18 C 158/2025-106 — Okresní soud v Kolíně

1. Žalobce se žalobou ze dne 26. 6. 2025 domáhal, aby soud uložil žalované povinnost zaplatit částku 540 000 Kč s příslušenstvím. Tvrdil, že žalované poskytl dvě peněžní částky: 530 000 Kč dne 14. 6. 2021 na základě její žádosti k vyplacení spoluvlastnického podílu z nemovitosti, kterou vlastnila s tehdejším přítelem a 10 000 Kč dne 13. 5. 2021 na koupi herní konzole pro společného syna. Podle žalobce šlo o zápůjčky bez sjednané splatnosti, které vypověděl dne 15. 4. 2025, takže splatnost nastala dne 28. 5. 2025. Žalovaná částky nevrátila, a proto je v prodlení. Žalobce zdůraznil, že žalovaná při žádosti o částku 530 000 Kč slíbila vrácení „až bude lépe“ a sama navrhovala možnost započtení formou „předplacení výživného“, což by při daru nedávalo smysl. U částky 10 000 Kč poukázal na SMS komunikaci, kde žalovaná výslovně uvedla, že částku vrátí, jakmile bude moci. Navrhl, aby soud žalobě vyhověl v plném rozsahu a přiznal mu náhradu nákladů řízení.2. Žalovaná nárok neuznala. Uvedla, že částka 530 000 Kč byla dar nebo rodinná výpomoc v zájmu nezletilého syna, aby mohla zůstat bydlet poblíž žalobce. Tvrdila, že žalobce odmítl splátky a výslovně deklaroval, že jde o dar. Poukazovala na komunikaci mezi účastníky a na dopis žalobce z 10. 12. 2024, v němž označil částku za „předplacené výživné“, což je podle jejího názoru neplatné. Namítala, že pokud by soud hodnotil jednání jako dohodu o jednorázovém odbytném na výživném, je taková dohoda absolutně neplatná, a pro případ posouzení věci jako bezdůvodného obohacení vznesla námitku promlčení. Alternativně tvrdila, že šlo o společenskou úsluhu podle § 2055 odst. 2 občanského zákoníku, případně dar, u něhož nenastaly podmínky pro jeho odvolání.3. Soud provedl důkazy listinami, které předložil žalobce k prokázání svých tvrzení (ust. § 120 odst. 1 občanského soudního řádu, dále jen „o.s.ř.“), účastníci provedení dalších důkazů nenavrhovali a potřeba provedení jiných důkazů v řízení nevyšla najevo a postupu dle ust. § 132 o.s.ř byl v řízení prokázán následující skutkový stav:4. Mezi stranami byla nesporná skutečnost, že částka 540 000 Kč byla poskytnuta žalobcem žalované, dále že částka 530 000 Kč byla použita na úhradu vypořádacího podílu z nemovitosti, kterou žalovaná vlastnila se svým tehdejším přítelem , jméno FO, a kterou mu žalovaná uhradila jako vypořádací podíl. Co se týká částky 10 000 Kč, ta byla použita na úhradu konzole Nintendo a dvě hry k tomu pro syna účastníků, předána v hotovosti dne 13. 5. 2021.5. Z komunikace mezi účastníky bylo zjištěno, že probíhala mezi účastníky dne 13.5.2021, že u částky 10 000 Kč žalovaná výslovně uvedla, že částku „vrátí, jakmile bude moci“. Jednalo se o dárek pro syna hru Nintendo switch.6. Z dopisu ze dne 10. 12. 2024 bylo zjištěno, že žalobce určil částku 530 000 Kč na výživné pro syna dopředu- na následujících 53 měsíců počínaje lednem 2025. Uvedl, že ho žalovaná prosila o pomoc na vyplacení bývalého přítele, aby si udržela bydlení, a žádala o zaslání výživného dopředu.7. Z protokolu o jednání ze dne 8. 4. 2025 bylo zjištěno, že soud účastníky poučil, že předplacení výživného nelze sjednat; takové ujednání je neplatné a sporné plnění by se případně posuzovalo jako bezdůvodné obohacení.8. Z výpovědi zápůjčky ze dne 15. 4. 2025 bylo zjištěno, že žalobce formálně vypověděl zápůjčku ve výši 540 000 Kč, určil výpovědní dobu 6 týdnů.9. Z dopisu bylo zjištěno, že žalovaná popsala soudu soužití a rozchod s žalobcem.10. Z repliky matky ze dne 3. 4. 2025 (bod 31) bylo zjištěno, že žalovaná požádala žalobce o pomoc- částku 530 000 Kč, kterou chtěla postupně splácet, avšak žalobce to odmítl, s tím, že finanční prostředky žalované daroval, aby mohla se synem zůstat bydlet ve stejné obci jako žalobce.11. Z výslechu žalobce bylo zjištěno, že jej žalovaná v červnu 2021 osobně požádala o finanční pomoc, protože se rozešla s tehdejším partnerem a potřebovala ho vyplatit, aby mohla zůstat bydlet v domě nedaleko žalobce. Žalovaná při této žádosti výslovně uvedla, že peníze žalobci vrátí, „až na tom bude lépe“. Žalobce připustil, že tehdy zvažoval možnost započtení s výživným, což vnímal jako formu zajištění pohledávky, ale k takovému ujednání nakonec nedošlo. U částky 10 000 Kč, kterou poskytl na koupi herní konzole pro společného syna, žalobce zdůraznil, že žalovaná v komunikaci výslovně uvedla, že částku vrátí, jakmile bude moci. Žalobce popřel, že by šlo o dar, a uvedl, že peníze poskytl jako půjčku v nouzi. Dále vypověděl, že se žalovaná později měla finančně velmi dobře, proto se začal domáhat vrácení částek, avšak bez úspěchu, což vedlo k podání žaloby.12. Z výslechu žalované bylo zjištěno, že žalovaná potvrdila, že částku 530 000 Kč obdržela a obratem ji použila na vyplacení tehdejšího partnera, aby mohla zůstat bydlet v blízkosti žalobce, což považovala za řešení nejlepší v zájmu nezletilého syna účastníků. Tvrdila, že šlo o pomoc, nikoli o půjčku, a že žalobce jí řekl, že peníze nemusí vracet. Připustila, že v e-mailu byla zmínka o „předplacení výživného“, ale označila to za svou zoufalou iniciativu, kterou později opustila. V minulosti zvažovala i myšlenku „předplacení výživného“, ale později zjistila, že to není možné. Zdůraznila, že žalobce jí řekl, že jde o pomoc, a že „to nemusí vracet“. Nikdy nebylo nic podepsáno. Řekla mu, že kdyby někdy potřeboval pomoc, může se na ni obrátit. On jí řekl, že až jednou bude potřebovat pomoct on, že doufá, že mu taky pomůžu. Snažila se pomáhat celou dobu, třeba když mu utekl pes a nikdo nebyl doma, byl to velký rotvajler, kterého se všichni báli, tak ho odchytla, protože na ni byl zvyklý, chodila ho i krmit, když byli na dovolené. Syna odvezla, přivezla, nebyly problémy. Nikdy jí osobně neřekl, že ty peníze chce vrátit. Výživné napadlo ji, později zjistila, že to nejde, řekl jí to právní zástupce nebo to někde našla, už si to nepamatuje. Ale pan , jméno FO, jí řekl, že tyto věci nemá řešit, že až jednou bude potřebovat pomoc, že mu pomůže ona. Žalovaná uvedla, že částku 530 000 Kč nezdanila.13. Další návrhy účastníků na provedení důkazů, soud zamítl, neboť skutečnosti významné pro rozhodnutí má soud prokázány dostatečně.14. Soud tak má na základě provedeného dokazovaní a po zhodnocení důkazů dle ust, § 132 o.s.ř. (každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti, přitom pečlivě přihlíží ke všemu, co vyšlo za řízení najevo, včetně toho, co uvedli účastníci) za to, že žalobce poskytl žalované dne 14. 6. 2021 peněžní částku 530 000 Kč, kterou žalovaná obratem použila k vyplacení vypořádacího podílu svého tehdejšího partnera z nemovitosti; dále dne 13. 5. 2021 částku 10 000 Kč určenou na pořízení herní konzole Nintendo a dvou her pro společného syna účastníků. Žalobce zaslal dne 15. 4. 2025 výpověď smlouvy o zápůjčce a následně dne 5. 6. 2025 předžalobní výzvu. Žalovaná neuhradila ničeho.15. Soud neuvěřil nevěrohodným, a ničím dalším nepodloženým tvrzením žalované ohledně daru. Žalovaná tvrdila, že peníze nemusela vracet, avšak sama připustila, že uvažovala o jejich započtení formou „předplacení výživného“. Taková úvaha je neslučitelná s tvrzením o daru a svědčí o vědomí závazku. Naopak její tvrzení o „předplacení výživného“ potvrzuje, že se zabývala způsobem vrácení. U částky 10 000 Kč žalovaná výslovně napsala „vrátím, jakmile budu moci“. Bagatelizace tohoto slibu jako „projevu slušnosti“ není přesvědčivá, zejména když šlo o konkrétní finanční částku poskytnutou na její žádost. Žalovaná uvedla, že částku 530 000 Kč nezdanila, což je v rozporu s jejím tvrzením o daru. Přestože daňová povinnost sama o sobě neurčuje právní titul, její opomenutí u tak vysoké částky snižuje věrohodnost verze o daru. Soud uvěřil žalobci, jehož výpověď je logická, a je podpořena listinnými důkazy (SMS komunikace, dopis ze dne 10.12.2024,replika matky ze dne 3.4.2025).16. Z komunikace mezi účastníky i z účastnických výpovědí obou stran vyplývá, že žalovaná přislíbila částku vrátit „jakmile bude moci“. Námitka žalované týkající se částky 10 000 Kč, že jde o dar pro syna a že žalovaná není aktivně legitimována, neobstojí-zápůjčka vznikla mezi účastníky řízení, peníze byly přijaty žalovanou, a ta je proto dlužnicí. Účel (nákup dárku pro třetí osobu) nemění povahu závazku mezi účastníky. Žalovaná sama v řízení uvedla, že tehdy zvažovala, aby se částka považovala za „předplacení výživného“, taková úvaha předpokládá existenci povinnosti vůči žalobci a nikoli bezplatné plnění.17. Žalované se proto nepodařilo prokázat, že se jedná o dar. Když darování vyžaduje úmysl obdarovat, což z žádného důkazu nevyplývá. Projev vůle dárce musí být jednoznačný a směřovat k bezúplatnému převodu vlastnického práva. Tvrzení o daru se opírá pouze o její výpověď. Naopak vzhledem k částce 530 000 Kč nelze uvažovat o daru, natož o plnění na základě společenské úsluhy. Společenská úsluha je spíše drobná pomoc bez úmyslu založit závazek, částka je zcela mimo rámec úsluhy. Žalobce prokázal, že existovala dohoda o poskytnutí peněz, že peníze byly skutečně