11 C 244/2025-53 — Okresní soud v Kolíně

1. Žalobou podanou u soudu dne 26. 6. 2025 se žalobce domáhal na žalovaném zaplacení částky 17 714 Kč s příslušenstvím. Uvedl, že dne 4. 10. 2024 uzavřel jeho právní předchůdce, společnost , právnická osoba, , IČ , IČO, s žalovaným smlouvu o úvěru č. , hodnota, , jejíž nedílnou součástí byly Obchodní podmínky smlouvy o úvěru. Smlouvu žalovaný uzavřel prostřednictvím elektronických prostředků. Na základě uzavřené smlouvy tedy společnost , Anonymizováno, žalovanému úvěr ve výši 14 000 Kč na jeho účet. Žalovaný se zavázal společnosti , Anonymizováno, vrátit poskytnutý úvěr spolu se smluvním úrokem ve výši 3 714 Kč, a to nejpozději do 3. 2. 2025. Žalovaný však sjednanou částku přes výzvy právního předchůdce žalobce neuhradil řádně a včas. Pohledávka za žalovaným byla následně na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 12. 12. 2024 převedena na žalobce, přičemž změna v osobě věřitele byla žalovanému oznámena sdělením ze dne 15. 3. 2025. Žalobce tedy požadoval částku 17 714 Kč, skládající se z nesplacené jistiny ve výši 14 000 Kč a ze smluvního úroku ke dni zesplatnění v kapitalizované výši 3 714 Kč a zákonný úrok z prodlení od 4. 2. 2025 do zaplacení. Žalovaný na uvedený dluh neuhradil ničeho, a to ani po výzvě právního zástupce žalobce ze dne 15. 3. 2025.2. Žalovaný se k žalobě písemně nevyjádřil.3. Žalobce se k nařízenému jednání po omluvě nedostavil, soud proto věc projednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti dle ust. § 101 odst. 3 o.s.ř.4. Žalovaný při jednání soudu dne 27. 1. 2026 uvedl, že si je vědom dluhu ze smlouvy o úvěru, který mu byl poskytnut společností , právnická osoba, . Žalovaný při sjednání úvěru nedokládal výši příjmů ani výdajů, pouze umožnil náhled na svůj bankovní účet u , právnická osoba, . Žalovaný dále uvedl, že bude respektovat rozhodnutí soudu. V případě, že mu bude uložena finanční povinnost, požádal, aby mu byla umožněna úhrada v měsíčních splátkách. Ke svým poměrům uvedl, že pracuje v pracovním poměru u , právnická osoba, . v Kolíně s čistým měsíčním příjmem 20 000 Kč, jiný příjem nemá, v souvislosti s bydlením má výdaje 8 500 Kč měsíčně, žádné dluhy doposud nesplácí. Žalovaný je schopen splácet 2 000 až 2 500 Kč měsíčně.5. Soud provedl důkaz listinami, které předložil žalobce k prokázání svých tvrzení a z těchto listin byl zjištěn tento skutkový stav:Právní předchůdce žalobce , právnická osoba, a žalovaný uzavřeli dne 4. 10. 2024 smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na základě které byl žalovanému poskytnut spotřebitelský úvěr ve výši 14 000 Kč bezhotovostně na jeho účet č. , č. účtu, . Tato skutečnost byla ověřena ze soudem vyžádané zprávy , právnická osoba, . ze dne 9. 12. 2025. Žalovaný se zavázal tento úvěr uhradit společně se smluvním úrokem 3 714 Kč do 3. 2. 2025. Dle evidence předchůdce žalobce žalovaný neuhradil ničeho a dostal se tak do prodlení. Rámcovou smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 12. 12. 2024 přešla pohledávka ze společnosti , právnická osoba, na žalobce, což bylo žalovanému sděleno oznámením o postoupení pohledávky ze dne 15. 3. 2025.6. Podle § 2395 zák. č. 89/2012 Sb. (o.z.) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.7. Podle § 86 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.8. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.9. Podle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.10. Podle § 2991 odst. 1, 2 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.11. Podle § 1879 o.z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).12. Podle § 1880 odst. 1 téhož zákona postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.13. V projednávané věci bylo prokázáno, že předchůdce žalobce s žalovaným uzavřeli dne 4. 10. 2024 smlouvu o spotřebitelském úvěru, na základě které byl žalovanému poskytnut v úvěr ve výši 14 000 Kč na jeho bankovní účet vedený u , právnická osoba, . Žalovaný se zavázal uhradit úvěr společně se smluvním úrokem ve výši 3 714 Kč do 3. 2. 2025.14. Soud má zato, že k posouzení oprávněnosti nároku žalobce jakožto právního nástupce na vrácení úvěru včetně příslušenství a dalších plnění bylo zapotřebí posoudit platnost smlouvy z hlediska toho, zda předchůdce žalobce dostál své zákonné povinnosti posoudit úvěruschopnost žalovaného jakožto dlužníka náležitým způsobem. Bylo na žalobci, aby splnění této povinnosti v průběhu řízení tvrdil a prokázal. Právní zástupce žalobce byl písemně vyzván, aby žalobce ve stanovené lhůtě doplnil důkazní prostředky k žalobnímu tvrzení o provedeném posouzení úvěruschopnosti žalovaného právním předchůdcem a předložil listinné důkazy. Žalobce (jeho právní zástupce) přípisem ze dne 13. 1. 2026 sdělil, že předchůdce žalobce vycházel z prohlášení žalovaného o jeho poměrech a dále byl lustrován ve veřejně dostupných databázích. Žalobce dále uvedl, že nedisponuje dalšími listinnými doklady, které žalovaný předkládal k prokázání úvěruschopnosti.15. Žalobci se vzhledem k výše uvedenému nepodařilo vyvrátit právní domněnku porušení povinnosti zkoumat úvěruschopnost žalovaného nastolenou podle zákona o spotřebitelském úvěru.16. Soud i bez návrhu přihlédne k neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru, zjistí-li, že poskytovatel spotřebitelského úvěru nesplnil povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele. Smlouva o úvěru, kterou žalovaný uzavřel s předchůdcem žalobce, je tedy neplatná, protože předchůdce žalobce porušil povinnost před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru s odbornou péčí posoudit schopnost žalovaného poskytnutý spotřebitelský úvěr splácet.17. Vzhledem k tomu, že mezi předchůdcem žalobce a žalovaným nebyl sjednán platný závazek, má žalobce dle ustanovení § 2993 věta prvá o.z. nárok na vrácení peněžité částky představující nezaplacenou část jistiny úvěru. Z tvrzení a listinných důkazů žalobce bylo prokázáno, že předchůdce žalobce vyplatil žalovanému částku 14 000 Kč z titulu spotřebitelského úvěru a žalovaný nezaplatil ničeho, zbývá mu tedy zaplatit právnímu nástupci celou poskytnutou částku 14 000 Kč. Žalovaný je dále povinen zaplatit žalobci i zákonný úrok z prodlení dle § 1970 o.z. ve výši dle § 2 vl. nař. č. 351/2013 Sb., jdoucí od 21. 3. 2025 (tj. ode dne následujícího po uplynutí lhůty k plnění stanovené v předžalobní výzvě) do zaplacení. Soud proto v tomto rozsahu žalobě vyhověl a rozhodl, jak je ve výroku I. rozsudku uvedeno. Ve zbytku žalobního nároku soud z výše uvedených důvodů žalobu zamítl (výrok II).18. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. Žalobce byl v řízení procesně úspěšný ohledně částky 14 000 Kč s úrokem z prodlení, ohledně zbývající částky 3 714 Kč s úroky z prodlení byla jeho žaloba jako nedůvodná zamítnuta. Procesní úspěch žalobce činil 79 %, neúspěšný byl ve výši 21 %, náleží mu proto náhrada nákladů řízení v poměru 58 %. Žalobci vznikly náklady za právní zastoupení ve věci za 3 úkony právní služby advokáta po 400 Kč a 3 režijní paušály po 100 Kč dle § 14b) vyhl.č. 177/1996 Sb., 21 % DPH advokáta ve výši 315 Kč dle § 137 odst. 3 o.s.ř o.s.ř. a 800 Kč za zaplacený soudní poplatek, tj. celkem 2 615