11 C 239/2025-40 — Okresní soud v Kolíně

1. Žalobou podanou u soudu dne 10. 6. 2025 se žalobce domáhal na žalovaném zaplacení částky 16 670 Kč s příslušenstvím. Uvedl, že žalobce nabyl pohledávku za žalovaným, kdy nejprve na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 11. 4. 2025 mezi společností , právnická osoba, jako původním věřitelem a postupitelem a společností , právnická osoba, ., IČO: , IČO, jako postupníkem přešla pohledávka na tuto společnost a následně na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 11. 4. 2025 ze společnosti , právnická osoba, . na žalobce. Původní věřitel uzavřel prostřednictvím své webové stránky , Anonymizováno, s žalovaným dne 29. 2. 2024 smlouvu o úvěru, na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 11 500 Kč a žalovaný se zavázal úvěr splatit společně s poplatkem ve výši 4 829,73 Kč a úrokem ve výši 340,27 Kč nejpozději do 30. 3. 2024. Úvěr byl poskytnut z bankovního účtu původního věřitele na bankovní účet žalovaného č. , č. účtu, . Žalovaný úvěr v poskytnuté výši čerpal, avšak do uvedeného data splatnosti poskytnuté peněžní prostředky nevrátil. Žalovaný byl upomínán k úhradě dluhu upomínkami odeslanými původním věřitelem a následně i formou předžalobní upomínky prostřednictvím právního zástupce žalobce. Upomínka byla právním zástupcem žalobce odeslána dne 25. 4. 2025.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Účastníci se k nařízenému jednání nedostavili, soud proto věc projednal a rozhodl v jejich nepřítomnosti dle ust. § 101 odst. 3 o.s.ř.4. Soud provedl důkaz listinami, které předložil žalobce k prokázání svých tvrzení a z těchto listin byl zjištěn tento skutkový stav:Právní předchůdce žalobce , právnická osoba, a žalovaný uzavřeli dne 29. 2. 2024 smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , spisová značka, , na základě které měl být žalovanému poskytnut spotřebitelský úvěr ve výši 11 500 Kč na jeho účet č. , č. účtu, vedený u , právnická osoba, . Ze soudem vyžádané zprávy , právnická osoba, . ze dne 17. 12. 2025 bylo zjištěno, že na účet žalovaného byla od společnosti , právnická osoba, připsána částka 11 500 Kč. Tuto částku žalovaný měl dle smlouvy poskytovateli úvěru zaplatit do 30. 3. 2024 společně s poplatkem ve výši 4 829,73 a úrokem ve výši 340,27 Kč. Žalovaný dle evidence předchůdce žalobce ničeho neuhradil. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 11. 4. 2025 přešla pohledávka ze společnosti , právnická osoba, nejprve na společnost , právnická osoba, . a následně smlouvou ze dne 11. 4. 2025 na žalobce, což bylo žalovanému sděleno oznámením o postoupení pohledávky ze dne 25. 4. 2025. Týž den byl žalovaný vyzván k zaplacení dlužné částky předžalobní výzvou právního zástupce žalobce.5. Podle § 2395 zák. č. 89/2012 Sb. (o.z.) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.6. Podle § 86 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.7. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.8. Podle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.9. Podle § 2991 odst. 1, 2 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.10. Podle § 1879 o.z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).11. Podle § 1880 odst. 1 téhož zákona postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.12. V projednávané věci bylo prokázáno, že předchůdce žalobce s žalovaným uzavřeli dne 29. 2. 2024 smlouvu o spotřebitelském úvěru, na základě které byl žalovanému poskytnut v úvěr ve výši 11 500 Kč na jeho bankovní účet vedený u , právnická osoba, . Žalovaný se zavázal uhradit úvěr společně s poplatkem ve výši 4 829,73 Kč a úrokem ve výši 340,27 Kč do 30. 3. 2024.13. Soud má zato, že k posouzení oprávněnosti nároku žalobce jakožto právního nástupce na vrácení úvěru včetně příslušenství a dalších plnění bylo zapotřebí posoudit platnost smlouvy z hlediska toho, zda předchůdce žalobce dostál své zákonné povinnosti posoudit úvěruschopnost žalovaného jakožto dlužníka náležitým způsobem. Bylo na žalobci, aby splnění této povinnosti v průběhu řízení tvrdil a prokázal. Právní zástupce žalobce byl písemně vyzván, aby žalobce v případě, že uplatňuje nárok z titulu úvěrové smlouvy, ve stanovené lhůtě doplnil důkazní prostředky k žalobnímu tvrzení o provedeném posouzení úvěruschopnosti žalovaného právním předchůdcem a předložil listinné důkazy. Žalobce (jeho právní zástupce) soudu nepředložil žádné důkazy, z jednání nařízeného na 6. 1. 2026 se omluvil a soud ho tedy nemohl znovu poučit dle ustanovení § 118a odst. 1, 3 o.s.ř. o povinnosti tvrdit a prokázat shora uvedenou skutečnost.14. Žalobci se tedy nepodařilo vyvrátit právní domněnku porušení povinnosti zkoumat úvěruschopnost žalovaného nastolenou podle zákona o spotřebitelském úvěru.15. Soud i bez návrhu přihlédne k neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru, zjistí-li, že poskytovatel spotřebitelského úvěru nesplnil povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele. Smlouva o úvěru, kterou žalovaný uzavřel s předchůdcem žalobce, je tedy neplatná, protože předchůdce žalobce porušil povinnost před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru s odbornou péčí posoudit schopnost žalovaného poskytnutý spotřebitelský úvěr splácet.16. Vzhledem k tomu, že mezi předchůdcem žalobce a žalovaným nebyl sjednán platný závazek, má žalobce dle ustanovení § 2993 věta prvá o.z. nárok na vrácení peněžité částky představující nezaplacenou část jistiny úvěru. Z tvrzení a listinných důkazů žalobce bylo prokázáno, že předchůdce žalobce vyplatil žalovanému částku 11 500 Kč z titulu spotřebitelského úvěru a žalovaný nezaplatil ničeho, zbývá mu tedy doplatit právnímu nástupci celou poskytnutou částku 11 500 Kč. Žalovaný je dále povinen zaplatit žalobci i zákonný úrok z prodlení dle § 1970 o.z. ve výši dle § 2 vl. nař. č. 351/2013 Sb., jdoucí od 1. 5. 2025 (tj. ode dne následujícího po uplynutí lhůty k plnění stanovené v předžalobní výzvě) do zaplacení. Soud proto v tomto rozsahu žalobě vyhověl a rozhodl, jak je ve výroku I. rozsudku uvedeno. Ve zbytku žalobního nároku soud z výše uvedených důvodů žalobu zamítl (výrok II).17. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. Žalobce byl v řízení procesně úspěšný ohledně částky 11 500 Kč s úrokem z prodlení, ohledně zbývající částky 5 170 Kč s úroky z prodlení byla jeho žaloba jako nedůvodná zamítnuta. Procesní úspěch žalobce činil 69 %, neúspěšný byl ve výši 31 %, náleží mu proto náhrada nákladů řízení v poměru 38 %. Žalobci vznikly náklady za právní zastoupení ve věci za 3 úkony právní služby advokáta po 400 Kč a 3 režijní paušály po 100 Kč dle § 14b) vyhl.č. 177/1996 Sb., 21 % DPH advokáta ve výši 315 Kč dle § 137 odst. 3 o.s.ř o.s.ř. a 800 Kč za zaplacený soudní poplatek, tj. celkem 2 615 Kč, z toho 38 % představuje částku 993,70 Kč. Soud žalovanému uložil, aby náhradu nákladů řízení v uvedené výši zaplatil k rukám advokáta žalobce podle § 149 odst. 1 o.s.ř.18. Lhůta k plnění platebních povinností byla žalovanému stanovena dle § 160 odst. 1 věta prvá o.s.ř.