je tedy povinna zaplatit žalobci dlužnou částku 10 000 Kč včetně zákonného úroku z prodlení dle § 1970 o.z. ve výši dle § 2 vl. nař. č. 351/2013 Sb., jdoucího od 5. 2. 2025 (tj. ode dne následujícího po uplynutí lhůty k plnění stanovené v předžalobní výzvě) do zaplacení. Soud proto v tomto rozsahu žalobě vyhověl a rozhodl, jak je ve výroku I. rozsudku uvedeno. Ve zbytku žalobního nároku soud z výše uvedených důvodů žalobu zamítl (výrok II).16. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. Žalobce byl v řízení procesně úspěšný ohledně částky 10 000 Kč s příslušenstvím, ohledně zbývající částky 3 980 Kč, smluvní pokuty a nákladů spojených s uplatněním pohledávky a dalšího příslušenství byla jeho žaloba jako nedůvodná zamítnuta. Procesní úspěch žalobce činil 72 %, neúspěšný byl ve výši 28 %, náleží mu proto náhrada nákladů řízení v poměru 44 %. Žalobci v tomto řízení vznikly náklady za právní zastoupení ve věci za 3 úkony právní služby po 400 Kč a 3 režijní paušály po 100 Kč dle § 14b) vyhl.č. 177/1996 Sb., 21% DPH advokáta ve výši 315 Kč dle § 137 odst. 3 o.s.ř. a 800 Kč za zaplacený soudní poplatek, tj. celkem 2 615 Kč, z toho 44 % představuje částku 1 150,60 Kč. Soud žalované uložil, aby náhradu nákladů řízení v uvedené výši zaplatila k rukám advokáta žalobce podle § 149 odst. 1 o.s.ř.17. Lhůtu k plnění soud žalované stanovil dle § 160 odst. 1 věta prvá o.s.ř.