18 C 206/2025-15 — Okresní soud v Kolíně

1. Žalobkyně se žalobou podanou ke zdejšímu soudu domáhala zaplacení částky 16 631 Kč s tím, že její právní předchůdkyně, společnost , právnická osoba, , IČ , IČO, , , adresa, , uzavřela s žalovaným prostřednictvím své webové stránky , internetový odkaz, dne 24. 7. 2024 smlouvu o revolvingovém úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč, a to na bankovní účet žalovaného č. , č. účtu, v den uzavření smlouvy. Žalovaný se zavázel hradit za poskytnuté prostředky úrok ve výši 200,00 % ročně. Úvěr byl poskytnut na dobu neurčitou, žalovaný se jej zavázal splácet v pravidelných měsíčních splátkách s počáteční výší 2 144 Kč. Neboť žalovaný nesplácel úvěr řádně a včas, zesplatnila žalobkyně úvěr ke dni 23. 11. 2024. Žalobkyně požaduje zaplatit částku 10 000 Kč jakožto dlužnou jistinu a smluvní úrok ve výši 6 631 Kč a příslušenství. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 12. 12. 2024 byla výše uvedená pohledávka za žalovaným postoupena právní předchůdkyní žalobkyně na žalobkyni. Postoupení bylo žalovanému oznámeno. Předžalobní upomínka byla právním zástupcem žalobkyně odeslána dne 15. 1. 2025. Žalovaný ani přes výzvu dlužnou částku neuhradil.2. Žalovaný se k žalobě, ač mu byla řádně doručena, nevyjádřil.3. K výzvě soudu, zda účastníci souhlasí s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení jednání, se účastníci nevyjádřili, proto má soud za to, že nemají námitek (§ 101 odst. 4 o.s.ř.). Soud dospěl k závěru, že věc lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, proto postupoval podle § 115a o.s.ř., věc projednal a rozhodl bez nařízení jednání.4. Soud provedl důkazy listinami, které předložila žalobkyně k prokázání svých tvrzení (ust. § 120 odst. 1 o.s.ř.), účastníci provedení dalších důkazů nenavrhovali a potřeba provedení jiných důkazů v řízení nevyšla najevo a po postupu dle § 132 o.s.ř. byl prokázán následující skutkový stav.5. Právní předchůdkyně žalobkyně společnost , právnická osoba, a žalovaný uzavřeli dne 24. 7. 2024 prostřednictvím webové stránky , internetový odkaz, smlouvu o revolvingovém úvěru č. , hodnota, , na základě, které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 10 000 Kč (prokázáno smlouvou o úvěru č. , hodnota, ze dne 24. 7. 2024). Finanční prostředky byly na bankovní účet žalovaného č. , č. účtu, zaslány dne 24. 7. 2024 (prokázáno výpisem z účtu – banka Creditas, sdělením banky – , právnická osoba, . ze dne 1. 9. 2025). Úroková sazba byla sjednána ve výší 200,00 % ročně, úvěr byl poskytnut na dobu neurčitou, žalovaný se jej zavázal hradit v pravidelných měsíčních splátkách s počáteční výší 2 144 Kč (prokázáno smlouvou o úvěru č. , hodnota, ze dne 24. 7. 2024). Žalovaný nehradil splátky řádně a včas, žalobkyně úvěr v souladu s čl. III. odst. 2 smlouvy zesplatnila a vyzvala žalovaného k zaplacení celého dluhu (prokázáno smlouvou o úvěru č. , hodnota, ze dne 24. 7. 2024, upomínkou ze dne 23. 11. 2024). Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 12. 12. 2024 uzavřené mezi společností , právnická osoba, jako postupníkem a žalobkyní jako postupitelem bylo zjištěno, že tuto pohledávku za žalovaným postoupila právní předchůdkyně žalobkyně na žalobkyni dne 12. 12. 2024 (prokázáno smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 12. 12. 2024 včetně seznamu postoupených pohledávek). Postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno (prokázáno oznámením o postoupení pohledávky ze dne 15. 1. 2025). Žalovaný byl vyzván, aby pohledávku uhradil předžalobní výzvou, na svůj dluh ničeho neuhradil (prokázáno předžalobní upomínkou ze dne 15. 1. 2025 včetně podacího lístku).6. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku („o.z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.7. Původní věřitel sjednal smlouvy v postavení podnikatele a žalovaný v postavení spotřebitele (§ 419 a § 420 o.z.). Vzniklé závazky je tak kromě příslušných ustanovení o.z., nutno posoudit rovněž podle zákona č 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru.8. Podle ust. § 547 o.z. právní jednání musí obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu.9. Podle ust. § 580 odst. 1 o.z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.10. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejné pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.11. Podle § 1879 o.z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).12. Při sjednávání úroků jedná v souladu s dobrými mravy jen ten věřitel, který požaduje přiměřené úroky. Nepřiměřeným úrokem je zpravidla úrok sjednaný ve výši, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jeho sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček, přičemž v případech, které mají pro věřitele výrazně vyšší míru rizikovosti, např. je-li dlužníkem osoba nacházející se v obtížné finanční situaci, kvůli které nedosáhne na bankovní půjčku nebo úvěr, nemusí být nepřiměřený ani úrok, který je dvojnásobkem či trojnásobkem úrokové míry peněžních ústavů (viz například rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, či ze dne 27. 2. 2007, sp. zn. 33 Odo 236/2005, či jeho usnesení ze dne 21. 8. 2014, sp. zn. 33 Cdo 212/2014). V daném případě výše ujednaného úroku ve výši cca 70 % z poskytnuté jistiny, tedy ve výši, která i trojnásobek úrokové míry peněžních ústavů výrazně převyšuje. Ujednání o úroku je tak v daném případě absolutně neplatné pro rozpor s dobrými mravy.13. Za shora uvedeného tak soud dospěl k závěru, že nárok žalobkyně je částečně důvodný a rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. Úrok z prodlení přiznal soud žalobkyni zákonný dle § 1970 o.z. ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a to od 24. 11. 2024 do zaplacení. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle ust. § 160 odst. 1 o.s.ř. věta před středníkem, když neshledal důvodu pro jiný postup. Ve zbytku žalobního nároku soud žalobu zamítl (výrok II. rozsudku).14. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn § 142 odst. 2 o.s.ř. Žalobkyně byla v řízení procesně úspěšná ohledně částky 10 000 Kč s příslušenstvím, ohledně zbývající částky 6 631 Kč s příslušenstvím byla její žaloba jako nedůvodná zamítnuta. Procesní úspěch žalobkyně činil 60,13 %, neúspěšná byla ve výši 39,87 %, náleží jí proto náhrada nákladů řízení v poměru 20,26 %. Žalobkyni vznikly náklady za právní zastoupení ve věci za 3 úkony právní služby do podání návrhu (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění, návrh ve věci samé) po 400 Kč dle § 14b odst. 1 písm. c) bod 2 vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, v účinném znění (dále jen „adv. tarif“), 3 režijní paušály po 100 Kč dle § 14b odst. 6 písm. a) adv. tarifu., náhrada za 21 % DPH z odměny advokáta ve výši 315 Kč a 800 Kč za zaplacený soudní poplatek, tj. celkem 2 615 Kč, z toho 20,26 % představuje částku 529,80 Kč. Soud žalovanému uložil, aby náhradu nákladů řízení v uvedené výši zaplatil k rukám advokáta žalobkyně podle § 149 odst. 1 o.s.ř.