14 C 97/2025-62 — Okresní soud v Kolíně

1. Žalobce se návrhem na zahájení evropského řízení o drobných nárocích ze dne , datum, , doručeným soudu dne , datum, , domáhal na žalované zaplacení částky 13 211 PLN spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky za dobu od , datum, do zaplacení, s odůvodněním, že žalovaná pořídila od žalobce zboží, a sice nábytek za kupní cenu s nedoplatkem ve výši 13 211 PLN, který se na základě prohlášení o uznání závazku ze dne , datum, zavázala uhradit v měsíčních splátkách po 1 000 PLN, počínaje měsícem prosinec 2023. Ke dni podání návrhu žalovaná žalobci ničeho neuhradila.2. Předmětem řízení je tak nárok, který spadá do působnosti nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 861/2007 ze dne , datum, , kterým se zavádí evropské řízení o drobných nárocích (dále jen „nařízení o drobných nárocích“), k jehož projednání a rozhodnutí je v poměrech dané věci, ve smyslu článku 4 odst. 1 a článku 62 odst. 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne , datum, , o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech, dána mezinárodní příslušnost soudů České republiky. Podle článku 19 nařízení o drobných nárocích se evropské řízení o drobných nárocích řídí procesním právem členského státu, v němž řízení probíhá, nestanoví-li toto nařízení jinak, v poměrech projednávané věci tedy zákonem č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“).3. Formuláře dle nařízení o drobných nárocích byly žalované doručeny dne , datum, (formulář A, a formulář C), poslední den k zaslání odpovědi žalované tak připadl na den , datum, . Žalovaná se k návrhu ve stanovené třiceti denní lhůtě, ani následně nevyjádřila, tvrzení žalobce nijak nerozporovala.- Ke zjištění skutkového stavu věci proto soud provedl listinné důkazy předložené účastníky řízení (žalobcem), z nichž učinil následující skutková zjištění: Z ověřeného překladu listiny ze dne , datum, soud zjistil, že žalovaná se zavázala uhradit žalobci splatný dluh ve výši 13 211 polských zlotých vyplývající z nedoplatku faktur ke dni , datum, s tím, že dluh bude hrazen v měsíčních splátkách ve výši nejméně 1000 polských zlotých počínaje měsícem prosinec 2023. Přílohou uznání dluhu byly jednotlivé daňové doklady (faktury), z nichž soud zjistil, že žalovaná svým podpisem potvrdila převzetí fakturou vyúčtovaného zboží (nábytku) v celkové výši 17 490 PLN, konkrétně:- faktury č. 19/2023 ze dne , datum, na částku 1 160 PLN, splatná dne , datum, , s tím, že fakturu a jí vyúčtované zboží žalovaná převzala dne , datum, ,- faktury č. 118/2022 ze dne , datum, , na částku 4 130 PLN, splatná dne , datum, , s tím, že fakturu a jí vyúčtované zboží žalovaná převzala dne , datum, ,- faktury č. 99/2022 ze dne , datum, , na částku 2 350 PLN, splatná dne , datum, , s tím, že fakturu a jí vyúčtované zboží žalovaná převzala dne , datum, ,- faktury č. 66/2022 ze dne , datum, , na částku 2 410 PLN, splatná dne , datum, , s tím, že fakturu a jí vyúčtované zboží žalovaná převzala dne , datum, ,- faktury č. 54/2022 ze dne , datum, , na částku 2 350 PLN, splatná dne , datum, , s tím, že fakturu a jí vyúčtované zboží žalovaná převzala dne , datum, ,- faktury č. 32/2022 ze dne , datum, , na částku 5 090 PLN, splatná dne , datum, , s tím, že fakturu a jí vyúčtované zboží žalovaná převzala dne , datum, ,Z listinných dokladů dále vyplynulo, že žalovaná ve smluvním vztahu vystupovala jako podnikatelka, když se identifikovala svým podnikatelským identifikačním číslem , hodnota, (IČO), CZ 7752080842 (DIČ) (zjištěno z uznání dluhu a daňových dokladů).4. Na daný právní poměr aplikoval soud ve smyslu článku 4 odst. 1 písm. a) nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 ze dne , datum, o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I) právo polské, neboť obvyklé bydliště žalobce jakožto prodávajícího bylo v době uzavření dílčích kupních smluv na území Polska. Právní poměr soud posoudil rovněž s ohledem na článek 25 nařízení Řím I podle Vídeňské úmluvy o smlouvách o mezinárodní koupi zboží (CISG)(sdělení č. 160/1991 Sb.) (dále jen „Vídeňská úmluva“), neboť v posuzovaném případě mají smluvní strany sídlo v Polské republice a v České republice, přičemž oba tyto státy jsou smluvními stranami Vídeňské úmluvy. Při posouzení projednávaného nároku soud primárně vycházel z Vídeňské úmluvy, podle jejíhož článku 30 je prodávající povinen dodat zboží, předat jakékoliv doklady, které se k němu vztahují, a vlastnické právo ke zboží, jak vyžaduje smlouva a tato úmluva za podmínek stanovených smlouvou a touto úmluvou. Podle čl. 53 Vídeňské úmluvy je kupující povinen zaplatit za zboží kupní cenu a převzít dodávku v souladu se smlouvou a touto úmluvou. Podle čl. 35 odst. 1 Vídeňské úmluvy prodávající musí dodat zboží v množství, jakosti a provedení, jež určuje smlouva, a musí je zabalit nebo opatřit tak, jak určuje smlouva. Podle čl. 78 Vídeňské úmluvy, jestliže se strana opozdí s placením kupní ceny nebo jiné peněžité částky, má druhá strana nárok na úroky z prodlení, aniž by byly dotčeny jakékoli nároky na náhradu škody podle článku 74.5. Žalobce a žalovaná, oba v postavení podnikatelů, uzavřeli dílčí kupní smlouvy, na jejichž základě žalobce jako prodávající dodal žalované jako kupující zboží (nábytek), jehož celková hodnota činila 17 490 PLN. Žalovaná převzatí zboží stvrdila a zavázala se k úhradě jeho ceny ve výši a ve lhůtách stanovených v daňových dokladech doručených žalované společně s dodaným zbožím. Dne , datum, žalovaná uznala nedoplatek dluhu ve výši 13 211 PLN a zavázala se k jeho úhradě v měsíčních splátkách po 1 000 PLN počínaje měsícem prosinec 2023. Uhrazení dluhu nebylo tvrzeno, a tedy ani prokazováno. Soud proto dospěl k závěru, že žaloba je zcela důvodná, včetně požadavku na zaplacení zákonných úroků z prodlení, které soud přiznal dle směrnice Evropského parlamentu a Rady 2011/7/EU ze dne , datum, o postupu proti opožděným platbám v obchodních transakcích ve výši 14,75 % ročně z dlužné částky za dobu navrhovanou žalobcem, když žalovaná v termínech splatnosti nesplnila své finanční závazky plynoucí z dílčích kupních smluv, které s žalobcem uzavřela.6. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle článku 16 nařízení o drobných nárocích ve spojení s § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“) podle míry úspěchu účastníků v řízení tak, že žalobci, jež byl ve věci zcela úspěšný, přiznal plnou náhradu nákladů řízení, která se sestává ze zaplaceného soudního poplatku ve výši , částka, a částky , částka, jako paušální náhrady nezastoupeného účastníka za jeden úkon ze dne , datum, – sepis žaloby (§ 151 odst. 3 o.s.ř. ve spojení s § 2 odst. 1 vyhlášky č. 254/2015 Sb.).7. Lhůta k plnění byla určena podle § 160 odst. 1 o.s.ř.