14 C 185/2025-48 — Okresní soud v Kolíně

1. Žalobkyně se žalobou, podanou ke zdejšímu soudu dne 23.6.2025, domáhala po žalované zaplacení 30 000 Kč s příslušenstvím z titulu bezdůvodného obohacení. Uvedla, že právní předchůdkyně žalobkyně, společnost , právnická osoba, , IČO: , IČO, , a žalovaná uzavřely dne 28.4.2023 smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě byly žalované poskytnuty peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč, které žalovaná převzala hotově tentýž den a zavála se je vrátit společně s uhrazením částky 24 332 Kč v padesáti dvou týdenních splátkách po 1 045 Kč, přičemž poslední splátka měla být uhrazena 26.4.2024. Žalovaná neuhradila věřiteli po podpisu smlouvy ničeho. Žalobkyně tak požaduje zaplatil nesplacenou jistinu úvěru ve výši 30 000 Kč spolu s příslušenstvím, když pohledávka za žalovanou byla postoupena na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek a žalovaná byla o této skutečnosti vyrozuměna. Žalovaná byla před podáním žaloby bezúspěšně upomínána k úhradě dluhu.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.3. Soud rozhodl v souladu § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) bez nařízení jednání. Žalobkyně výslovně souhlasila s tím, aby bylo ve věci rozhodnuto bez nařízení jednání; souhlas žalované se podle § 101 odst. 4 o.s.ř. předpokládá, neboť nereagovala na výzvu k vyjádření k navrženému postupu.4. Z listin předložených účastníky vyplynula následující skutková zjištění: Ze zákaznické karty - žádosti o spotřebitelský úvěr, soud zjistil, že tato byla sepsaná obchodním zástupcem, paní , jméno FO, , dne 28.4.2023 a téhož dne podepsána žalovanou. Z žádosti vyplynulo, že žalovaná prokázala svou totožnost občanským průkazem, uvedla, že je mateřské/rodičovské dovolené, její čistý měsíční příjem činí 19 500 Kč, dokumenty k jeho věření předloženy nebyly. Měsíční výdaje žadatelky o úvěr činily 3 000 Kč. Jako účel čerpání úvěru byly označeny „neočekávané výdaje“. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, má soud za prokázané, že ji žalovaná uzavřela prostřednictvím obchodního zástupce, paní , jméno FO, , a to s , právnická osoba, dne 28.4.2023. Čerpaní peněžních prostředků bylo sjednáno ve výši 30 000 Kč na základě doplňkové služby „komfortního a flexibilního splácení“ hotově s tím, že společně s hotovostním úvěrem byl sjednán rovněž úrok ve výši 14 914 Kč, dále poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 1 500 Kč, poplatek za rozšířenou doplňkovou službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 5 994 Kč a doplňkové pojištění ve výši 1 924 Kč. Celková výše plateb, kterou měla žalovaná věřiteli zaplatit, činila 54 332 Kč. Sjednáno bylo týdenní splácení úvěru, a to v 52 týdenních splátkách po 1 045 Kč, s tím, že poslední splátka činí 1 037 Kč. Čerpanou částku 30 000 Kč převzala žalovaná v hotovosti prostřednictvím obchodního zástupce. Ze „sjetiny tabulky umoření ke smlouvě č. , hodnota, “ soud zjistil, že ke smlouvě , Anonymizováno, věřitel eviduje platby dlužníka v souhrnné částce 0 Kč. Skutečnost, že původní věřitel svou pohledávku za žalovaným postoupil na žalobkyni vyplynula ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 21.10.2024, včetně potvrzení o zaplacení kupní ceny ze dne 22.10.2024 a seznamu postoupených pohledávek (č. , hodnota, ). Postoupení bylo žalované oznámeno a žalovaná byla vyzvána k úhradě dlužné částky, a to předžalobní upomínkou ze dne 21.10.2024, včetně podacího lístku ze dne 11.11.2024. Před podáním žaloby byla žalovaná upomínána předžalobní výzvou ze dne 18.2.2025, odeslanou téhož dne (předžalobní výzvy, včetně podacího lístku).5. Ohledně skutkového stavu tak soud dospěl k tomuto závěru: dne 28.4.2023 právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela se žalovanou smlouvu o spotřebitelském hotovostním úvěru na částku 30 000 Kč. Žalovaná podpisem smlouvy stvrdila, že hotovost ve výši 30 000 Kč převzala. Žalovaná se zavázala vrátit věřiteli jistinu 30 000 Kč a dále částku 22 408 Kč a doplňkové pojištění ve výši 1 924 Kč, tedy celkem 54 332 Kč, a to v 52 týdenních splátkách po 1 045 Kč, nejpozději dne 26.4.2024. Smlouvou o postoupení pohledávek byly pohledávky za žalovanou postoupeny na žalobkyni, což bylo žalované oznámeno současně s předžalobní výzvou k plnění. Zaplacení žalované dlužné částky, ani jiné rozhodné skutečnosti pro věc, nebyly v řízení tvrzeny.6. Na základě závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce následovně: Žalovaná a právní předchůdkyně žalobkyně uzavřely smlouvu o úvěru podle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“); právní předchůdkyně žalobkyně v postavení podnikatele a žalovaná v postavení spotřebitele (§ 419 a § 420 o. z.). Vzniklý závazek tak je kromě příslušných ustanovení o.z. nutno posoudit rovněž podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném v době uzavření smlouvy (dále jen „zákon“), podle něhož je poskytovatel úvěrů povinen před uzavřením smlouvy posoudit úvěruschopnost žadatele o úvěr (§ 86 odst. 1 zákona); porušení této povinnosti má za následek neplatnost smlouvy s tím, že se jedná o neplatnost absolutní (§ 87 odst. 1 zákona). Žalobkyně v podané žalobě neuváděla žádná relevantní tvrzení o způsobu prověřování úvěruschopnosti žalované před uzavřením smlouvy, uvedla však, že se po žalované se domáhá toliko bezdůvodného obohacení, a to ve výši poskytnuté jistiny úvěru, neboť žalovaná na ni ničeho neuhradila. Z tohoto důvodu soud nevyzýval žalobkyni k doplnění žalobních tvrzení a důkazních návrhů k prověřování úvěruschopnosti žalovaného, a dospěl k závěru, že obě smlouvy o spotřebitelském úvěru jsou sice absolutně neplatné ve smyslu § 588 o. z. ve spojení s § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, nicméně nárok žalobkyně tak, jak byl uplatněn je důvodný, neboť v důsledku absolutní neplatnosti úvěrových smluv náleží žalobkyni vůči žalovanému nárok na vrácení zůstatku jistiny spotřebitelského úvěru, a to v době, která je přiměřená možnostem spotřebitele ve smyslu § 87 odst. 1 věty třetí zákona, který je speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení dle § 2991 a § 2993 o.z. Žalobkyně uvedla, že po žalované požaduje zaplacení jednak nedoplatku jistiny úvěru ve výši 30 000 Kč, včetně kapitalizovaného úroku z prodlení v zákonné výši za dobu ode dne následujícího po dni poslední splátky úvěru (26.4.2024) do dne postoupení pohledávky (21.10.2024) a úroku z prodlení v zákonné výši od 22.10.2024 do úplného zaplacení. Soud s ohledem na výše uvedené podané žalobě vyhověl a uložil žalované zaplatit žalobkyni částku 30 000 Kč jako zůstatku dlužné jistiny s příslušenstvím, které soud žalobkyni přiznal podle § 1970 o.z. ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., za dobu, jak navrhovala žalobkyně, když si žalovaná musela být svého prodlení a povinnosti k úhradě nesplacené jistiny úvěru vědoma, a to minimálně od doby splatnosti poslední splátky úvěru. Žalobkyně prokázala, že pohledávka jí byla postoupena a tato skutečnost žalované oznámena (§ 1879 o.z.). Soud proto s ohledem na výše uvedené výrokem I žalobě vyhověl.7. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle úspěšnosti účastníků v řízení podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963, občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“). Žalobkyně byla v řízení plně úspěšná a náleží jí tak plná náhrada účelně vynaložených nákladů řízení v celkové výši 3 015 Kč, které tvoří zaplacený soudní poplatek ve výši 1 200 Kč, odměna za 3 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva, žaloba) po 400 Kč za úkon dle § 14b odst. 1 ve spojení s § 11 odst. 1 písm. a), d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (dále jen „advokátní tarif“), paušální náhrada výdajů za 3 úkony právní služby podle § 14b odst. 5 písm. b) advokátního tarifu po 100 Kč, a náhrada za daň z přidané hodnoty ve výši 21% z odměny zástupce žalobkyně a jeho hotových výdajů podle § 137 odst. 3 o.s.ř. ve spojení s § 47 odst. 1 písm. a) zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty ve výši 315 Kč. Platebním místem je dle § 149 odst. 1 o.s.ř. zástupce žalobkyně.8. Lhůta k plnění byla žalované stanovena podle § 160 odst. 1 věta první o.s.ř., když soud neshledal důvod k jinému postupu.