11 C 292/2025-50 — Okresní soud v Kolíně

1. Žalobou podanou u zdejšího soudu dne 24. 9. 2025 se žalobce domáhal zaplacení částky 75 673,14 Kč se zákonným úrokem z prodlení. Uvedl, že s žalovaným uzavřel elektronicky dne 25. 10. 2024 smlouvu o revolvingovém úvěru, na základě které se zavázal poskytnout žalovanému spotřebitelský úvěr až do výše 68 800 Kč s možností postupného čerpání a žalovaný se zavázal poskytnuté finanční prostředky vrátit spolu s příslušenstvím dle smluvního ujednání, s odkazem na sazebník a všeobecné obchodní podmínky žalobce. Žalobce poskytl úvěr prostřednictvím své webové stránky , Anonymizováno, . Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr uhradit společně s poplatkem za poskytnutí úvěru a dalšími poplatky za volitelné služby. Žalovanému byl úvěr vyplácen na jeho účet č. , č. účtu, , a to v devíti částkách ve výši 2 000 Kč dne 5. 11. 2024, 2 000 Kč dne 28. 10. 2024, 8 000 Kč dne 25. 10. 2024, 2 000 Kč dne 5. 11. 2024, 2 002 Kč dne 5. 11. 2024, 4 000 Kč dne 4. 11. 2024, 4 400 Kč dne 2. 12. 2024, 7 659 Kč dne 2. 12. 2024 a 3 000 Kč dne 3. 11. 2024, celkem 35 061 Kč. Žalovaný si dále zvolil doplňkovou službu Presto za poplatek ve výši 165 Kč. Žalovaný na svůj dluh do podání žaloby uhradil pouze částku 113,27 Kč. V důsledku prodlení mu vznikla povinnost uhradit úroky z prodlení v zákonné výši z dlužné jistiny a poplatků, a dále smluvní pokutu 0,1 % denně z jistiny za dobu od 10. 1. 2025 do 10. 4. 2025 ve výši 3 258,94 Kč. Žalobce před podáním žaloby poslal žalovanému výzvu k úhradě prostřednictvím svého právního zástupce, a to podáním ze dne 29. 8. 2025.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Účastníci se k nařízenému jednání nedostavili, soud proto věc projednal a rozhodl v jejich nepřítomnosti dle ust. § 101 odst. 3 o.s.ř.4. Soud provedl důkaz listinami, které předložil žalobce k prokázání svých tvrzení a z těchto listin byl zjištěn tento skutkový stav:Žalobce a žalovaný uzavřeli dne 25. 10. 2024 smlouvu o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na základě které žalobce měl žalovanému poskytnout spotřebitelský úvěr až do výše 68 800 Kč s možností postupného čerpání. Žalovaný se dle smlouvy zavázal uhradit poplatek za poskytnutí úvěru a další poplatky za volitelné služby, a to za službu , Anonymizováno, ve výši 165 Kč. Součástí úvěrové smlouvy byly všeobecné obchodní podmínky platné od 27. 5. 2024. Žalovanému byl úvěr vyplacen na jeho účet č. , č. účtu, , a to v jednotlivých částkách ve výši 2 000 Kč dne 5. 11. 2024, 2 000 Kč dne 28. 10. 2024, 8 000 Kč dne 25. 10. 2024, 2 000 Kč dne 5. 11. 2024, 2 002 Kč dne 5. 11. 2024, 4 000 Kč dne 4. 11. 2024, 4 400 Kč dne 2. 12. 2024, 7 659 Kč dne 2. 12. 2024 a 3 000 Kč dne 3. 11. 2024, tj. celkem 35 061 Kč, což bylo doloženo rovněž soudem vyžádanou zprávou ČSOB a.s. ze dne 21. 1. 2026. První splátka byla splatná dne 24. 11. 2024 a konec kreditového rámce měl nastat dne 7. 4. 2026. Dle evidence žalobce se žalovaný dostal do prodlení, když na poskytnutý úvěr uhradil pouze částku 113,27 Kč. Žalovaný byl o úhradu dluhu upomínán, naposledy upomínkou právního zástupce žalobce ze dne 29. 8. 2025.5. Podle § 2395 zák. č. 89/2012 Sb. (o.z.) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.6. Podle § 86 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.7. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.8. Podle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.9. Podle § 2991 odst. 1, 2 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.10. V projednávané věci bylo prokázáno, že žalobce s žalovaným uzavřeli dne 25. 10. 2024 smlouvu o revolvingovém spotřebitelském úvěru, na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr v celkové výši 35 061 Kč. Žalovaný se zavázal splatit úvěr včetně sjednaného poplatku a poplatku za další sjednané služby ve splátkách, kdy první splátka byla splatná dne 24. 11. 2024 a konec kreditového rámce měl nastat dne 7. 4. 2026. Žalovaný uhradil pouze částku 113,27 Kč.11. Soud má zato, že k posouzení oprávněnosti nároku žalobce na vrácení úvěru včetně příslušenství je zapotřebí posoudit platnost smlouvy z hlediska toho, zda žalobce dostál své zákonné povinnosti posoudit úvěruschopnost žalovaného jakožto dlužníka náležitým způsobem. Bylo na žalobci, aby splnění této povinnosti v průběhu řízení tvrdil a prokázal. Žalobce ke svým žalobním tvrzením o prověření úvěruschopnosti žalovaného nepředložil žádné konkrétní listinné důkazy, pouze výpis o posouzení úvěruschopnosti žalovaného a soupis identifikovaných příjmů žalovaného, kdy se jedná o listiny vyhotovené žalobcem bez připojení jakýchkoli ověřovacích dokladů. Žalobce, resp. jeho právní zástupce, byl soudem vyzván, aby v případě, že bude dokládat tvrzení o posouzení úvěruschopnosti žalovaného, tak učinil předložením dalších důkazů. Žalobce na přípis soudu nijak nereagoval, právní zástupce žalobce se k nařízenému jednání po předchozí omluvě nedostavil, soud ho tedy nemohl znovu poučit dle ustanovení § 118a odst. 1, 3 o.s.ř. o povinnosti tvrdit a prokázat shora uvedenou skutečnost. Žalobci se tedy nepodařilo vyvrátit právní domněnku porušení povinnosti zkoumat úvěruschopnost žalovaného nastolenou podle zákona o spotřebitelském úvěru.12. Soud i bez návrhu přihlédne k neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru, zjistí-li, že poskytovatel spotřebitelského úvěru nesplnil povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele. Smlouva o úvěru, kterou žalovaný uzavřel s žalobcem, je tedy neplatná, protože žalobce porušil povinnost před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru s odbornou péčí posoudit schopnost žalovaného poskytnutý spotřebitelský úvěr splácet.13. Vzhledem k tomu, že mezi žalobcem a žalovaným nebyl sjednán platný závazek, má žalobce dle ustanovení § 2993 věta prvá o.z. nárok na vrácení peněžité částky představující nezaplacenou část jistiny úvěru. Z provedených listinných důkazů bylo prokázáno, že žalobce vyplatil žalovanému částku v celkové výši 35 061 Kč z titulu spotřebitelského úvěru, žalovaný mu uhradil celkem částku 113,27 Kč a zbývá mu tak zaplatit na jistinu úvěru částku 34 947,73 Kč. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci kromě dlužné částky 34 947,73 Kč i zákonný úrok z prodlení dle § 1970 o.z. ve výši dle § 2 vl. nař. č. 351/2013 Sb., jdoucí ode dne 4. 9. 2025 (tj. ode dne následujícího po uplynutí lhůty k plnění stanovené v předžalobní výzvě) do zaplacení. Soud proto v tomto rozsahu žalobě vyhověl a rozhodl, jak je ve výroku I. rozsudku uvedeno. Ve zbytku žalobního nároku soud z výše uvedených důvodů žalobu zamítl (výrok II. rozsudku).14. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ust. § 142 odst.2 o.s.ř. za situace, kdy žalovaný byl v řízení převážně procesně úspěšný, ale žádné náklady mu nevznikly, soud proto rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.15. Lhůtu k plnění soud žalovanému stanovil dle § 160 odst. 1 věty prvé o.s.ř.