11 C 317/2025-45 — Okresní soud v Kolíně

1. Žalobou podanou u soudu dne 22. 9. 2025 se žalobce domáhal na žalovaném zaplacení částky 38 000 Kč s příslušenstvím. Uvedl, že jeho právní předchůdce společnost , právnická osoba, , IČO , IČO, , se sídlem , adresa, uzavřel s žalovaným dne 15. 2. 2023 smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na základě které žalovaný převzal částku 49 000 Kč v hotovosti při podpisu smlouvy, přičemž se zavázal zaplatit právnímu předchůdci žalobce dále poplatek ve výši 62 282 Kč, jenž představuje součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy (47 241 Kč), odměny za administrativní zpracování úvěru (1 500 Kč) a nákladů za službu komfortní splácení (10 202 Kč). Celkovou částku odpovídající součtu poskytnutého úvěru a poplatku se žalovaný zavázal vrátit v 21 měsíčních splátkách po 5 300 Kč. Žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas, uhradil celkem částku 11 000 Kč. Právnímu předchůdci žalobce tak vzniklo právo na uhrazení celé zbývající dosud neuhrazené částky. Žalovaný poté již neuhradil ničeho. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 28. 4. 2025 přešla pohledávka ze společnosti , právnická osoba, na žalobce, což bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 28. 4. 2025. Žalobce se v řízení domáhal pouze úhrady částky ve výši 38 000 Kč z titulu bezdůvodného obohacení představujícího rozdíl mezi poskytnutou jistinou ve výši 49 000 Kč a uhrazenou částkou ze strany žalovaného ve výši 11 000 Kč. Dále požadoval kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 2 207,17 Kč (zákonný úrok z prodlení ve výši 12,75 % z dlužné jistiny od 16. 11. 2024 do 28. 4. 2025), a běžící úrok z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 38 000 Kč od 29. 4. 2025 do zaplacení. Žalovaný na dlužnou částku před podáním žaloby ničeho nezaplatil, ačkoli mu byla zaslána předžalobní výzva k plnění.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, k nařízenému jednání se nedostavil, soud proto věc projednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti dle ust. § 101 odst. 3 o.s.ř.3. Soud provedl důkaz listinami, které předložil žalobce k prokázání svých tvrzení a z těchto listin byl zjištěn tento skutkový stav:Právní předchůdce žalobce , právnická osoba, a žalovaný uzavřeli dne 15. 2. 2023 smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na základě které byl žalovanému poskytnut v hotovosti spotřebitelský úvěr ve výši 49 000 Kč. Žalovaný se zavázal zaplatit za tento úvěr poplatek, který se skládá z kapitalizovaného úroku za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu trvání smlouvy ve výši 47 241 Kč, odměny za administrativní činnost ve výši 1 500 Kč a za službu komfortní splácení ve výši 10 202 Kč. Celkovou částku se žalovaný zavázal poskytovateli úvěru zaplatit v hotovosti, formou 21 měsíčních splátek po 5 300 Kč. Žalovaný celkem uhradil předchůdci žalobce částku 11 000 Kč. Dle evidence předchůdce žalobce se žalovaný dostal do prodlení se všemi sjednanými a neuhrazenými splátkami a právnímu předchůdci žalobce vzniklo právo na uhrazení celé zbývající dosud neuhrazené částky. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 28. 4. 2025 přešla pohledávka ze společnosti , právnická osoba, na žalobce, což bylo žalovanému sděleno písemným oznámením o postoupení pohledávky ze dne 28. 4. 2025.4. Podle § 2395 zák. č. 89/2012 Sb. (o.z.) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.5. Podle § 86 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.6. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.7. Podle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.8. Podle § 2991 odst. 1, 2 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.9. Podle § 1879 o.z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).10. Podle § 1880 odst. 1 téhož zákona postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.11. V projednávané věci bylo prokázáno, že předchůdce žalobce a žalovaný uzavřeli dne 15. 2. 2023 smlouvu o spotřebitelském úvěru, na základě které byl žalovanému poskytnut v hotovosti úvěr ve výši 49 000 Kč. Žalovaný se zavázal splácet úvěr včetně sjednaného poplatku, a to v 21 měsíčních splátkách po 5 300 Kč, přičemž žalovaný uhradil pouze 11 000 Kč.12. Soud má zato, že k posouzení oprávněnosti nároku žalobce jakožto právního nástupce na vrácení úvěru včetně příslušenství je zapotřebí posoudit platnost smlouvy z hlediska toho, zda předchůdce žalobce dostál své zákonné povinnosti posoudit úvěruschopnost žalovaného jakožto dlužníka náležitým způsobem. Bylo na žalobci, aby splnění této povinnosti v průběhu řízení tvrdil a prokázal. Žalobce k této otázce v žalobě neuvedl žádná skutková tvrzení, a to ani při jednání soudu dne 5. 3. 2026. Žalobci se tedy nepodařilo vyvrátit právní domněnku porušení povinnosti zkoumat úvěruschopnost žalovaného nastolenou podle zákona o spotřebitelském úvěru.13. Soud i bez návrhu přihlédne k neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru, zjistí-li, že poskytovatel spotřebitelského úvěru nesplnil povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele. Smlouva o úvěru, kterou žalovaný uzavřel s předchůdcem žalobce, je tedy neplatná, protože předchůdce žalobce porušil povinnost před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru s odbornou péčí posoudit schopnost žalovaného poskytnutý spotřebitelský úvěr splácet.14. Vzhledem k tomu, že mezi předchůdcem žalobce a žalovaným nebyl sjednán platný závazek, má žalobce dle ustanovení § 2993 věta prvá o.z. nárok na vrácení peněžité částky představující nezaplacenou část jistiny úvěru. Z tvrzení a listinných důkazů žalobce bylo prokázáno, že předchůdce žalobce vyplatil žalovanému částku 49 000 Kč z titulu spotřebitelského úvěru a žalovanému zbývá zaplatit na jistinu úvěru částku 38 000 Kč. Žalovaný je tedy povinen zaplatit žalobci kromě této dlužné částky 38 000 Kč i zákonné úroky z prodlení dle § 1970 o.z. ve výši dle § 2 vl. nař. č. 351/2013 Sb., jdoucí z dlužné částky od 14. 8. 2025 (tj. ode dne následujícího po uplynutí lhůty k plnění stanovené v předžalobní výzvě) do zaplacení. Soud proto v tomto rozsahu žalobě vyhověl a rozhodl, jak je ve výroku I. rozsudku uvedeno. Ve zbytku žalobního nároku (části úroku z prodlení) soud z výše uvedených důvodů žalobu zamítl (výrok II).15. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. Žalobce měl ve věci plný úspěch (žaloba byla zamítnuta jen v části zákonného úroku z prodlení), má proto právo na náhradu vzniklých nákladů řízení, a to: odměnu za tři úkony právní služby po 700 Kč a 3 režijní paušály po 100 Kč dle § 14 b) vyhl. č. 177/1996 Sb., jeden úkon právní služby advokáta ve věci po 2 620 Kč dle § 7 vyhl. č. 177/1996 Sb., 1 režijní paušál po 450 Kč dle § 13 odst. 4 téže vyhl., 21% DPH advokáta ve výši 1 148,70 Kč dle § 137 odst. 3 o.s.ř. a zaplacený soudní poplatek ve výši 1 520 Kč, tedy celkem 8 138,70 Kč. Soud žalovanému uložil, aby náhradu nákladů v uvedené výši zaplatil k rukám advokáta žalobce dle § 149 odst. 1 o.s.ř.16. Lhůtu k plnění platebních povinností soud žalovanému stanovil dle § 160 odst. 1 věta prvá o.s.ř.