14 C 168/2025-67 — Okresní soud v Kolíně

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení , částka, s příslušenstvím s odůvodněním, že právní předchůdkyně žalobkyně, BNP Paribas , právnická osoba, , odštěpný závod BNP Paribas , právnická osoba, SA, IČO: , IČO, , jako původní věřitel, a žalovaný uzavřeli dne , datum, smlouvu o úvěru, a to na základě žádosti žalovaného č. , hodnota, , jíž se předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému spotřebitelský úvěr ve výši , částka, a žalovaný se zavázal vrátil tyto peněžní prostředky ve 48 měsíčních splátkách po , částka, měsíčně vždy k 17. dni každého měsíce, počínaje , datum, . Žalovaný své závazky ze smlouvy neplnil řádně a včas, když od , datum, nebylo na úvěrový dluh plněno ničeho, proto předchůdkyně žalobkyně pohledávku zesplatnila, a to ke dni , datum, . Žalobkyně proto požaduje po žalovaném zaplacení nesplacené jistiny úvěru ve výši , částka, , sjednaného úroku v sazbě 10,98 % p.a. za období od , datum, do , datum, v částce , částka, a sjednaných poplatků ve výši , částka, (cena za pojištění ve výši 3x , částka, a náklady spojené s prodlením ve výši , částka, ), to vše spolu se sjednaným úrokem 10,98 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení a zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení. Žalobkyně žalovaného upomínala, naposledy předžalobní výzvou před podáním žaloby.2. Žalovaný se k žalobě, přestože mu byla řádně doručena, nevyjádřil.3. Ke zjištění skutkového stavu věci soud provedl zejména následující důkazy, z nichž učinil následující skutková zjištění: Z přílohy žádosti o úvěr č. , hodnota, vyplynulo, že žalovaný ke své osobě uvedl, že je vyučen, od září 2019 je zaměstnán u , jméno FO, , IČO: , IČO, , jako řemeslník (dělník) s měsíčním čistým příjmem , částka, . Žije v nájemním bydlení, vyživovací povinnost nemá. Své finanční závazky vyčíslil částkou , částka, měsíčně. Z analýzy nájemného v České republice za rok 2019 vyplynulo, že průměrné tržní nájemné činilo v roce 2019 částku , částka, za metr čtvereční. Z žádosti o úvěr č. , hodnota, , včetně jejích příloh (informačního formuláře, akceptace půjčky ze dne , datum, , sazebníku pro úvěry), má soud za prokázané, že žalovaný uzavřel s předchůdkyní žalobkyně dne , datum, úvěrovou smlouvou. Sjednáno bylo poskytnutí úvěru s úvěrovým rámcem , částka, , který se žalovaný zavázal splácet ve 48 měsíčních splátkách ve výši , částka, vždy k 17. dni každého měsíce, počínaje , datum, (splátka , částka, spolu s úrokem ve výši 10,99 % p.a. z vypůjčené částky a s pojištěním ve výši 9,90% z měsíční splátky, celkem , částka, ). Základní roční úroková sazba byla sjednána ve výši 10,99 % ročně, pojištění se závazkem měsíční platby ve výši 9,90% z měsíční splátky úvěru a poplatek za nedodržení smluvních podmínek ve výši , částka, za každou pohledávku v prodlení delším 20 dnů. Žalovaný čerpal částku , částka, , doposud uhradil na jistinu , částka, (prokázáno sjetinou „podklady pre súdne konanie“, výpisy z úvěrového účtu č. , č. účtu, , historie stavu úvěru, sjetin přehledů plateb). Ze smlouvy o postoupení pohledávky ze dne , datum, (NZ 369/2023) soud zjistil, že pohledávka za žalovaným přešla na žalobkyni. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne , datum, vyplynulo, že žalovanému bylo oznámeno postoupení pohledávky. Dopisem ze dne , datum, , včetně potvrzení o odeslání, prohlásila žalobkyně pohledávku za splatnou ke dni , datum, s odůvodněním, že žalovaný své povinnosti ze smlouvy neplní řádně a včas. Žalovaný byl opakovaně vyzýván k úhradě dlužné částky, a to výzvou ze dne , datum, a předžalobní výzvou ze dne , datum, (prokázáno výzvami, včetně potvrzení o odeslání).4. Ohledně skutkového stavu tak soud dospěl k tomuto závěru: předchůdkyně žalobkyně uzavřela se žalovaným dálkovým způsobem smlouvu o úvěru s úvěrovým rámcem , částka, . Základní roční úroková sazba byla sjednána ve výši 10,99 % ročně, pojištění se závazkem měsíční platby ve výši 9,90% z měsíční splátky úvěru a poplatek za nedodržení smluvních podmínek ve výši , částka, za každou pohledávku v prodlení delším 20 dnů. Žalovaný načerpal úvěr ve výši , částka, , který však řádně nesplácel. Žalovaný byl opakovaně upomínán, naposledy předžalobní výzvou k plnění.5. Na základě závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce následovně:Žalovaný a předchůdkyně žalobkyně uzavřeli dne , datum, smlouvu o úvěru podle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“); předchůdkyně žalobkyně v postavení podnikatele a žalovaný v postavení spotřebitele (§ 419 a § 420 o. z.). Vzniklý závazek tak je kromě příslušných ustanovení o.z. nutno posoudit rovněž podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném v době uzavření smlouvy – , datum, (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), podle něhož je poskytovatel úvěrů povinen před uzavřením smlouvy posoudit úvěruschopnost žadatele o úvěr (§ 86 odst. 1 zákona); porušení této povinnosti má za následek neplatnost smlouvy s tím, že se jedná o neplatnost absolutní (§ 87 odst. 1 zákona), přičemž platí, že spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem (§ 87 odst. 1 poslední věta zákona o spotřebitelském úvěru). Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům (§ 87 odst. 2 zákona).6. Soud se s ohledem na právní úpravu zabýval z úřední povinnosti nejprve otázkou, zda předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy řádně prověřila schopnost žalovaného pravidelně splácet sjednaný úvěr a za tím účelem poskytl žalobkyni poučení. K posouzení úvěruschopnosti žalobkyně sdělila, že původní věřitel prověřil úvěruschopnost žalovaného, a to především na základě zhodnocení a ověření informací vyžádaných od žalovaného a nahlédnutím do veřejných registrů. Žalovaný v žádosti o úvěr uvedl příjem ve výši , částka, měsíčně, s tím, že je zaměstnán jako bazénový technik u , jméno FO, , IČO: , IČO, . Výši tohoto příjmu věřitel ověřil jak telefonicky u zaměstnavatele, tak online prověřováním pracovních nabídek na pracovní pozici „bazénových technik“, jehož výsledkem bylo zjištění, že měsíční mzda bazénového technika se pohybuje v rozmezí od , částka, do , částka, měsíčně. Výdaje žalovaného ověřil jednak náhledem do veřejných registrů, z nichž zjistil, že žalovaný není evidován v insolvenčním rejstříku, ani rejstříku exekucí, náhledem rovněž ověřil jeho předchozí splátkovou morálku, která byla nezávadná. Životní náklady věřitel stanovil na částku , částka, měsíčně, a to základě dat sdělených žalovaným v kombinaci s interními informacemi banky, včetně využití statistických údajů a aktuálních údajů životních nákladů a normativních nákladů na bydlení. Do této částky věřitel zahrnul jak průměrné tržní nájemné v oblasti bydliště žalovaného dle analýzy nájemného v roce 2019 navýšené o inflaci, tak úvěrové zatížení žalovaného v době podání žádosti o úvěr. Soud tento způsob ověřování příjmů a výdajů žalovaného považuje za dostačující, a to s ohledem na skutečnost, že žalobkyně své tvrzení o průměrné výši tržního nájemného v dané oblasti navýšené o inflaci ve výši , částka, měsíčně doložila, jakož i to, že nová výše měsíčních splátek úvěrů měla v důsledku poskytnuté konsolidace půjček poklesnout, a to z původních , částka, měsíčně na , částka, měsíčně. Soud proto dospěl k závěru, že předchůdkyně žalobkyně svou povinnost zkoumat úvěruschopnost žalovaného splnila, když dospěla k ověřenému závěru, že žalovanému zbývá po odečtení splátkového zatížení , částka, měsíčně k pokrytí životních nákladů. Tyto věřitel vyčíslil nižší částkou, a to ve výši , částka, měsíčně, z čehož náklady na bydlení činí , částka, a náklady na další životní potřeby , částka, .7. Podle § 2395 o.z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.Podle § 1968 o.z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.Podle § 1969 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení, může věřitel vymáhat splnění dluhu, anebo může od smlouvy odstoupit za podmínek ujednaných ve smlouvě nebo stanovených zákonem.Podle § 1970 o.z. dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.Podle § 1802 o.z. mají-li být plněny úroky a není-li jejich výš