11 C 320/2025-52 — Okresní soud v Kolíně

1. Žalobou podanou u zdejšího soudu dne 24. 9. 2025 se žalobce domáhal zaplacení částky 73 451,09 Kč se zákonným úrokem z prodlení. Uvedl, že s žalovanou uzavřel elektronicky dne 27. 10. 2024 smlouvu o revolvingovém úvěru, na základě které se zavázal poskytnout žalované spotřebitelský úvěr až do výše 52 100 Kč s možností postupného čerpání a žalovaná se zavázala poskytnuté finanční prostředky vrátit spolu s příslušenstvím dle smluvního ujednání, s odkazem na sazebník a všeobecné obchodní podmínky žalobce. Žalobce poskytl úvěr prostřednictvím své webové stránky , Anonymizováno, . Žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr uhradit společně s poplatkem za poskytnutí úvěru a dalšími poplatky za volitelné služby. Žalované byl úvěr vyplácen na její účet č. , č. účtu, , a to v sedmi částkách ve výši 6 500 Kč dne 2. 11. 2024, 23 000 Kč dne 7. 11. 2024, 35 000 Kč dne 9. 12. 2024, 1 300 Kč dne 6. 11. 2024, 2 000 Kč dne 2. 11. 2024, 8 000 Kč dne 27. 10. 2024 a 5 200 Kč dne 4. 11. 2024, celkem 81 000 Kč. Žalovaná na svůj dluh do podání žaloby uhradila pouze částku 46 000 Kč. V důsledku prodlení jí vznikla povinnost uhradit úroky z prodlení v zákonné výši z dlužné jistiny a poplatků, a dále smluvní pokutu 0,1 % denně z jistiny za dobu od 9. 1. 2025 do 9. 4. 2025 ve výši 1 033,69 Kč. Žalobce před podáním žaloby poslal žalované výzvu k úhradě prostřednictvím svého právního zástupce, a to podáním ze dne 5. 8. 2025.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.3. Účastníci se k nařízenému jednání nedostavili, soud proto věc projednal a rozhodl v jejich nepřítomnosti dle ust. § 101 odst. 3 o.s.ř.4. Soud provedl důkaz listinami, které předložil žalobce k prokázání svých tvrzení a z těchto listin byl zjištěn tento skutkový stav:Žalobce a žalovaná uzavřeli dne 27. 10. 2024 smlouvu o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na základě které žalobce měl žalované poskytnout spotřebitelský úvěr až do výše 52 100 Kč s možností postupného čerpání. Žalovaná se dle smlouvy zavázala uhradit poplatek za poskytnutí úvěru. Součástí úvěrové smlouvy byly všeobecné obchodní podmínky platné od 27. 5. 2024. Žalované byl úvěr vyplacen na její účet č. , č. účtu, , a to v jednotlivých částkách ve výši 6 500 Kč dne 2. 11. 2024, 23 000 Kč dne 7. 11. 2024, 35 000 Kč dne 9. 12. 2024, 1 300 Kč dne 6. 11. 2024, 2 000 Kč dne 2. 11. 2024, 8 000 Kč dne 27. 10. 2024 a 5 200 Kč dne 4. 11. 2024, tj. celkem 81 000 Kč, což bylo doloženo rovněž soudem vyžádanou zprávou , právnická osoba, . ze dne 29. 1. 2026. První splátka byla splatná dne 26. 11. 2024 a konec kreditového rámce měl nastat dne 20. 4. 2026. Dle evidence žalobce se žalovaná dostal do prodlení, když na poskytnutý úvěr uhradila pouze částku 46 000 Kč. Žalovaná byla o úhradu dluhu upomínána, naposledy upomínkou právního zástupce žalobce ze dne 5. 8. 2025.5. Podle § 2395 zák. č. 89/2012 Sb. (o.z.) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.6. Podle § 86 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.7. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.8. Podle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.9. Podle § 2991 odst. 1, 2 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.10. V projednávané věci bylo prokázáno, že žalobce s žalovanou uzavřeli dne 27. 10. 2024 smlouvu o revolvingovém spotřebitelském úvěru, na základě které byl žalované poskytnut úvěr v celkové výši 81 000 Kč. Žalovaná se zavázala splatit úvěr včetně sjednaného poplatku ve splátkách, kdy první splátka byla splatná dne 26. 11. 2024 a konec kreditového rámce měl nastat dne 20. 4. 2026. Žalovaná uhradila pouze částku 46 000 Kč.11. Soud má zato, že k posouzení oprávněnosti nároku žalobce na vrácení úvěru včetně příslušenství je zapotřebí posoudit platnost smlouvy z hlediska toho, zda žalobce dostál své zákonné povinnosti posoudit úvěruschopnost žalované jakožto dlužníka náležitým způsobem. Bylo na žalobci, aby splnění této povinnosti v průběhu řízení tvrdil a prokázal. Žalobce ke svým žalobním tvrzením o prověření úvěruschopnosti žalované nepředložil žádné konkrétní listinné důkazy, pouze výpis o posouzení úvěruschopnosti žalované a soupis identifikovaných příjmů žalované, kdy se jedná o listiny vyhotovené žalobcem bez připojení jakýchkoli ověřovacích dokladů. Žalobce, resp. jeho právní zástupce, byl soudem vyzván, aby v případě, že bude dokládat tvrzení o posouzení úvěruschopnosti žalované, tak učinil předložením dalších důkazů. Žalobce na přípis soudu nijak nereagoval, právní zástupce žalobce se k nařízenému jednání po předchozí omluvě nedostavil, soud ho tedy nemohl znovu poučit dle ustanovení § 118a odst. 1, 3 o.s.ř. o povinnosti tvrdit a prokázat shora uvedenou skutečnost. Žalobci se tedy nepodařilo vyvrátit právní domněnku porušení povinnosti zkoumat úvěruschopnost žalované nastolenou podle zákona o spotřebitelském úvěru.12. Soud i bez návrhu přihlédne k neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru, zjistí-li, že poskytovatel spotřebitelského úvěru nesplnil povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele. Smlouva o úvěru, kterou žalovaná uzavřela s žalobcem, je tedy neplatná, protože žalobce porušil povinnost před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru s odbornou péčí posoudit schopnost žalované poskytnutý spotřebitelský úvěr splácet.13. Vzhledem k tomu, že mezi žalobcem a žalovanou nebyl sjednán platný závazek, má žalobce dle ustanovení § 2993 věta prvá o.z. nárok na vrácení peněžité částky představující nezaplacenou část jistiny úvěru. Z provedených listinných důkazů bylo prokázáno, že žalobce vyplatil žalované částku v celkové výši 81 000 Kč z titulu spotřebitelského úvěru, žalovaná mu uhradila celkem částku 46 000 Kč a zbývá jí tak zaplatit na jistinu úvěru částku 35 000 Kč. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci kromě dlužné částky 35 000 Kč i zákonný úrok z prodlení dle § 1970 o.z. ve výši dle § 2 vl. nař. č. 351/2013 Sb., jdoucí ode dne 18. 7. 2025 (tj. ode dne následujícího po uplynutí lhůty k plnění stanovené v předžalobní výzvě) do zaplacení. Soud proto v tomto rozsahu žalobě vyhověl a rozhodl, jak je ve výroku I. rozsudku uvedeno. Ve zbytku žalobního nároku soud z výše uvedených důvodů žalobu zamítl (výrok II. rozsudku).14. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ust. § 142 odst.2 o.s.ř. za situace, kdy žalovaná byla v řízení převážně procesně úspěšná, ale žádné náklady jí nevznikly, soud proto rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.15. Lhůtu k plnění soud žalované stanovil dle § 160 odst. 1 věty prvé o.s.ř.