16 C 128/2025-15 — Okresní soud v Kolíně

1. Předmětem řízení je požadavek žalobkyně na zaplacení částky , částka, spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši , částka, od , datum, do , datum, jakožto dlužného televizního poplatku za měsíce červenec 2023 až listopad 2024, jehož poplatníkem je žalovaná jako odběratel elektřiny připojený k distribuční soustavě.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.3. Žalobkyně souhlasila s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení jednání, žalovaná se k navrženému postupu nevyjádřila, proto má soud za to, že nemá námitek [(§ 101 odst. 4 zákona č. 99/1963, občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“)]. Soud dospěl k závěru, že věc lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, proto postupoval podle § 115a o. s. ř. a věc projednal a rozhodl bez nařízení jednání.4. Závěr o skutkovém stavu: Žalovaná byla vyzvána žalobkyní, nechť se ve lhůtě 30 dnů od doručení výzvy vyjádří k tomu, zda je vlastníkem televizního přijímače, příp. televizní poplatek platí na jiné adrese či pod jiným jménem, jinak bude považována za poplatníka televizního poplatku na základě té skutečnosti, že je odběratelem elektrické energie. Jelikož se žalovaná ve lhůtě nevyjádřila, byla zařazena s účinností od července 2023 do evidence plátců televizního poplatku. Žalovaná byla mimo jiné v období červenec 2023 až listopad 2024 vedena jako poplatník televizního poplatku. Za uvedené období nezaplatila televizní poplatky, a to ani přes výzvy žalobkyně.5. Stručné právní posouzení věci: Žalovaná jakožto poplatník televizního poplatku na základě zákonné fikce dle § 3 odst. 4 věty první zákona č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon“), podle níž se za poplatníka televizního poplatku považuje osoba, která je odběratelem elektřiny v distribuční soustavě, není přihlášena v evidenci poplatníků televizního poplatku a současně k písemné výzvě České televize ve lhůtě 30 dnů od doručení této výzvy písemně neoznámí opak, neuhradila v období červenec 2023 až listopad 2024 televizní poplatky ve výši stanovené v § 6 zákona na , částka, měsíčně, čímž porušila svou povinnost dle § 7 odst. 1 zákona, tj. platit provozovateli vysílání televizní poplatek. V posuzované věci činí celková výše dlužných televizních poplatků , částka, . V souvislosti s porušením uvedené povinnosti vzniklo žalobkyni dle § 10 zákona právo domáhat se svého práva u soudu včetně zaplacení úroku z prodlení.6. Na základě doposud uvedeného soud důvodně podané žalobě vyhověl včetně požadovaného úroku z prodlení v zákonné výši (§ 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů, nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, určuje odměna likvidátora, likvidačního správce a člena orgánu právnické osoby jmenovaného soudem a upravují některé otázky Obchodního věstníku, veřejných rejstříků právnických a fyzických osob a evidence svěřenských fondů a evidence údajů o skutečných majitelích).7. Lhůta k plnění byla určena standardní třídenní (§ 160 odst. 1 o. s. ř.).8. Výrok o náhradě nákladů řízení plně úspěšné žalobkyni je odůvodněn § 142 odst. 1 o. s. ř. Soud žalobkyni přiznal toliko náhradu nákladů za vynaložený soudní poplatek ve výši , částka, a náklady nezastoupeného účastníka ve výši , částka, za 2 úkony (výzva k plnění, žaloba) po , částka, podle § 1 odst. 3, § 2 odst. 1 vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu, celkem tedy náhrada nákladů žalobkyně činí , částka, . Soud ve shodě se závěry Ústavního soudu ve věci vedené pod sp. zn. IV. ÚS 2777/2011 a pod sp. zn. Pl. ÚS 25/12 dospěl k závěru, že žalobkyni žádné jiné účelně vynaložené náklady v tomto řízení nevznikly. S přihlédnutím ke všem okolnostem případu, tj. typizované žalobě, jednoduchosti případu (skutkové i právní), bagatelní pohledávce uplatněný nárok na náhradu nákladů právního zastoupení ve výši stanovené vyhláškou č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb, měřítko účelnosti nenaplňuje. Je sice na žalobkyni, jaká personální a jiná opatření přijme (např. i zastoupení advokátem), ale nelze systematicky prostřednictvím institutu nákladů řízení jako náhrady za kvalifikovanou (odbornou) pomoc ve sporu, generovat zisk bez zohlednění shora uvedeného a bez ohledu na skutečný obsah této pomoci. Taková soustavná činnost není odbornou, ale ryze administrativní (faktickou) pomocí, na níž však nelze vztahovat principy a pravidla, která se uplatňují pro právní zastoupení v občanském soudním řízení. Žalobkyně se tak vystavuje tomu, že takto poskytnutá „právní“ pomoc bude vážena kritériem účelnosti jako zákonnou podmínkou pro přiznání její náhrady proti neúspěšné straně. Přiznání vyšší částky by kritériu účelnosti jako zákonné podmínce pro přiznání náhrady proti neúspěšné straně neobstála. Náklady žalobkyně byly přisouzeny v obecné pariční lhůtě (§ 160 odst. 1 o. s. ř.) a na zákonné platební místo (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).