11 C 262/2025-40 — Okresní soud v Kolíně

1. Žalobou podanou u zdejšího soudu dne 22. 8. 2025 se žalobce domáhal na žalované zaplacení částky 21 486 Kč s příslušenstvím. Uvedl, že uzavřel s žalovanou dne 19. 11. 2024 smlouvu o úvěru N fois EC č. , hodnota, . Žalobce se na základě smlouvy zavázal poskytnout žalované peněžní prostředky a žalovaná se zavázala úvěr splácet v pravidelných měsíčních splátkách. Žalovaná nesplácela úvěr řádně, žalobce proto po marné výzvě k zaplacení dlužné částky od smlouvy odstoupil v souladu s obchodními podmínkami Žalobce se domáhal zaplacení částky 23 630,70 Kč sestávající z nesplacené jistiny ve výši 18 986 Kč, smluvních poplatků ve výši 2 500 Kč a smluvního úroku ve výši 2 144,70 Kč, a dále požadoval zákonný úrok z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 18 986 Kč od 17. 5. 2025 do zaplacení. Přes výzvu právního zástupce žalobce ze dne 25. 7. 2025 žalovaná ničeho neuhradila.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.3. Účastníci se k nařízenému jednání se nedostavili, soud proto věc projednal a rozhodl v jejich nepřítomnosti dle ust. § 101 odst. 3 o.s.ř.4. Soud provedl důkaz listinami, které předložil žalobce k prokázání svých tvrzení a z těchto listinných důkazů byl zjištěn tento skutkový stav:Žalobce uzavřel s žalovanou dne 12. 11. 2024 smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na základě které se zavázal poskytnout žalované peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč. Žalovaná čerpala částku 18 986 Kč na nákup zboží a tento úvěr se zavázala splácet formou 24 pravidelných splátek po 1 118 Kč. Závazek sjednaný ve smlouvě byl ze strany žalobce splněn, a to odesláním peněžních prostředků ve výši 18 986 Kč na účet prodejce společnosti , právnická osoba, . Dle evidence žalobce žalovaná neuhradila ničeho. Dopisem ze dne 2. 5. 2025 žalobce od smlouvy odstoupil a vyzval žalovanou k úhradě dluhu. K zaplacení dlužné částky byla žalovaná naposledy vyzvána upomínkou právního zástupce žalobce ze dne 25. 7. 2025.5. Podle § 2395 zák. č. 89/2012 Sb. (o.z.) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.6. Podle § 86 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.7. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.8. Podle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.9. Podle § 2991 odst. 1, 2 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.10. Podle § 1879 o.z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).11. Podle § 1880 odst. 1 téhož zákona postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.12. V projednávané věci bylo prokázáno, že žalobce s žalovanou uzavřeli dne 12. 11. 2024 smlouvu o spotřebitelském úvěru, na základě které byl žalované poskytnut na koupi zboží úvěr ve výši 18 986 Kč. Žalovaná se zavázala splácet úvěr včetně sjednaných poplatků, a to v 24 měsíčních splátkách po 1 118 Kč, přičemž žalovaná neuhradila ničeho.13. Soud má zato, že k posouzení oprávněnosti nároku žalobce na vrácení úvěru včetně příslušenství a dalších plnění bylo zapotřebí posoudit platnost smlouvy z hlediska toho, zda žalobce dostál své zákonné povinnosti posoudit úvěruschopnost žalované jakožto dlužníka náležitým způsobem. Bylo na žalobci, aby splnění této povinnosti v průběhu řízení tvrdil a prokázal. Žalobce byl soudem písemně vyzván, aby ve stanovené lhůtě doplnil tvrzení a označil důkazní prostředky k žalobnímu tvrzení o provedeném posouzení úvěruschopnosti žalované.14. Podáním ze dne 29. 12. 2025 žalobce doplnil žalobu o tvrzení, kde odkázal na několik rozhodnutí Nejvyššího soudu ohledně zkoumání úvěruschopnosti, avšak neuvedl žádné konkrétní informace o žalované, které by zdůvodňovaly, že u žalované byl předpoklad pro řádné splácení úvěru. Žalobce ke zkoumání úvěruschopnosti doložil kopii občanského průkazu žalované, dále jím vyhotovenou zprávu o posouzení úvěruschopnosti žalované, dle níž žalobce vycházel z příjmu žalované ze zaměstnání ve výši 30 000 Kč měsíčně, z jejích nákladů na bydlení 5 000 Kč měsíčně (aniž by byly tyto náklady specifikovány či dokládány). Žalovaná ke svým poměrům pravděpodobně nepředložila ničeho, resp. žalobce soudu nedoložil listinné důkazy dokládající poměry žalované.15. Dle soudu tak nebylo postupováno v souladu se zákonem o spotřebitelském úvěru, když žalobce vyhodnotil, že žalovaná je úvěruschopná, aniž se zabýval blíže porovnáním jejích příjmů a výdajů. Žalobci se tedy nepodařilo vyvrátit právní domněnku porušení povinnosti zkoumat úvěruschopnost žalované nastolenou podle zákona o spotřebitelském úvěru.16. Soud i bez návrhu přihlédne k neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru, zjistí-li, že poskytovatel spotřebitelského úvěru nesplnil povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele. Smlouva o úvěru, kterou žalovaná uzavřela s žalobcem, je tedy neplatná, protože žalobce porušil povinnost před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru s odbornou péčí posoudit schopnost žalované poskytnutý spotřebitelský úvěr splácet.17. Vzhledem k tomu, že mezi žalobcem a žalovanou nebyl sjednán platný závazek, má žalobce dle ustanovení § 2993 věta prvá o.z. nárok na vrácení peněžité částky představující nezaplacenou část jistiny úvěru. Z tvrzení a listinných důkazů žalobce bylo prokázáno, že žalobce vyplatil žalované částku 18 986 Kč z titulu spotřebitelského úvěru, na kterou žalovaná neuhradila ničeho a žalované tak zbývá zaplatit na jistinu úvěru částku 18 986 Kč. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci kromě dlužné částky 18 986 Kč i zákonný úrok z prodlení dle § 1970 o.z. ve výši dle § 2 vl. nař. č. 351/2013 Sb., jdoucí od 4. 8. 2025 (tj. ode dne následujícího po uplynutí lhůty k plnění stanovené v předžalobní výzvě) do zaplacení. Soud proto v tomto rozsahu žalobě vyhověl a rozhodl, jak je ve výroku I. rozsudku uvedeno. Ve zbytku žalobních nároků soud z výše uvedených důvodů žalobu zamítl (výrok II.).18. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. Žalobce byl v řízení procesně úspěšný ohledně částky 18 986 Kč s příslušenstvím, ohledně zbývající částky 2 500 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 2 144,70 Kč a dalšího příslušenství byla jeho žaloba jako nedůvodná zamítnuta. Procesní úspěch žalobce činil 88 %, neúspěšný byl ve výši 12 %, náleží mu proto náhrada nákladů řízení v poměru 76 %. Žalobci vznikly náklady za právní zastoupení ve věci za 3 úkony právní služby po 400 Kč a 3 režijní paušály po 100 Kč dle § 14b) vyhl.č. 177/1996 Sb., 21 % DPH advokáta ve výši 315 Kč dle § 137 odst. 3 o.s.ř. a 860 Kč za zaplacený soudní poplatek, tj. celkem 2 675 Kč, z toho 76 % představuje částku 2 033 Kč. Soud žalované uložil, aby náhradu nákladů řízení v uvedené výši zaplatila k rukám advokáta žalobce podle § 149 odst. 1 o.s.ř.19. Lhůtu k plnění soud žalované stanovil dle § 160 odst. 1 věta prvá o.s.ř.